Radním Prahy 6
Vážení podruzi*),
Dnes, 11. 11. 2019, jsem si ověřil v archivu u nás na Klečůvce, jak jsme pořád všichni lehce natvrdlí, až zaťatí. V novinách Zlínská pravda z 9. června 1945 jsem si přečetl úryvek básně od Majakovského, básníka, z něhož máme všichni v hlavách většinou jeho komunisticky ztopořenou bradu a verše, které padají po schodišti rytmu jako ten slavný dětský kočárek v Potěmkinovi. Nevím, jestli je správně přeloženo, možná z psaného v hospodě na tácek, ale přesto cituju: Vladimír Majakovskij // Něžný je Čech,/ něžnější ovečky. / Není něžnějšího nad Slovana. / Pivečko perlí se z džbánku, / zdrobnělé vše je: pivečko – mléčko… /Vaníček… Růžička. / Proč ten pan Kramář jen pro Slovany Moskvy / upadá v hněv? / Jak se nezlobiti, když na Krymu vilu mu vzali / a v ní se V aníčkové a V anové léčí / proletáři ovšem…
A jestli by nejen generál Koněv, ale i generálové Malinovskij, Rybalko a Jeremenko neměli Praze 6 vrátit nádherné vázy z českého broušeného křišťálového skla, – jak jedovatě tento text „ozdobil“ svou poznámkou jeden vzdělaný přítel: když ty křišťálové vázy beztak byly od nějakých dosud neodsunutých Němců…, které dostali večer šestého června 1945 od naší vlády darem, když ty filatelistické aršíky ozdobené obrazem pobořené Staroměstské radnice tištěné v Moskvě a na Slovensku, které dostali od ministra pošt, ať vezme nešť. Že jo.
*)Podruh (latinsky inquilinus, německy Miethmann, Inwohner, Einwohner) byl nájemník bydlící v nájmu (tedy podruží). Zpravidla se také živil jako námezdní dělník. Kapitalistická varianta socialistického oslovení soudruh dle JK.