KULTURNÍ NOVINY - nezávislé mediální družstvo (production)

31. října – 1. listopadu 2019 se na půdě Centra pro sociální a ekonomické strategie FSV UK odehrálo kolokvium s titulním názvem, které se snažilo najít odpovědi na otázky ohledně jednoho z nejpalčivějších fenoménů naší dnešní skutečnosti. Zazněly na něm překvapivé pohledy, ale především (pr)úniky informací ze státních organizací, jejichž pracovníci se kolokvia také zúčastnili. Jediným přizvaným novinářem, jenž nakonec přijel, byl redaktor KN, který vám nyní předkládá závěrečnou část své dvojdílné reportážní zprávy z onoho setkání, jejíž první část jste si mohli přečíst v předchozím čísle.

OSOBY (ZAZNAMENÁNI JSOU JEN TI ÚČASTNÍCI, KTEŘÍ SE VYJÁDŘILI)

Organizátoři:

Martin Potůček – matematik, politolog, sociolog a filosof, dlouholetý ředitel CESES, svolavatel kolokvia

Libor Prudký – ekonom a sociolog CESES, předsedající kolokvia

Miroslava Klejnová – demografka, administrátorka kolokvia

Naše skupina:

Tomáš Surovka - Armáda spásy (mluvčí skupiny)

Jitka Modlitbová - Ministerstvo práce a sociálních věcí

Marek Mikulec - Sociální odbor Magistrátu města Ostravy.

Vít Lesák - Platforma pro sociální bydlení

Já – kdysi Společenství Dobromysl, Charita, Červený kříž a Hewer, dnes Kulturní noviny

Mluvčí pracovních skupin (bez výhrady z neziskovek):

Jan Milota – Platforma pro sociální bydlení

Jan F. Krupa – Armáda spásy

Ilja Hradecký – Naděje

Další členové skupin:

Jakub Dutka – Naděje

Aleš Strnad – Naděje

Adolf Polák – Ministerstvo vnitra

Pozorovatelka:

Marie Mohylová – Ministerstvo pro místní rozvoj

Sám za sebe:

Luboš - příjmením neznámý kamarád Tomáše Surovky, kdysi z Armády spásy, dnes z bankovního sektoru

PROLOG: HOVORY NA PÁTEČNÍM RAUTU VE STUDENTSKÉM KLUBU K

Snažím se mluvit s pokud možno co nejvíce lidmi. První oslovím Miroslavu Klejnovou a ptám se jí, jak CESES přišlo na to pozvat právě mě. Říká, že se dívali, kdo se v novinách zabývá bezdomovectvím a v Britských listech (kde už se pět let neobjevuji…) jsem to byl já a Boris Cvek. Boris se omluvil pro zaneprázdněnost. (Když se podívám na seznam hostů, vidím, že z dalších médií se nedostavily Saša Uhlová a Apolena Rychlíková z A2, Jana Ustohalová z Deníku N, Alžběta Medková z Českého rozhlasu a Julie Hrstková z Hospodářských novin.)

S profesorem Martinem Potůčkem z CESES si pěkně popovídám o kulminaci 60. let (v té chvíli ještě nevím, že jeho matka byla v té době spisovatelkou.)

S Magdalénou Opletalovou z Asociace sociálního začleňování se mi nepodaří najít společnou řeč ohledně svého názoru, že v sociální politice měl minulý režim také své pozitivní rozměry.

Pak se přesunu ke stolu, kde sedí Jitka Modlitbová (MPSV) a Marek Mikulec (Magistrát města Ostravy) z naší skupiny spolu s Jakubem Dutkou (Naděje). Diskutéři se baví tak jako by se znali odjakživa Ptám se jich jak je to možné a odpověď je jednoduchá: znají se už dobře z podobných setkání, na nichž se potkali předtím. Jakub Dutka předtím dělal v Charitě ČR a vzhledem k tomu, že já taky, nejen že si vyměňujeme zkušenosti, ale zjistíme, že v době, kdy jsem dělal v hradecké Charitě, vedl Jakub tu berounskou, kam jsme jeli na jednodenní školení! Vůbec jsem Jakuba nepoznal! Svou komunitu vedl velmi neformálně na bázi toho, že věděl, co má od koho očekávat, a přiznávám se, že se mi to tehdy líbilo. Protože zatímco my jsme pod vedení paní vedoucí-bývalé ředitelky mateřské školy přesně dodržovali standardy, takže ani klientovi, který někomu vyhrožoval smrtí, jsme nedali absolutní zákaz vstupu, Jakub tehdy své kolegy chránit uměl. Jakub, na jehož únavě je vidět, že stále pracuje v terénu, se svěřuje, že jede na dovolenou do chilské Patagonie, což určí celou naši další konverzaci.

