Společnost a politika Zahraničí,Ekonomika

Základní příjem ve Finsku: lidé jsou zdravější, ale pořád bez práce

Foto Tomáš Koloc.

Dva roky se základním příjmem učinily ty, kdo jej pobírali, šťastnějšími. Kvůli nízkému počtu účastníků a účastnic ale zůstávají některé otázky bez odpovědi.

Základní příjem měl pozitivní vliv na duševní pohodu příjemců. Zažívali méně psychického stresu a byli spokojenější se svým životem. Rovněž svou ekonomickou situaci vnímali jako lepší. Vliv pobírání základního příjmu na zaměstnanost je naproti tomu nejasný. Tak shrnul finský úřad sociálního zabezpečení KELA ve zprávě (psané finsky s anglickým souhrnem, pozn. red. KN) zveřejněné ve středu 6. května 2020 výsledky pokusu se základním příjmem, který ve Finsku probíhal od ledna 2017 do prosince 2018.

Dva tisíce náhodně vybraných nezaměstnaných ve věku 25 až 58 let dostávalo po dobu dvou let každý měsíc částku 560 eur osvobozenou od daně, a to bez ohledu na případný další přivýdělek.

Závěrečná zpráva odpovídá v podstatných bodech předběžným výsledkům, které výzkumníci a výzkumnice předložili už v únoru 2019: základní příjem měl pozitivní dopad na zdraví a spokojenost příjemců a příjemkyň, jejich návrat do pracovního procesu ale neurychlil.

Na škále 0-10 byla zjišťována „míra spokojenosti“ příjemců a příjemkyň základního příjmu na základě jejich vlastního odhadu. Výsledná hodnota byla 7,3. U referenční skupiny nezaměstnaných se dospělo k hodnotě 6,8. Ve skupině bez základního příjmu uvedlo 47 % nezaměstnaných, že měli potíže vyjít s penězi, u těch se základním příjmem to bylo 40 %. Doba, po kterou členové obou skupin hledali v těchto dvou letech placené zaměstnání, činila u skupiny se základním příjmem v průměru 78 dní a v referenční skupině 73 dní.


Předmětem debat už od 80. let

Mezi oběma skupinami tedy byl jen nepatrný rozdíl a tato čísla jsou stále docela nejistá, říká KELA. Vláda v Helsinkách zpřísnila uprostřed pokusného období podmínky pro příjemce a příjemkyně podpory v nezaměstnanosti, což mohlo výsledky znehodnotit. Nejvýraznější pozitivní vliv na zaměstnanost přinesl základní příjem pro rodiny s dětmi. Nicméně se zdá, že skutečnost, zda někdo dostává základní příjem, nebo (nižší) podporu v nezaměstnanosti, nemá v zásadě rozdílný vliv na zaměstnanost.

Byla to přitom přesně tato otázka, na kterou chtěla vláda pokusem se základním příjmem získat odpověď. Debata o základním příjmu se ve Finsku pravidelně vrací od 80. let minulého století. Původně ji iniciovali zelení a levice, a to se sociální perspektivou pod heslem osvobození od chudoby a existenční nouze. Postupně se pak k zastáncům základního příjmu stále více přidávali politici a političky z liberálního tábora.

Ti měli ovšem trochu jinou agendu. Vládní koalice pravicových liberálů, konzervativců a Opravdových Finů, která o uskutečnění pokusu v roce 2016 rozhodla, chtěla zjistit, zda finský sociální systém nedává „falešné pobídky“. Za tím se skrývala představa, že snaha přijmout zaměstnání je příliš málo „odměňována“, protože příjem vydělaný prací je u špatně placených zaměstnání jen o málo vyšší než sociální dávky.

Pokusem se základním příjmem chce koalice zjistit, zda by tento příjem měl pozitivní vliv na zaměstnanost, píše se v důvodové zprávě k zákonu. Budou tedy nezaměstnaní účastníci pokusu se základním příjmem častěji, nebo naopak méně často získávat nové zaměstnání než stejně velká rovněž náhodně vybraná kontrolní skupina, která bude i nadále pobírat běžnou podporu v nezaměstnanosti?

Výzkumníci a výzkumnice z úřadu sociálního zabezpečení KELA nejsou s výsledky spokojeni. Experiment tohoto druhu totiž vyžaduje více času, musel by zahrnovat pětkrát větší skupinu osob a nesměl by se omezovat jen na nezaměstnané. „Takto existuje riziko, že výzkum skončí bez výsledku, který by měl výpovědní hodnotu,“ kritizoval vládu profesor Olli Kangas, který popsal základní předpoklad pokusného modelu: „Kdo si zaplatí moped, nedostane mercedes.“


Mnoho otevřených otázek

Kangas teď říká: „Experiment přinesl nové poznatky, které bychom bez tohoto pokusu neměli.“ V samotné závěrečné zprávě se ale několikrát upozorňuje na to, že některé otázky nelze kvůli příliš malému rozsahu pokusu zodpovědět.

Co bude dál? V samotné zprávě úřadu sociálního zabezpečení KELA se o dalším výhledu nepíše nic. Také ministryně sociálních věcí Aino-Kaisa Pekonen mluvila pouze o „cenných poznatcích“, jimiž pokus přispěl k možné reformě sociálního zabezpečení. Ze současných pěti vládních stran se o brzké zavedení základního nepodmíněného příjmu zasazují pouze zelení.

“Nynější koronavirová krize zase jednou odhalila mezery ve stávajícím systému sociálního zabezpečení,“ prohlásila Maria Ohisalo, předsedkyně zelených a ministryně vnitra v prvomájovém projevu. Zaručený příjem by právě kulturní branži, malým podnikatelům a zaměstnancům v sektoru služeb mohl podstatně usnadnit překlenutí takové krizové situace.

Text, který původně vyšel v deníku taz , přetiskujeme díky laskavosti (družstevní) redakce taz. Pro Kulturní noviny jej přeložil Pavel Mašarák.

V KN už o nepodméněném základním příjmu vyšel překlad rozhovoru s jeho hlavním německým propagátorem Götzem Wernerem a esej Miluše Kubíčkové a Tomáše Koloce o jeho kořenech v systému v sociální trojčlennosti.