Kultura a umění Kultura

Slova, rytmy, tóny a melodie, které se dokáží zavrtat (Písně se zvláštní energií 6.)

Foto USDA

Chytlavé melodie, sugestivní verše i výjimečně výstižné filmové „hlášky“ mají také zvláštní energii. Z populární i vyšší kultury se líhnou nebezpeční červi, vlastně škvoři.

Mezi elektronickým odpadem a jazykem amerických černochů jsou chytlavé melodie. Že ta věta nedává smysl? Ona jen popisuje obsah stránky č. 85 v knížce Nová slova v angličtině: anglicko-český slovník díl 1, A−G, kterou napsal, či spíše sestavil Jozef Petr a vydalo nakladatelství HALLOENGLISH.CZ v roce 2014. První tři lexémy začínající na „e-“ jsou v ní totiž e-waste, earworm a ebonics.
Anglický earworm prý vznikl překladem z německého Ohrwurm (obě složeniny znamenají doslova „ušní červ“), což značí obyčejného škvora – který se ale anglicky nazývá earwig. Obyčejného, ze zahradnického hlediska rozhodně spíše užitečného než škodlivého a každopádně nevinného, aspoň co se lezení do lidských uší (natož údajného proštipování ušních bubínků) týče. Přesně řečeno, podle lékařských statistik se do ucha mnohem častěji dostanou mouchy nebo třeba švábi.
Earworms jsou tedy chytlavé melodie a není bez zajímavosti, že jejich chytlavost je předmětem univerzitního studia, které už prý dokonce odhalilo rytmické zákonitosti, jež onu chytlavost podmiňují. My ji pro účely našeho cyklu považujme za jednu z forem energie některých písní. Na toto téma se před časem na nejmenované sociální síti rozvinula diskuse, kterou po redakční úpravě zde uvádíme.

Dagmar Daňková (DD): Moji nejotravnější earworms nejsou hudební, i když Jen kolovrátku zpívejSkřítkové tesaři vylezte z mechu a Mrdá mi v hlavě mne již dokázaly pořádně potrápit. 

Ovšem moje nejtěžší triggery jsou slovní, respektive situační, kdy mi začnou najíždět celé literární pasáže, nejčastěji básně, ale nejen ony.
A moje osobní nejstrašlivější prokletí v tomto směru je Milá sedmi loupežníků (plný text zde), ta mi naskakuje téměř pokaždé, když jdu zmožená brzy ráno do práce, nejlépe takhle v pondělí:

„Vždy časně ráno smutná vstanu
a jdu se modlit k Slitovníku.
Spí v lese, visí na čakanu
Mých sedm smutných loupežníků."
Představa mrtvol mne pak dále pronásleduje při vstupu do třídy, zvlášť když tam v nulté hodině (od sedmi ráno), anebo naopak v odpoledním vyučování studenti chrápou:
„Jak vítr vaším tělem klátí,
já stojím mdlá a bez naděje.
Když Kristus Pán moh z mrtvých vstáti,
proč vám též toho nedopřeje?"
Ale so far so good, to by ještě pořád nebylo tak nejhorší, úplná tragédie nastává, když potkám svého kolegu, vlastně nadřízeného, a hlavou mi jede:
„Bůh nechce zřít však, co mne bolí,
vždy CHLAD a PŘÍSNOST v jeho líci.
A chmurně hledí do údolí
mí nejsmutnější loupežníci."
Přičemž se začnu připitomněle usmívat a okruhem se vrátím k osvědčenému Mrdá mi v hlavě.
A to je tak zhruba shrnutí mého pracovního dne.
Jak se takových earworms zbavit? Výbornou radu na to měl teda Mark Twain: „Jak jsem ho nakonec zachránil před ústavem choromyslných? Vzal jsem ho s sebou na univerzitu v nedalekém městě a pohnul ho k tomu, aby břímě pronásledujících veršů složil do dychtivých uší ubohých nemyslících studentů.“
==
Snad nejslavnější umělecké zpracování této problematiky je opravdu povídka Marka Twaina Proštipujte, bratři, proštipujte. V originále Punch, brothers, punch – a složme rovnou poklonu překladateli Josefu Schwarzovi, že se odvážil převést ji do češtiny se zachováním obsahu, obětovav rytmus původního textu, který můžeme vychutnat v uměleckém přednesu zde.