Na konci setkání zůstáváme sedět už jen ve čtyřech s kolegy ze skupiny Markem Mikulcem a Tomášem Surovkou, jehož kamarád a bývalý kolega z Armády spásy v Krnově Luboš, který pracuje v Praze, se přišel na Tomáše (který přijel na kolokvium z Krnova) podívat. Vede dlouhou řeč, ze které vyplývá, že naprosto neuznává jakékoli státní firmy, natožpak sociální, a to ani příspěvkové ani grantové. Z pohledu ekonoma soukromé banky cupuje jakousi cestovní kancelář, která je na pokraji krachu. Sociálnímu konceptu na státní bázi povinných daní staví americký charitativní model, kde je vžito, že na Armádu spásy přispívají soukromí přispěvatelé. Étos americké soukromé charity je podle něj nejlíp vidět na tom, že Armádu spásy ve všech zemích světa, kde působí „živí americká Armáda spásy z peněz tisíců soukromých přispěvatelů“. V tom mu oponuje Marek Mikulec, který vytahuje z webu důkaz, že nejde o žádné tisíce přispěvatelů, ale že Armádu spásy fakticky sponzoruje firma McDonald´s. Pak přijde řeč na různé sociální otázky, z níž vytěžím znalost, že sociálními pracovníky „nalevo“ je dnes nejvíc kritizováno tak zvané óópéčko, což neznamená Organizaci pro osvobození Palestiny, ale opatření obecné povahy, jimiž místní orgány označeným za sociálně slabé zamezují najímat si s podporou dávek na bydlení byty v určitých přesně vymezených sektorech daných míst.

Poslední dějství nastává, když se my „přespolní“ přesuneme do ubytovny Univerzity Karlovy o pár čísel dál v Celetné ulici, kde sedí na vrátnici asi sedmdesátiletá paní se svérázným konzervativním režimem. Každého příchozího, ať už ji osloví jakýmkoli jazykem (i česky), se zeptá „Do you speak English?“ a v mističce na pultě má klíček, kterým nově příchozím chodí odemykat „služebně nejmladší“ (ten který přišel jako poslední). Zapsání nacionálií každého příchozího jí trvá asi deset minut družného hovoru. Když mí pobavení kolegové po asi 40 minutích odcházejí na pokoje, zjišťuji, že paní je bývalá filoložka z UK, která se před drahnými lety provdala do Hamburku, kde jí ale zemřel manžel, a tak se vrátila domů, a tuhle práci má „aby se doma nezbláznila“. Netají se tím, že do Hamburku se už nikdy nevrátí, protože „to migrační šílenství Německo ničí a nakonec úplně zničí, dejte na mě. Ale nikde to na mě neříkejte, vyhodili by mě i z tý vrátnice.“

SOBOTNÍ PREZENTACE VÝSTUPŮ Z PRACOVNÍCH SKUPIN…

…se opět týká tří kladených otázek. Mluvčí skupin Tomáš Surovka, Jan F. Krupa (oba Armáda spásy), Jan Milota (Platforma pro sociální bydlení) a Ilja Hradecký (Naděje) je nejprve shrnou a pak nastává diskuze.

Otázka 1: O co a proč usilovat v řešení návratu lidí bez domova do bydlení?

Surovka: Je třeba pracovník, který komunikuje se všemi složkami. Vše musí být synchronizováno. Nelze například masivně stavět byty atd. bez podpory odborníků ze sociální práce. Proti svému vlastnímu názoru pak konstatuje, že i na západě je někde bezdomovectví diagnóza (což pomáhá „léčbě“).

