Téma Domov,Kultura

Řídit stát jako schůzi?

Z filmu Vlastníci.

Pravidla jsou svým způsobem důležitější než práva, nebo alespoň stejně důležitá.


Jak vidno z úvodního textu Tomáše Koloce, Vlastníci jsou mnohem víc než jen souborem karikatur, nějakým panoptikem nebo – jak by asi řekl pesimista – přehlídkou lidských typů běžných tady a teď. Věřím nicméně, že mnozí diváci se s alespoň některými snahami, postoji, argumenty a jinými promluvami ve větší či menší míře a vědomě či nevědomě mohou identifikovat. Že „na tom přeci jen něco je“.
Kolik je ale asi tak nás, kteří jsme dokázali ocenit, CO (a nikoliv JAK a KDY) říkala paní Roubíčková, revizorka? Ona totiž, aspoň zpočátku, jen připomínala dohodnutá pravidla jednání a nepříjemně ale přeci se snažila ostatní přimět, aby je neporušovali.

Prý existuje anglické úsloví, že „pravidla jsou důležitější než práva“. Něco na tom je, alespoň do té míry a v tom smyslu, že pravidla určují způsob, jak práva uplatnit. Není-li pravidel, k čemu jsou práva? Jako by žádná nebyla! Rozhoduje jen síla, moc, násilí.
Tedy ono to úsloví opravdu existuje a v originále zní Procedures Precedes Rights. Petr Pithart, člověk z více důvodů k tomu velmi povolaný, je komentuje takto: „Čili: procedury mají vrch nad právy, jsou důležitější než jednotlivá oprávnění. Máš-li k dispozici dobré procedury, domůžeš se svých práv spíše, než když máš velkolepá práva, ale procedury jsou bídné.“

Týž Petr Pithart pak elementární procedury označuje, rozvíjeje původní slogan slavného soudce Vojtěcha Cepla, jako popis způsobů, jak se dobírat dobra. Moment, to přeci není jen laciná slovní hříčka. To je něco tuze důležitého, oč by většině z nás mělo jít při většině našeho konání.

Robertova pravidla jednacího řádu

Z nejlepších demokratických tradic Velké Británie a Spojených států amerických vzešla v polovině devatenáctého století Robertova pravidla jednacího řádu (Robert's Rules of Order). Jsou to úplně obecné zásady, vlastně něco jako metazásady, jak tvořit pravidla jednání jakéhokoliv společenství svobodných, rovnoprávných lidí. Lidí, kteří se chtějí dohodnout, poradit a společně nalézt rozhodnutí (odpověď, stav, dohodu), které maximalizuje něco jako sumu spokojenosti všech zúčastněných.

V současné době není úplně snadné dostat se k jejich českému překladu – a snad i proto jsou stanovy a jednací nejen mnoha společenství vlastníků bytových jednotek (SVJ), ale i spolků, orgánů veřejné správy a podobných institucí tak mizerné. Je to na pováženou! Naštěstí je mnozí odborníci znají a už od devadesátých let je používají při navrhování důležitých procedur jako je třeba jednací řád poslanecké sněmovny. Kontext těchto pravidla a určitou celkovou představu o nich a jejich významu dává článek jednoho z nejlepších českých znalců těchto pravidel, Luďka Rychetníka, psaný ovšem ne úplně přístupným jazykem. Může tak sloužit i jako jakási rozcvička před studiem samotných Robertových pravidel jednacího řádu.

Robertova pravidla se jen poměrně okrajově a hlavně rozptýleně, nesoustavně zabývají otázkou vzniku a zániku členství, zastupitelnosti atd. Jak řečeno výše, vycházejí z předpokladu existujícího a rovného členství všech účastníků jednajícího shromáždění. Hledají způsob, jak nejefektivněji uplatnit hlas každého z účastníků a otázka zastupitelnosti je jaksi pod jejich rozlišovací úroveň. Už když se členové filmového SVJ chystali dát plné moci, skoro jsem chtěl vyskočit a volat na promítací plátno Ne, nedělejte to. Co teprve, když protřelým šíbrům dávali bianko podpisy na čisté listy papíru…

Každého napadne, že jsou důležitá pravidla voleb do orgánů společenství, ale záleží i na usnášeníschopnosti (je třeba najít kompromis mezi reprezentativitou a efektivitou), na způsobu rozhodování o tom, co a kdy se vůbec projednává (pořad jednání), a dokonce i na pořadí, v jakém se hlasuje o předložených návrzích a protinávrzích. Usnášeníschopnosti vlastně ještě jaksi předchází informovanost, tedy úprava toho, jakým způsobem a v jakém předstihu jsou členové společenství informováni o konání schůze.

SVJ

Podle wikipedie existuje v ČR nejméně šedesát nebo sedmdesát tisíc SVJ tří různých typů, protože vznikla podle tří různých právních úprav, nepřesně řečeno zákonů. Nejmladším z nich je tzv. Nový občanský zákoník, přesně řečeno zákon č. 89/2012 Sb. Ten přinesl veledůležitou a velmi kontroverzní změnu, která mezi ostatními podobnými pro leckoho trochu „zapadla“. Je to pohled na SVJ spíše jako na firmu, obchodní korporaci nežli na samosprávné demokratické společenství. Výmluvným symbolem tohoto přístupu je tzv. profesionální předseda, jímž může být nečlen (!) společenství. To je prostě špatně. Samotný výkon správy domu většinou obstarává specializovaná firma, na tom není nic divného, ale zadání pro takového správce by mělo probíhat právě a výhradně v deliberativním společenství, tedy v kolektivu, který se chce a svým způsobem musí dohodnout a musí společným úsilím v největší možné míře uspokojit zájmy co největšího množství svých členů. To je elementární demokracie jako skutečná správa věcí společných.

Možná si ještě pamatujete základní strukturu společnosti rodina – obec – stát. Někde mezi prvními dvěma články může být právě SVJ, nejmenší funkční společenství nepříbuzných osob. V tomto společenství si můžeme vyzkoušet zodpovědné rozhodování a efektivní domluvu, což obojí můžeme široce uplatnit v zastupitelských sborech veřejné správy a v dalších orgánech a funkcích. SVJ, samozřejmě obdobně jako třeba bytové družstvo, má totiž společnou a nedílnou odpovědnost nejen ke konkrétnímu domu jako věci, ale i k místu (a okolí), kde dům stojí, a ke všem sousedům. Stručně řečeno, je to škola demokracie.

Buďte svobodní

Takže chcete-li být dobrými občany, zajímejte se o pravidla, a to nejen v SVJ. Pečujte o pravidla a chtějte, aby byl stát spravován podle dobrých pravidel jako demokratické společenství. Začněte tím, že budete pravidla pozorně číst. Snažte se je pochopit. Snažte se mít je napsaná srozumitelně. Hlídejte si právo podílet se na jejich tvorbě a pokud už jsou daná, na jejich změnách a doplňcích. Zapojte se do jejich přípravy. Protože jen tehdy, když rozhodujete o pravidlech, jimiž se řídíte, rozhodujete sami o sobě; tím nejvíc jste doopravdy svobodní a suverénní.