Krátký mír
Aktivisté a aktivistky vyhlásili v americké metropoli Seattlu „autonomní zónu“ bez policie. Nejprve vše probíhalo mírumilovně, pak ale padly výstřely.
Karnistka s doutnajícím svazkem šalvějí prochází davem. Obejde dřevem obložené betonové barikády, na nichž jsou namalované zvednuté pěsti a zlomená srdce a napsané nadávky na policii; vejde pod celtový přístřešek, kde se na pohovku svezl vyčerpaný vousatý mladý muž. Pomalu se vyhne třem starším členům stráže s lupajícími vysílačkami a poněkud fantaskními uniformami. Ke každému z nich přivane bílým orlím perem nasládlou vůni.
„Kouř očistí všechno,“ říká útlá žena v dlouhých zelenomodrých šatech. Přes ramena jí visí pruhy z vydří kůže. Na hrudi se jí pohupují dvě kovové identifikační známky, které dostal její zemřelý otec v armádě. Tuto neděli přivezla svůj kouř do zóny v centru Seattlu, tvořené osmi bloky domů. Žena pocházející z indiánského kmene Syilxů tam šíří pozitivní energii mezi mladými bělochy a černochy, jejichž předci přišli na pacifické pobřeží Severní Ameriky až dlouho po těch jejích.
Před deseti dny policie v městské části Capitol Hill v Seattlu narychlo opustila svou velkou stanici na tamní Broadwayi. Po několikadenních potyčkách, při nichž policisté použili slzný plyn, gumové projektily a obušky proti megafonům a růžovým deštníkům, přenechali čtvrť mladým lidem, kteří chtějí zemi bez policie, bez rasismu a bez kapitalismu. Od té doby jich několik set táboří v parku Cala Andersona, stravuje se v charitativní jídelně na 12th Avenue a diskutuje v kavárně Decolonization na 11th Avenue, jak by mohli dosáhnout svých cílů.
V sobotu 20. června slavili okupující 155. výročí „Juneteenth“ – dne 19. července (anglicky June, nineteenth) 1865 generál Unie jménem Gordon Granger ve městě Galveston vyhlásil osvobození otroků i pro stát Texas. V rámci oslavy si symbolicky vyměnili role. Běloši působili jen jako pomocný personál a hlavní dění sledovali zpovzdálí. Do tradičního „léčivého kruhu“ na louce byli onoho dne připuštěni jen „People of Color“ (barevní). Okolo nich stáli zády k nim běloši zaklesnutí do sebe v sevřeném šiku, aby odráželi případné vetřelce. Uvnitř kruhu diskutovali „People of Color“ o svých předcích, o matce Zemi a o tom, čemu bílí nerozumí. Potom oslavovali.
Svátek radosti přerušily výstřely
Oněch osm bloků v centru města spadlo okupujícím do klína tak překvapivě, že se dodnes (psáno 22. 6., pozn. redakce KN) nedokázali shodnout ani na názvu tohoto experimentu. Někteří ho nazývají „CHOP“ – Capitol Hill Organized Protest (Organizovaný protest na Capitol Hill). Ti radikálnější mluví o „CHAZ“, tedy autonomní zóně. V každém případě dokázali i v podmínkách koronavirové krize obrátit pozornost k rasismu a policejnímu násilí. „Rasismus je pandemie,“ stojí na plakátech, které vylepili po městě.
V noci ze soboty na neděli byl svátek radosti na Capitol Hill brutálně přerušen. Krátce po druhé hodině ráno přijeli na dvě místa na barikádách postavených okolo zóny neznámí pachatelé a začali střílet. Zemřel devatenáctiletý mladík. Další osoba leží těžce zraněná v nemocnici. Jedna sociální pracovnice se domnívá, že by za tím mohlo být vyřizování účtů mezi pouličními gangy. Socialistická radní Kshama Sawantová uvažuje o násilí pravicových extremistů. Téže noci byla mezi stany sexuálně napadena starší paní.
„Nejsme tady na party,“ křičí černošská aktivistka v neděli ráno do megafonu. Kvůli nočním událostem se vzteky třese. Chodí v kruhu rychlými, nervózními kroky, zatímco dává okolostojícím, z nichž mnozí teprve vylezli ze stanů, kázání. Říká: „Kdo chce grilovat, může to dělat na své zahradě.“ Požaduje, aby každý „zatraceně už“ zasáhl, pokud je obtěžována žena, a aby všichni, kteří mají problémy s drogami, zmizeli a v nejhorším vyhledali lékařskou pomoc. „Proti marihuaně se přece nedá nic namítat,“ zabručí jedna běloška s růžovou čepicí.
Levicová enkláva
Seattle se nachází ve státě Washington, je většinově bělošský a v USA představuje levicovou enklávu. Město bylo už v minulosti často radikálnější než zbytek země. Když v roce 1999 zasedala v Seattlu Světová obchodní organizace (anglickou zkratkou WTO), aby schválila své cíle na přelomu tisíciletí, vzepřelo se proti volnému obchodu v ulicích 40 000 lidí. V roce 2016 zvolil Seattle do městské rady jako první město v USA v osobě Sawantové zapřisáhlou socialistku.
Seattle je současně sídlem moderních koncernů jako Amazon, Microsoft a Starbucks. Ty udělaly ze Seattlu prosperující město, jehož počet obyvatel v průběhu deseti let prudce narostl o více než 160 000 lidí. Současně se ale také téměř zdvojnásobily nájmy. V důsledku toho se zhoršily problémy města s lidmi bez domova – na ulici žije více než 12 000 lidí. Někteří z nich se přidali k okupujícím na Capitol Hill, kde je denně k mání jídlo.