Milota: Je levnější starat se o bezdomovce, nežli se včas starat, aby se bezdomovci nestali? Potřebovali bychom přesnější čísla. Nemáme ve zvyku do nákladů zahrnovat náklady na činnost policie, zdravotnictví atd. Společnost dnes často argumentuje, jak to, že je potřebujeme byty pro bezdomovce, když nemáme byty pro jiné. Byty jsou dnes komodita pro bohaté, pro chudé ne. „Ostrůvky pozitivní deviace“ (pozn. aut, Jako jsme my zde) nemohou stačit, je třeba si seřadit priority, jasně říct, kdo je v problému dominantní… (Pozn aut. … predátor) a seřadit si, jak to opravdu je a ne proklamativně se to říká. Ministerstvo pro místní rozvoj má pověst, že nedá ani vindru, zpochybňuje i to, že bydlení na prvním místě, stáčelo se to k tématu zásluhovosti a zda ukončení stavu bezdomovectví pro individuálního bezdomovce je řešení.

Předsedající Prudký: Otázka je, zda a jaká možnost je domluvy mezi těmito dvěma ideologiemi. Je třeba znalost rozsahu volných obecních bytů, při posledním sčítání to byly desetitisíce.

Krupa: Problém má etickou rovinu (pomoc) a bezpečnostní rovinu (řešení je důležité k udržení sociálního smíru). Listina lidských práv garantuje zajištění základních životních potřeb – a definuje, že základní jsou všechny (pozn. aut. Právo na potravu, vodu, práci, příbytek, zdravotní péči, vzdělání). Zde neplatí Maslowova pyramida, člověk má všechny potřeby. Nesmí se stávat, aby se člověk dostal z bytu na ulici. Je třeba snižovat počet lidí bez domova. Bohatá demokratická společnost by právo na bydlení měla uznat. Lze se snad bavit o tom, že bezdomovec má právo na byt o 15 metrech čtverečních byt, a já pracující o 30 metrech – ale o tom se můžeme bavit až pak, kdy definujeme, že bezdomovec to právo má.

Prudký: Ohledně rozporu s tou Listinou práv je třeba se obrátit se na ústavní soud.

Hradecký: Bydlení je v našich klimatických podmínkách základní potřeba. V naší skupině jsme vytvořili tuto trojsložkovou odpověď na první otázku: SELSKÝ ROZUM, DOBRÁ VŮLE, SMYSL ŽIVOTA. To jsou předpoklady o řešení čehokoli, o co usilujeme. Člověk potřebuje pocit bezpečí, důvěru, aby mohl nakládat se životem, aby měl jistotu, aby byla zachovaná lidská důstojnost, a aby to bylo dlouhodobé, ne na rok sociální byt a pak ven. Aby sami měli pocit domova. Všechno se dnes měří objektivními indikátory, pokusme se zjistit, zda housing first řeší i jiné věci, například samota. Že je člověku někdo nablízku vede k zintenzivnění jeho snah spíš, než jen práce se sociálním pracovníkem.

Podívat se na společnost jako na celek. Někdy kopeme příkop, ale kdy se vše dělá na přátelské úrovni, je to lepší. U nás v Olomouci máme primátora z ANO, který přišel s tím, že „vyčistí ulice od bezdomovců“. Já mu na schůzce řekl všechno, co říkám zde, a on řekl: “Aha, takhle jsem nad tím nepřemýšlel...“ K mému překvapení. On chce snahu mediálně prodat, je to něco za něco. Moje sousedka v domě vždy ukončuje rozpravy: Já Charitu chápu, ale oni dělají vše tak radikálně, že nás obyčejné lidi to od nich odděluje. Neoddělovat.

Vtažení různých modelů řešení bezdomovectví. Spočítat náklady na bezdomovce všeho druhu i výpadky daní. Otázka zdraví. Aby byla diagnostika, péče, včetně psychiatrické. A proti tomu člověka, který se dostane do bydlení. Na to je navázána i ta podpora, jakou podporu nastavit. Otázka nákladů totiž politiky vždy zajímá.

Modlitbová: Ty sociální byty: není to to jediné. Často jsou různým druhem nevyhovující. S nimi ruku v ruce musí jít všestranná podpora. Ne vždy je argument náklady politiky vyslyšen. Jejich rozhodování je iracionální.

Dutka: Ano, rozhodování je iracionální.

