Přátelé
Přátelé,
chtěl bych vám ve stručnosti vysvětlit, proč mám rád Rusko.
Když pominu, že nás většinově ruský voják v pětačtyřicátém osvobodil od fašismu, jasně že i proto, aby si nás přivlastnil, když pominu, že v sedmačtyřicátém, aby si nás, jasně, máte pravdu, přivlastnil ještě víc v tom suchu toho roku tím, že nám sám obilí nemaje nazbyt poslal svoje zásoby, když pominu, že mám v Rusku řadu přátel, především básníků, a synovce, který se tam oženil s moc milou Ruskou, a protože už nemá rodiče, jsem já, jeho strýc, jejich děcek děda, byť náhradní (strašně se na ně, až zase přijedou, těším), mám na Rusku rád především jeho plyn.
Ráno vstanu, omyju své staré tělo, sejdu do pokoje, cvrnknu prstem do přepínače – a ejhle teplo. Kdyby to byl americký plyn, možná bych víc miloval Ameriku, která mi jinak taky není protivná. Kdyby…
Kdyby nám náhodou ten plyn Rusové přestali dodávat, měl bych problémy. Mám sice ještě kotel na pevná paliva, ale chodník, po němž jsem v mládí vozil koks a dříví, mně soukromník znásilnil: přidal ke svému nenapadnutelnému soukromému vlastnictví. Ten chodník měřil bratru čtyřicet metrů. Teď bych musel ten koks a dříví vozit po státním chodníku, vzdálenějším, bratru 65 metrů dlouhým opatřeným pěti jednoschody, dvěma dvojschody a jedním tříschodkem a vysypávat ten koks a dříví před naše sklepové okýnko. A pak vše naházet do baráku, z dříví nasekat třísky, přidat noviny a škrtnout. To, kdyby nám Rusové přestali dodávat plyn.
Když jsem sousedovi v mládí v osmašedesátém vyprávěl, jak důležitá pro mě je svoboda, on – brousil kdesi jakési formy – mi zas říkal, že pro něho je zas důležité, aby měl každé ráno na stole čtyři formy obrobky, které by mohl opracovávat, aby měl na konci měsíce, nebyl rentiér, výplatu.
Když jsme u toho osmašedesátého, my někteří mladší jsme po ránu 21. srpna hesly popisovali cesty a budovy atd., ti starší zapřáhli vozíky a sjížděli k obchodům a skupovali mouku, cukr, petrolej. My mladší jsme je za to strašně nenáviděli.
My někteří starší máme Rusko svým způsobem (plyn atd.) rádi a vy někteří mladší máte na Rusko jiný názor. Vy, někteří mladší politici ten názor stvrdíte tím, že odstraníte sochu, přidáte jinak popsanou desku. Dobře, řekli jste svůj názor, máme demokracii.
My někteří starší bychom si ale přáli, abyste se vy mladší politici nehrabali v minulosti, ta je svým způsobem vždycky bolavá, ale uvažovali radši dopředu.
Co když nastane opět taková pandemie sucha jako ta ve čtyřicátém sedmém (není-li už tato horší), kde budeme shánět žito a pšenici na chleba? Rusko prý už zakázalo prodej svých obilovin do zahraničí. Máte vy mladší politici už jiné představy?
Anebo za rajchu. V Nemocnici Tomáše Bati ve Zlíně je dodnes mezi pavilóny veliká odpočinková plocha, osázená azalkami, jukami, netřesky. Za rajchu přišlo nařízení, aby se ta plocha osázela zeleninou. Ostatně zelenina se musela tehdy sázet i ve školních zahradách, květinami se na políčkách plýtvat nemělo. Naši sousedé měli trávník zrytý až ke schodišti do baráku a osázený bramborami, které hnojili i svými exkrementy, protože, představte si, mezi těmi baťovskými domky měli ještě šopu a v ní dvě prasata.
Vaši plochu po Koněvovi prý osázel kdosi vaším ovocem – klozetem. Asi někdo mladší. Z nás starších by se s tím asi nikdo netahal.