To je umění!
Ukázka z rukopisu scénáře připravovaného třetího dílu „umění v komiksech“, které po moderně vydané v roce 2016 (To bych zvládl taky) a středověku vydaném loni (To je starý), chystá, tentokrát v tematickém záběru renesance až realismus (To je umění), tým galerie OFF/FORMAT.
Když se v New Yorku dvacátého století objevily želvy ninja, bojující proti nepravostem světa, málokterý z fanoušků tohoto animovaného seriálu si uvědomil, že jako renesanční umělec jsi za „pravost“ světa skutečně bojoval. Nespokojil ses se studiem starých antických mistrů, učil ses přímo od přírody. Nikdy ti nešlo o ideál, pozoroval jsi, zkoumal, pitval mrtvé, i když to bylo zakázané.
A co tvoji želví kamarádi? Promiň, vím, že se tu nedá mluvit o přátelství. Nejstarší Donatello umřel dřív, než se většina z vás ostatních narodila. Sice jste ho ctili, ale ne tolik, aby jeho Juditu stojící před florentskou radnicí nevyšoupl Michelangelo svým Davidem. Michelangelo by věkem mohl být tvůj syn, navíc stejně nevyzpytatelný, domýšlivý a urputný. Nejmladší Rafael vás umělecky doháněl s lehkostí a okouzlujícím charisma, byl milý, krásný a oblíbený. Tak jako jeho malby.
Itálie patnáctého století revolučně měnila společenské postavení umělce. Vzpomínáš? Samostatné městské státy a bohatí šlechtici, kupci a měšťané v nich navzájem soupeřili; chtěli vypadat lépe a bohatší než jejich sousedé, a k tomu využívali umělecká díla. Tak jste soupeřili taky. Toužili jste po uznání, alespoň takovém jako mají básníci a vědci! A povedlo se vám to. Z malířů a sochařů se staly celebrity.
Pil ti krev, ten pyšný Michelangelo? Jak to říkal? Že jen vysvobozuje duši kamene, když tesá sochu? Že jen naslouchá a odkrývá, co už je uvnitř dáno. Psal básně. Sixtinskou kapli vymaloval jen tak z povinnosti, při čekání na svoji vytouženou sochařskou zakázku. Vážně by to mohl být tvůj syn – i ty jsi dělal všechno jakoby nic, jako bys nežil jeden, ale deset plných životů.
Malíř, hudební skladatel, konstruktér válečných strojů a opevnění, anatom, biolog, botanik, architekt, kartograf, astronom, matematik… ve všem jsi byl nejlepší nebo první, ale zároveň jsi u ničeho nevydržel. Zatímco čteme tvoji genialitu již z prvních nákresů obrazu, ty už spěcháš stavět vrtulník, jako by tě dokončování už jen zdržovalo, jako by hmota nestíhala důsledně sledovat ducha, který staví dílo napříč obory.
Vymalovat stěnu zasedací síně motivem z válečné historie pyšné Florencie! Sto let po slavné soutěži na dveře florentského baptisteria, která otevřela dveře novému slohu, se setkávají dva jeho velikáni, aby na tomtéž místě změřili své síly! Věřil sis do ringu s Michelangelem? Právě jsi v Miláně dokončil nástěnnou malbu Poslední večeře, která opět pozvedla tvůj věhlas. Přesto jsi za podivína, kdežto pruďas Michelangelo je miláčkem papeže i publika.
Florencie, jako centrum umělecké krásy a svobodného myšlení, se krátce předtím znovuzrodila. Na dlouhých osm let ji totiž svým kázáním uchvátil charismatický mnich Savonarola. Ten kritizoval mravní úpadek společnosti, který viděl i v necudně smyslném umění. Oddíly dětské policie směly rabovat domy a ničit hříšnou krásu. Na hranicích shořelo mnoho obrazů, drahých látek a knih, než tam v roce 1498 skončil i sám Savonarola.
Vaše soutěž měla Florencii vrátit lesk. Jaké bitvy jste to načrtli? Michelangelo zachytil vojáky napadené při koupeli v řece. Sláva a krása vojska? Ne, tady se rvou lidé! Co dělat, jste oba renesanční humanisté. Ani ty nemaluješ špalíry vojáků, ale zuřivý střet několika napjatých těl, v němž kůň i člověk koušou o život. Kdybys pořád neexperimentoval! Když se vosková malba roztekla, prchnul jsi jako obvykle jinam. Michelangela zas Florenťanům odlákal papež. Umělecká verbež! Dnes pícháme do zdi sondy, abychom zjistili, jestli tam pod nánosy ještě jsi.