Prudký: To, co se děje, jsou experimenty s lidmi na základě sbírání voličů.

Lesák: Mimochodem: zjistilo se, že existuje mapa tržního selhání. Má to i termín a je na to grant EU…

Otázka 2: Jaké bariéry komplikují řešení návratu lidí bez domova do bydlení?

Surovka: Absence integrace, vytěsňujeme i téma migrantů a menšin v bezdomovectví, neumíme s tím pracovat. politické experimenty, úpravy dávek, nálepkování – je to dlužník, absence dostatečného bytového fondu v obcích, kontejnerové bydlení, absence vzdělávání zainteresovaných pracovníků. Exekuce: nedělat z člověka dobrovolného nevolníka. Exekuce by vyřešilo srovnání norem s evropským právem. (Pozn. aut. Vyměníme si s Liborem prudkým pochvalný pohled, že to o těch exekucích řekl.)

Milota: Kauce a výše nájmů, stigmatizace, nízké příjmy, dávání velkých rodin do malého bytu, malá diverzita aktérů bytového fondu, vysoké administrativní nároky na získání bydlení, rezortovost. OOP (viz. výše) nutí lidi migrovat. Legislativa, praxe pracovníků v jiných oborech než v sociální práci, sociální pracovníci jsou špatně ohodnocení, dnes tu práci dělají buď dilentanti či hrdinové.

Krupa: Nedostatek veřejně známých osobností, interpretace v médiích. Většina lidí má u nás názor neumějí si pomoct sami, a tak si pomoc nezaslouží. To je pak veřejná zakázka pro politiky, kteří se chtějí tomuto mínění zalíbit. Odpovědnost není jen na politicích, je zde nízká úroveň strategického vládnutí – vše co děláme, jsou v zásadě šuplíkové materiály, které nikdo nevytáhne. Vysoký práh při přidělování bytů: nejen že ztratili bydlení, ale i naději, že ještě nějaké kdy budou mít…

Hradecký: Resortismus, přesunování sociálních otázek zprava doleva, kam to jde. K STATISTICE POČTU BEZDOMOVCŮ JE TŘEBA ŘÍCT, ŽE NENÍ SPRÁVNÁ, JÁ BYL JEJÍ RECEZENT A ODMÍTL JSEM JI PUSTIT, PROTOŽE TAM STOJÍ, ŽE JE U NÁS 27 TISÍC BEZDOMOVCŮ, ALE JE JICH NÁSOBNĚ VÍC, PROTOŽE CHYBÍ POČET TĚCH, KDO BYDLÍ NA PŘEDRAŽENÝCH SOUKROMÝCH UBYTOVNÁCH (Pozn. aut. Kde pro vysoké ceny nemohou dlouho vydržet a kdykoli se může stát, že majitel který si vydělá, ubytovnu zavře a zmizí.), KTERÝ JE NÁSBNĚ VYŠŠÍ. TO SE NESMÍ ŘÍCT, A TAK MATERIÁL VYŠEL, AČKOLI JSEM HO JAKO RECENZENT VRÁTIL.

Dutka: Já to zadával, komunikovali jsme to s výzkumníky, oni říkali, že sčítání na těch ubytovnách nikdo nezaplatí. To šlo po linii výkumného ústavu.

Modlitbová: Přestože jsme to původně chtěli jinak!

Dutka: Tam byla ještě spousta jiných falů: extrémní zpoždění…

Hradecký: Musíme porušovat zákon o sociálních službách, abychom lidem pomohli. Zadluženost, demotivace, Bezdomovectví jsou důsledkem zanedbané sociální práce na obcích za posledních třicet let. U nás převažuje vlastnické bydlení a nájemní je menšinové a v myšlení veřejnosti je dát někomu byt zadarmo něčím, co já sám si musím zaplatit. Jak to, že já do osmdesáti musím platit hypotéku a on dostane byt zadarmo. Jenže jeho byt je jiná kategorie: je nájemní!

Přichází zástupkyně Ministerstva pro místní rozvoj Marie Mohylová, která míní, že bydlení je, bohužel, tržní komodita.

Prudký: Paní Mohylová, existují země, kde je i netržní bydlení, Německo, Francie…

Mohylová: Jmenoval jste jen západní Evropu. Ale my nejsme západní Evropa.

