Literární ukázka Kultura

Počteníčko: Vrchní agent

Arkadij Averčenko v karikatuře neznámého autora

Úryvek z autobiografie Arkadije Averčenka – o tom, jak důležité je pochopit zákony služební subordinace.

Vzpomínám si i na svůj první den v zaměstnání, které jsem si opatřil v jakési ospalé spedici pro přepravu nákladů všeho druhu.
Dostavil jsem se snad už někdy v osm ráno a v kanceláři zastihl jediného živáčka ve vestě bez saka – velice přívětivého a skromného.
To asi bude vrchní agent, řekl jsem si.
„Dobrý den!“ zvolal jsem a pevně mu sevřel ruku. „Tak jak se ti vede!“
„Ujde to. Ale posaďte se, rád bych s vámi prohodil pár slov.“
Přátelsky jsme si zapálili, já zahájil diplomatickou debatu o své příští kariéře a při této příležitosti na sebe prozradil naprosto všechno.
Zcela neočekávaně se však za námi ozval ostrý hlas:
„Co to má znamenat, ty pitomče, tos od rána ani neutřel prach?“
Ten, jehož jsem až doposud měl za vrchního agenta, s polekaným vyjeknutím vyskočil a popadl prachovku. Vrchnostenský tón nově příchozího mladého muže mě přesvědčil, že co do činění s vrchním agentem mám až teď.
„Dobrý den,“ řekl jsem. „Jak se račte vynacházet, vašnosti?“ (Prostě samozřejmá světácká noblesa – přesně podle Serjoži Zelcera).
„Děkuji za optání,“ odvětil ten mladý pán. „Vy jste naše nová síla? Ohó! Rád vás tu vidím!“
Také tentokrát jsme se přátelsky rozpovídali a vůbec jsme si nevšimli, že do kanceláře vstoupil pán středního věku, popadl mladého pána za rameno a ostře zaryčel na celé kolo:
„Takhle vy připravujete registry, darmožroute jeden zatracená? Jestli mi tu budete lenošit, tak okamžitě letíte.“
Pán, jehož jsem ještě před okamžikem považoval za vrchního agenta, zbledl, spráskaně sklonil hlavu a odloudal se ke svému stolu. Skutečný vrchní agent usedl do křesla, pohodlně se opřel a začal se mě veledůležitě vyptávat na můj talent a mé schopnosti.
Jsem já to ale troup, pomyslel jsem si, jak je možné, že jsem nepochopil hned, co jsou ti dva předchozí ptáčkové zač. Tohle je přece pan vrchní agent, jak má být. Na tom je to hned vidět!
Mezitím se v předsíni ozval nějaký šramot.
„Podívejte se, co se tam děje!!“ požádal mě vrchní agent.
Vyhlédl jsem ze dveří a uklidnil ho:
„Zrovna si tam stahuje kabát nějakej starej plesnivka!“
Starej plesnivka vstoupil do kanceláře a zařval:
„Je devět pryč a tady na práci nikdo ani nesáh!! Panebože, skončí tohle někdy vůbec?!“
Předchozí velký šéf vyskočil ze svého křesla jako míč, kdežto mladý pán, pasovaný před chvílí na darmožrouta, mi důvěrně pošeptal:
„To se přikýbloval vrchní agent.“
Takhle tedy začínala moje služba.

Přeložil Libor Dvořák.

Arkadij Timofejevič Averčenko (1881-1925) byl ruský humorista, redaktor časopisu Nový Satirikon. K jeho nejznámějším dílům patří sbírka povídek Kola na vodě a drama Hra se smrtí. Po říjnové revoluci emigroval a od roku 1922 žil v Praze.