Ve Spojených státech je tato povídka logicky o něco populárnější než v Evropě, a dokonce dala jméno i jedné hudební skupině, která hraje svébytný bluegrass, asi by se též dalo říci, že se zvláštní energií.

==

Marie Pražáková (MP): Mě otravovalo, když mi u naskakovaly asociace u regálu s DVD. Například když můj pohled padl na DVD TASS je zplnomocněn prohlásit se mi v hlavě ozvalo „Celý svět slyšel tu zprávu TASSu“. No a při pomyšlení na jednoho z mých šéfů se mi pokaždé rozezněla v hlavě Internacionála.

DD: Jojojo, když někdy v dubnu končí maturitní ročníky, tak samozřejmě „poslední bitva vzplála" a už jedu. V tomto školním roce mi přibyl ještě jeden trolejbusový. Jezdím teď pravidelně s holkama, co studují zdravku, v duchu jim říkám moje Šeherezády, protože ty jejich poutavé historky člověk musí poslouchat, i kdyby nechtěl (vím už toho docela hodně o jejich milostném životě, kdo koho miluje a kdo koho nenávidí, z čeho píšou písemky, která učitelka je kráva, je to opravdu poučné). A tak vždycky když je na Školní opouštím a ony pokračují dál, mi jde hlavou „Při Bohu, nezabiju je, dokud neuslyším zbytek jejich vypravování.“

MP: A tohle mě z neznámých důvodů pronásleduje při vaření. Je to v pentatonické stupnici.

My jsme děti z lidový Číny
ťap ťap ťap
ťapi ťapi ťap ťap
vyrostli jsme z bambusu a hlíny
ťap ťap ťap
ťapi ťapi ťap ťap
V Číně se narodil Mao Ce Tung

Náš velkej Mao naučil nás ping-pong
ťap ťap ťap
ťapi ťapi ťap ťap
vezmem si pálky a půjdeme na Hongkong
ťap ťap ťap
ťapi ťapi ťap ťap
V Číně se narodil Mao Ce Tung

Čína je veliká, Čína je naše
ťap ťap ťap
ťapi ťapi ťap ťap
a když se nasere, bude z Rusů kaše
ťap ťap ťap
ťapi ťapi ťap ťap
V Číně se narodil Mao Ce Tung

Čína je naše, Evropa bude
ťap ťap ťap
ťapi ťapi ťap ťap
Tak za dva roky bude Čína všude
ťap ťap ťap
ťapi ťapi ťap ťap
V Číně se narodil Mao Ce Tung

Jo a při katastrofálních červencových tržbách se mi pořád cpalo do hlavy Wake Me Up When September Ends.

Ondřej Jurčík: Teď jak dokončuju magisterské studium, tohle je mantra, které mě obvykle doprovází v hlavě od rána. Kolem oběda se mi do hlavy krade Suchařípa jako faun.

DD: Taky toto si mimochodem říkám zrovna teď v těchto pošmourných dnech, když jdu do nějaké potemnělé a vydýchané učebny:

VĚZEŇ
V mé kobce je temno a zatuchlý vzduch,
a nádherný orel, můj tesklivý druh,
jenž vyrostl v poutech, cár potravy rve
a křídly se vzpírá ne napoprvé.

Pak potravu nechá a dívá se ven,
tak jako by se mnou měl společný sen
a dívá se po mně a křičí, a tím
mě volá a říká mi: ,,Uleťme jim!

Jsme svobodní ptáci, nu bratře, je čas!
Tam do oblak vzhůru nad bělostný sráz,
tam nad moře siné, kde pobývat smí
jen divoký vítr… jen vítr – a my!"

(A. S. Puškin)

Sofia Hladíková: Celou svou učitelskou dráhu pořvávám v prázdných třídách, když všichni odejdou, Kapitána Kida. A pak ještě jednu strááášně sprostou odrhovačku.