Kultura a umění Domov,Kultura

Nádražní rekviem (Písně se zvláštní energií 5.)

Foto z klipu písně.

Jak se navzájem inspirují umělci a železničáři

Když jsem poprvé uviděl tenhle klip, dojal mě až k slzám. Nevím proč. Že je advent? Že jsem doma sám? Že krásná barokní hudba? Že jsem se sám málem narodil ve vlaku a strávil v něm půlku života? Každé české nádraží má svou znělku, která pochází z pár tónů nějaké písničky, naše královéhradecké z písně Okolo Hradce, sousední pardubické Já mám koně, vraný koně, většina českých nádraží a zastávek se trefně inspiruje písní Černé oči, jděte spát. U toho největšího, pražského hlavního, je to Kánon v D-dur Johanna Christopha Pachelbela. Někoho napadlo, že na webu dnes fungují i programy, co umějí vyhledávat podle tónů, a sestavil dechový part skladby z troubení různých světových vlaků a klavírní doprovod z elektronického zvuku, použitého v signálu na pražském hl. n. Výsledek jeho nápadu mě inspiroval i k básni REKVIEM:


už tři minuty

nemůžu v kalhotech od pyžama

najít tu cedulku která je tam

na jedné straně sama

(co ukazuje na tu stranu

která se na tělo nosí vzadu)


někdy se s životem už víc nic dělat nedá

než kánonem v d-dur

johanna christopha pachelbela

nechat ho odtroubit klaxony železničních spojů

na hlavním nádraží kde kdysi postál spolu –

no spolu s někým kdo mu tehdy byl moc blízko

(a pak šli každý po svém

za juliskou)


nechat vlak zastavit na vteřinu dvě ticha

kdy někdo zavzpomíná

jak mu kdysi říkal

že nemá bílou vzadu

ale vepředu u břicha

(a dneska už ji najít neumí

protože dnes je bílá venku –

z těla naruby)