Čtyři roční doby
Jak dostat celý rok do pouhých čtrnácti veršů a přidat zamyšlení nad divadlem světa? Francouzský básník Arsène Houssaye (1814-1896) oboje zvládl mistrovsky.
Co mi chceš, sonete? Zpívat zpěv ročních dob!
JARO je květina a básník něžných citů.
jak dýchne do louten lesů, tich, šerosvitů,
duby i bělostná křoví zní dvojnásob.
LÉTO je myslitel a sleduje sta stop,
procitá za zpěvu skřivánků, na úsvitu,
potom se do nocí prohání po pažitu,
na polích obírá kdejaký zlatý snop.
PODZIM je kritik, má chuť strhat všechno listí,
pak zkoumat základ, kmen a pod cesmínou snít.
Že sklizeň dozrála, to, slepec, sotva zjistí.
ZIMA je řevnivý divák a škarohlíd,
vzteká se, žene se, rámusí, bouří, buší,
sužuje kdejakou růži, stvol, pravdu, duši.
Přeložil Jindřich Pokorný. Z knihy Neznámý Parnas (sestavil Jaroslav Fryčer, Odeon, Praha 1988).