Společnost a politika Zahraničí

Jaderná elektrárna v Zwentendorfu: Příběh síly veřejného mínění v demokratické zemi (7. část)

Foto Tomáš Koloc.

V těchto dnech uplynulo 41 let od jedné ne nevýznamné rakouské události: lidového hlasování o mírovém využití jaderné energie v Rakousku a o uvedení atomové elektrárny v Zwentendorfu do provozu. Kniha nazvaná „Kein Kernkraftwerk in Zwentendorf!“ („Ne jaderné elektrárně v Zwentendorfu!“) a stejnojmenná výstava ve Štýrském Hradci chtěly toto výročí oslavit příběhem tehdy vzniklého hnutí bojujícího s etablovanými institucemi a jeho vítězství v boji proti civilnímu využívání atomové energie v Rakousku, který dosáhl svého vrcholu referendem 5. listopadu 1978. Po minulých částech výboru z textu, které mapovaly postoje nejrůznějších profesí sdružených v protijaderném hnutí, přinášíme názor možná nejpovolanější. Vedle zakladatele etologie, zoologa Konrada Lorenze, byl oporou rakouského ekologického hnutí i psycholog, sociolog, historik a všestranný filosof Robert Jungk, autor legendární knihy o atomové energii Jasnější než tisíc sluncí z roku 1956, která v češtině vyšla už roku 1963. Jeho původní příspěvek nese název „Nedůvěra“…


Anglický kulturní filozof Kenneth Clark prohlásil, že všechny velké civilizační pokroky musí být opřeny o důvěru, mají-li se prosadit důsledně. Zavedení snad žádné technické inovace ještě nikdy nevzbudilo tolik nedůvěry jako jaderná energetika. Kampaně, ani ty vedené za pomoci enormních finančních prostředků a za pomoci speciálních sociálně psychologických výzkumných týmů nebyly schopny podpořit „akceptaci“ nových zdrojů energie. Nedůvěra naopak roste.

Nedůvěra k energetickým prognózám

Energetické prognózy se vypracovávají velmi obtížně. Přesto byly předpovědi zřídka tak rychle revidovány jako právě v tomto sektoru. Téměř všeobecně se dnes odhaduje výše spotřeby o 20 až 30 procent nižší než ta, která se takřka s jistotou předpokládala při vstupu do období „mírového využití jaderné energie“.

Nedůvěra ke znalostem odborníků

Nestává se často, aby byl respektovaný vědec v renomovaném tisku nařčen z „hazardní hry“. Tuto, a ještě drsnější kritiku si musel nechat líbit Dr. Wolf Häfele od deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung, jeden ze čtyř odborných poradců spolkového kancléře Kreiského. Deník mu již v roce 1970 vyčetl, že se při plánování projektu atomového reaktoru „Množivý reaktor“ (Pozn. překl. „Schneller Brüter“ alias FBR z anglického Fast Breeder Reactor) opakovaně mýlil nejen ve vztahu k nákladům, ale rovněž v otázce termínu jeho dokončení. Dokonce ani sám průmysl není údajně připraven „podílet se na takovém druhu hazardu, jelikož riziko neúspěchu je příliš velké a velké průmyslové podniky si rovněž nemohou dovolit ohrozit svou reputaci tímto způsobem“ (Frankfurter Allgemeine Zeitung z 8. dubna 1970). Häfele je svými kolegy z Mezinárodního institutu pro aplikovanou systémovou analýzu na zámku Laxenburg považován stále ještě za seriózního prognostika. A důvěry se mu dostává také ještě ve Vídni na náměstí Ballhausplatz (Pozn. překl. Sídlo rakouského spolkového kancléře).

Nedůvěra ke spolehlivosti

Odborná literatura zabývající se jadernou technikou přiznává velké množství „případů poruch“, jimiž je průmysl zatížen. Na konferenci o jaderných reaktorech, která se konala v Chicagu, se tři čtvrtiny všech příspěvků zabývaly možnými „accidents“. Za obzvláště „slabá místa“ je považováno potrubní vedení a nádrže s jaderným palivem (ochranný obal palivového článku). Doposud stále nedostatečně probádané změny v užívaných materiálech vedou stále k novým nehodám. Známá Rasmussenova studie, která měla prokázat, jak bezpečná jaderná energie je, byla v mezidobí odhalena jako neobjektivní a nepřesná.

Nedůvěra k zabezpečení

Od doby, kdy konstruktér bomb Theodore B. Taylor, který dříve působil na Úřadu jaderné energie (v rámci OSN) ve Vídni, ve své studii „Jaderná loupež“ („Nuclear Theft“) z roku 1974 upozornil na to, že si gangsteři či teroristé bez větších obtíží mohou obstarat plutonium a sestrojit tak jednoduchou, avšak přesto velmi efektivní atomovou bombu, jejíž detonace by si při jediném útoku v centru města mohla vyžádat až 100.000 obětí, se téma vydíratelnosti vlád pomocí jaderných útoků dostalo do popředí. Nejnovější ohavné činy politických skupin činí tento vývoj stále pravděpodobnějším. Studie americké Nuclear Regulatory Commission ukazují, že již malé skupiny od 3 do nejvýše 15 mužů si mohou přepadením atomových transportů nebo útokem na skladiště opatřit reaktorové plutonium, které je, jak ukázaly jaderné testy v USA z 29. července loňského roku, docela jistě dostatečné pro výrobu primitivních A-bomb.

Nedůvěra k budoucnosti

Na základě kritické zprávy, kterou napsal americký sociální psycholog Philipp D. Pahner pro Úřad jaderné energie ve Vídni a pro institut v Laxenburgu, bude v zemích, které zavedou jaderný průmysl, jejich důvěra a naděje v život příštích generací silně oslabena. Lze předpokládat duševní stres, který bude však akceptovatelný, vyvodil vědec, jehož smlouva už nebyla po této práci, která se odkláněla od „linie“ jaderného úřadu, obnovena.

Prognóza

Zavedení jaderné energie nakonec ztroskotá na nedůvěře občanů.

Pokračování příště.

Na překladu spolupracovali Hana Jílková a Tomáš Koloc, který také text redakčně zkrátil.

První část textu o počátcích protiatomové aktivity v Rakousku naleznete zde.
Druhou část o zdokonalování demonstrační a mediální strategie naleznete zde.
Třetí část o podílu příslušníků“ šoubyznysu“ naleznete zde.
Čtvrtou, „lékařskou“ část, naleznete zde.
Pátou, učitelskou část, naleznete zde.
Šestou část, o metodách boje odborářů, matek a katechetů, naleznete zde.