Fejeton Kultura

Výpisy z deníku

Jak vyndat trn nenávisti z řiti světa? Repro Pablopicasso.com

26. 10. 2019
Včera jsem zaznamenal, jak soudce Rychetský hřímá a lká nad tím, jací jsou lidé na internetu sprosťáci, že by se s tím mělo něco podniknout. Určitě jsou, ale já o nich nevím, protože, nemaje čas, je nečtu. Už jsem to kdesi na začátku tohoto tisíciletí opsal, že objem psaného vzrostl oproti osmdesátým letům min. stol. dvojnásobně. Je možné, že teď už je to trojnásobek. Všichni chceme, aby nás bylo slyšet. U Američanů má autor, pokud nenabádá k ozbrojenému povstání, free cestu, dokonce i zpochybňovat holocaust může. Jestliže pana Rychetského znepokojují sprosťáci z internetu, mě zas znepokojuje, že mi slovo sprosťák tento počítač opravuje na sprosťáček.
Zaznamenal jsem taky, že 67 procent Američanů si myslí, že USA je na pokraji občanské války – kvůli jednomu člověku. Mně se taky nelíbí, ale zatím za jeho „předsednictví“ nedošlo k žádné další válce, jako za těch hodných prezidentů, namátkou Bushové (dvě bojiště) a Nixon (vietnamská jatka).
Je ale možné, že by se trn nenávisti z řiti světa (sic!) dal vyndávat i jiným způsobem. Maně mě napadá, že takovým řešením, jasně, že na dlouhé lokty, by mohla být „revitalizace“ vzdělání. Zavést do škol k povinné matematice ještě povinnou latinu. K té angličtině. Taky by neškodila – od první měšťanky alespoň – logika. Na tu se moc nedbá. Nevím, kolik se věnuje v češtině prostor Hálkům, Eliškám Krásnohorským či našim obrozencům. Podle mne by se mohl zavést i předmět Židovská literatura. Ta nadnárodní, nenacionalistická. Američan Updike, Rus Babel, Čech Poláček atd. A v rámci Evropy by se ve všech zemích v Evropě mělo na školách učit řečem sousedů; tak by se Rusové povinně učili polsky, Poláci rusky, Češi německy, Němci česky, Maďaři slovensky. (Coby učitel, dával jsem dětem ve výtvarce často vymodelovat, co nejde. Vodu, vzduch, knedlík s vajíčkem… A někdy jsem býval překvapený.)
31. 10. 2019
Čistil jsem počítač a našel jsem v něm toto:
17. 11. 2015
Dnes na hřbitově. Přemýšlel jsem o fejetonu Budu kandidovat na prezidenta, hahaha, tak intenzívně, že jsem do kontejneru vysypal z květináče i to, co jsem měl přinést domů: ještě jakž takž slušné voskovky.
20. 11. 2015
Dnes jsem si v Parlamentních listech přečetl článek od známého islamofoba Benjamina Kurase. Jak nás v nejbližších letech čeká apokalypsa, invaze muslimů ne nepodobná těm bývalým, tuším, že až do středověku za to vzal. Ale to by nebylo na celé věci to nejslabší, Kuras (stejně jako já) chválil Putina za to razantní letecké napadení Islámského státu, což se pochopitelně nemohlo líbit rusofobovi Jefimu Fištejnovi. Nicméně když jsem si přečetl na Kurasovu větu: „Já Putina nebráním, ale jsem rád, že se konečně do nich někdo pustil“ repliku od JF: „To je právě naopak. Ti dva bojují spolu, Putin s Islámským státem proti Západu“, tak jsem si už opravdu připadal jak u blbých na húře. A vypsal jsem si:
Antonín Švehla: Politika je pravé umění, větší než sochařství. Hlína a kámen se nebrání, ale já musím brát do rukou tu křečkovitou lidskou náturu a hníst ji, modelovat ji. – A ona se vzpouzí, prská, škrábe: musím ji hladit i škrtit, abych ji mohl zformovat. – Co z ní chci udělat? Stát!
Ale zklidnil jsem se až u tohoto výpisu, z Karla Vaňka:
„V Košířích onehdy potkal jsem muže, snad dělníka bez zaměstnání; dva kluky, kluky nařvané, zdravé a hlavaté, táhl na kolečkách za sebou. Měli ti pasažéři kočár udělaný z bedny od cikorky, s pérováním nevalným, kola bez pneumatik, jen tak odříznuté placky z polena; ale seděli v dřevité vlně, byli pokryti velkým, červeně a bíle pruhovaným kanafasovým polštářem a slušelo jim to. Bedna, hlásající, že „Velimská zrnitá je ta nejlepší“, poskakovala se svými dvěma dobrými, vyklíčelými syny po hrbolaté košířské dlažbě, a táta táhl to pyšně jak Napoleon v čele armády. Zastavil u koňského řezníka, vešel do krámu a vtiskl pak každému do ruky velkého červeného vuřta; a kluci, nezvyklí asi valně na piškoty, otvírali pusy na tato proletářská šidítka, držíce vuřty u rtů jako trubači, troubící generální marš. Slunce, nehřej je jenom, také je nakrm! Sviť na ty z malých nejmenší!“