Pečlivě naaranžovaná hvězda
Jak je to s podporou tisku v Rakousku? Tamní bulvární noviny oslavují Sebastiana Kurze jako hrdinu koronavirové krize. Není divu: jsou totiž nejvíce dotovány státem.
VÍDEŇ taz | Rakouský spolkový kancléř Sebastian Kurz (Rakouská lidová strana, ÖVP) to se sdělovacími prostředky umí. Dokazuje to také v koronavirové krizi při svých téměř každodenních vystoupeních před novináři v prostorách kancléřského úřadu. Většinou se objevuje v doprovodu ministra zdravotnictví Rudiho Anschobera (Zelení) a ministra vnitra Karla Nehammera (ÖVP). Funguje jako komunikátor, sděluje nové počty nakažených, nařizuje omezení pohybu a povinnost nosit roušky nebo oznamuje opatrné uvolňování ochromeného hospodářského života.
Od vyhlášení nouzového stavu dne 10. března do Velikonoc – tedy během jednoho měsíce – bylo rakouské obyvatelstvo o překonávání krize vzniklé koronavirovou pandemií informováno na ne méně než 44 tiskových konferencích spolkové vlády, živě přenášených v televizi. K tomu vystoupil předseda vlády devětkrát sám za sebe.
Média, a dokonce i opozice se dlouhou dobu držely s kritikou tohoto postupu kancléře Kurze zpátky. Relativně brzké přijetí radikálních opatření způsobilo, že počet nově nakažených klesá a už nějakou dobu je registrováno více uzdravených než nově nemocných. Jednotky intenzivní péče v nemocnicích mají do naplnění své kapacity daleko.
Přesto se nyní o tom, jak postupovat dále, vede ostrá diskuse. Kurz je pro co možná nejpomalejší rozvolňování, v krizovém štábu tak ale nesmýšlejí všichni. Názor kancléře je legitimní, připouštějí přibývající kritické hlasy v novinových komentářích, proč ale nevyloží na stůl, jaké existují alternativy? Odborníka na veřejné zdraví Martina Sprengera, který upozorňoval na psychologické následky izolace především pro děti a zasazoval se o rychlý návrat k běžnému školnímu provozu, dehonestoval Kurz veřejně jako „falešného experta“. Sprenger poté odstoupil z odborné rady krizového štábu a od té doby se mu dostává více pozornosti v médiích.
Kvalita před nákladem
Pevně za Kurzem stojí bulvární list Kronen Zeitung, který koncem března otiskl na titulní straně své ilustrované nedělní přílohy téměř hagiografický portrét kancléře jako krizového manažera spolu s nekritickým rozhovorem. Kurz a jeho vláda se takovému „dvornímu zpravodajství“ odvděčili rohem hojnosti v podobě mimořádných dotací. Z koronavirového balíku pro tištěná média v objemu 12,1 milionů eur dostane Krone nejšťavnatější sousto 2,72 milionu eur. Následují zdarma rozdávané listy Österreich a Heute (1,81, resp. 1,82 milionu) neméně věrné Kurzovi. Kvalitní, náročnější listy jako Der Standard, Die Presse nebo Salzburger Nachrichten byly odbyty každý částkou 500 000 eur. Mediální vědec Matthias Karmasin z Akademie věd není sám, kdo požaduje, aby byla odměňována žurnalistická kvalita místo nákladu.
Armina Thurnhera, vydavatele kritického listu Wiener Wochenzeitung Falter, pobouřil tento způsob podpory bulváru natolik, že tomu věnoval hned dva úvodníky po sobě. Připomněl také balík 178 milionů eur na inzerci zadávanou veřejným sektorem. Samotné Kronen Zeitung dostaly spolu se svým komerčním rádiem Kronehit z tohoto balíku v roce 2018 plných 20,4 milionu eur. Není pak divu, že Sebastian Kurz v neděli pravidelně zdobívá obálku magazínu Krone Bunt.
Píár pod kontrolou
Spolkový kancléř nenechává nic náhodě, pokud jde o jeho veřejný obraz. Odpověď na parlamentní interpelaci opoziční strany Neos ukázala, že se public relations v úřadu kancléře věnuje falanga o 59 zaměstnancích. „Totálně přebujelý aparát,“ rozčiluje se tisková mluvčí Neos Henrike Brandstötterová. Kurzův důvěrník Gerald Fleischmann kromě toho funguje v jakési personální unii jednak jako „pověřenec kancléře pro média“, jednak jako vedoucí mediálního oddělení ústředního krizového štábu.
Podle Brandstötterové je to neslučitelné, jak řekla listu Der Standard: „Obě činnosti by měly být v každém případě oddělené, aby se nemíchala mediální politika s úřednickým působením ve státní správě, jak je tomu teď.“
Text, který původně vyšel v deníku taz, přetiskujeme díky laskavosti (družstevní) redakce taz. Pro Kulturní noviny jej přeložil Pavel Mašarák.