Prudký: Ale to dobře funguje například i v Estonsku. Budeme se bavit o Estonsku, ano?

Všichni se smějí, Mohylová mlčí.

Otázka 3: Co by usnadnilo, podpořilo a posílilo návrat lidí bez domova do bydlení?

Surovka: Nenálepkovat se stranami, jsou dobří komunální politici i v SPD a ODS. Je to o osobních zkušenostech. Spojovat státní a lokální, říct, co se bezpodmínečně musí - conditio sine qua non. Nedívat se na úřady práce jako na stopku. Jeho problémem je, že má nedostatečné kapacity, především personální. Synergovat, propojovat aktivní hráče ve věci. Potenciál spřízněných duší.

Já: Úřad práce a sociálka by měli sdílet data a měla by v nich být větší nízkoprahovost. Možná by měli ti, kdo dělají metodiku, mít praxi z provozu na ÚP a sociálce.

Modlitbová: Ale lidi z těch úřadů nám materiály poznámkují, nedělejte z nás odtržené od života.

Milota: Přehodnotit trvalý pobyt, represe nefungují. Peníze jsou, leží například v programu Restart, ale nikdo je nepoužívá. Stav buduje mafiánské ubytovací struktury, které situaci zhoršují. Je třeba vymezit a synchronizovat role obcí, kraje, státu, školství.

Krupa: Nalézat nástroje, aby se to nedělo. Prevence, novelizace zákona o sociálních službách, obcích (v ohledu bydlení a znovuzavedení domovského práva), zaměstnanosti…

Marie Mohylová se trochu zlobí a do toho je slyšet zvuk Armagedonu – na dvoře vyvážejí popelnice.

Krupa: Pracovat s pozitivně naladěnými novináři, zapojení potřebných osob do řešení – když to bude jejich, tak jejich, když o nich, je to cizí téma.

Strnad: Trvalý pobyt je v tomto kontextu nesmysl, sytém je nutí pořád jezdit do místa, kde už dávno nejsou.

Polák: Naši zákonodárci jsou rigidní a nepružní. Jsem z ministerstva vnitra, kde o tom něco vím.

Hradecký: Podpora zaměstnávání bezdomovců, inovativních programů, ne tresty, ale motivace k činnosti. Vzorem je nám nyní švýcarské město Luzern. Status sociálního handicapu by pomohl k získání chráněné práce a chráněného bydlení. Bezdomovci by měli přístup ke všemu, k čemu dnes mají postižení. Vysvětlení: inovativní vzdělávání není 16hodinový hodinový komerční výjezd do ciziny.

Co do zadluženosti: odstranění veřejných druhů, tj. dluhů vůči veřejným institucím a zdravotnímu pojištění anebo alespoň odstranění penále. Jednorázová amnestie.

Masivní podpora nájemního bydlení. Posílení sociálního kurátora či pracovníka na obci, aby mohl vyplatit hned peníze. Subsidiárně tlačit řešení dolů, aby to přišlo až k tomu klientovi.

Mohylová: To se chcete vrátit před Drábkovu reformu?

Modlitbová: Je to průšvih, ale před ni se vrátit nejde. Doufám, že na tom bude někdo pracovat, až se zas po volbách kolotoč otočí někam jinam.

Polák: Je to tragédie. Tehdy kurátor tu pomoc mohl dát, teď musí říct: to si musíte vyřídit na tom úřadě, na onom úřadě, já vám nemůžu dát ani fotku na průkaz. Ovšem překlápět překlopení před Drábkovu reformu není třeba, pokud bude člověk na přepážce opravdu člověk a bude s tím za přepážkou pracovat jako s člověkem.

Prudký: I ministerští úředníci by měli být stateční, a situaci řešit, a ne jen plnit příkazy shora. My vás sem rozhodně budeme opět zvát, ať chcete či nechcete!

První část reportáže si můžete přečíst zde.

Autorovu velkou reportáž z českého domova pro bezdomovce v KN najdete zde. 

O kořenech zimních obětí z řad lidí bez domova autor psal zde.

Rozhovor s autorem pro Rádio Proglas na téma českého bezdomovectví a sociální práce najdete zde.