Seattle je ale znám rovněž brutalitou své policie. Po městě jsou v těchto dnech k vidění hesla jako „Fuck the SPD“, tedy Serte na SPD – „SPD“ znamená „Seattle Police Department“ (policejní sbor v Seattlu) – a „Žádné peníze pro SPD“. Visí na kandelábrech na deskách z lisované dřevěné štěpky, kterými bylo na příkaz starostky města, demokratky Jenny Durkanové, zabedněno přízemí opuštěné policejní stanice na Capitol Hill. Jedním z hlavních požadavků okupujících je, aby byl rozpočet policie snížen o 50 procent a ušetřené prostředky byly převedeny na sociální a vzdělávací projekty. Někteří aktivisté však chtějí víc než jen přerozdělení. „Eat more Porc“ – Jezte víc vepřového – píší na své plakáty. „Porc“ je ale označením pro policisty, které se používalo už za studentského hnutí v 60. letech.
Jde to i bez mluvčích
Aktivistka, která dávala přítomným kázání, nenosí jen plynovou masku, ale je kompletně zahalená – stejně jako mnozí okupující. Vidět jsou jen její oči, ústa a dlouhé bíle nalakované nehty. Jedním z nich ukazuje na jednoho mladého muže a říká: „Víme přesně, kdo sem nepatří.“ Když zmíní, že chce ty, kteří napadli onu starší paní, předat policii, obklopí ji několik černošských mužů a vytlačí ji na okraj kruhu. „Vidíte, jak s námi naši vlastní bratři zacházejí, když černošské ženy mluví,“ volá další žena do megafonu. Ani ona neuvede své jméno. Nechce být ani fotografována.
Okupující nemají žádné oficiální mluvčí. Nikdo nemá hlavní slovo. Mnoho skupin se označuje jednou z těchto zkratek: BLM – černošská skupina za občanská práva „Black Lives Matter“ (Na černých životech záleží) aktivní po celé zemi, nebo ACAB: „All Cops are Bastards“ (Všichni policajti jsou parchanti). V neděli po tragické noci rozdávali mladí lidé letáky, na kterých stálo: „Nechť odpočívá v pokoji muž, který byl minulou noc zavražděn v CHOP/CHAZ. Nedejte se tím přesvědčit, že potřebujeme policajty. Policajti vraždám nezabrání.“ Tento krátký text podepsaly BLM a ACAB společně. V neděli večer ale došlo opět k tragédii. Znovu padly výstřely. Do nemocnice byla převezena další osoba se střelnými poraněními (také posléze zemřela, pozn. redakce KN).
George Floyd, jehož smrt pod policejním kolenem 25. května v Minneapolisu spustila po celých USA protestní hnutí proti policejnímu rasistickému násilí, se přes noc stal známým i v Seattlu. Jeho jméno se teď skví na domovních fasádách i na asfaltu. Ale Minneapolis je od Seattlu vzdálen 2 600 km – a stát Washington má svůj vlastní seznam obětí. Na plotě před hlavním vchodem do opuštěné policejní stanice vyvěsili okupující fotografie 25 černošských mužů a žen, kteří byli v uplynulých sedmi letech v jejich státě usmrceni policií. Každý den přinášejí kolemjdoucí květiny, které vplétají do plotu. „U kolika z nich u toho nebyla žádná kamera?“ je napsáno na lístku vedle.
Starostka Seattlu Jenny Durkanová, členka Demokratické strany, je s okupujícími ve styku. Na počátku konfliktu, když se město po několikatýdenní karanténě probralo k novému životu rovnou akcí okupujících, mluvila Durkanová o nadcházejícím „létě lásky“. Když americký prezident pohrozil, že vyšle vojsko, aby Capitol Hill „za pár hodin“ vyčistilo, kontrovala, že prezident nemá potuchy, jak se pokojně řeší konflikty.
Chtějí zrušit policii, ale nemají nic proti zbraním ve městě
Mezitím se však starostka Durkanová dostala mezi hned několik mlýnských kamenů. Na Capitol Hill visí hesla: „Odstup, Jenny“. I Carmen Bestová, černošská velitelka seattleské policie, je proti ní. Durkanová nařídila vyklidit policejní stanici, aby zabránila eskalaci jako v Minneapolisu, kde demonstranti a demonstrantky po smrti George Floyda příslušnou policejní stanici vypálili. Policejní velitelka Bestová to ovšem vnímá tak, že ji starostka nechala ve štychu. Natočila tříminutové video, kde promluvila o „protivládním vandalismu“ a pochválila své policisty a policistky.
Soukromé bezpečnostní kontroly
V neděli ráno se objevily rozporuplné informace o tom, co se dělo po výstřelech. Adrianne, 31letá bioložka, která řídí zdravotnickou stanici okupujících, říká, že její dobrovolníci obratem zavolali sanitku a policii. Městská záchranná služba ale odmítala přijet bez policejní ochrany. A policie tvrdí, že „násilničtí demonstranti“ bránili policistům v příjezdu k obětem střelby. Nakonec byly obě oběti přivezeny do nemocnice na korbě náklaďáku okupujících místo sanitkou.
Většina černošských aktivistů a aktivistek v okupované zóně se odmítá nechat vyfotografovat a neuvádí své celé jméno s odůvodněním, že se nechtějí stát živým terčem. Návštěvníci a návštěvnice jsou vyzýváni, aby fotografovali jen tehdy, když tím neohrozí ničí bezpečnost. Žurnalisté mají před zveřejněním fotografií uvážit, jaké důsledky může snímek mít pro život daného aktivisty či aktivistky. „Napiš, že jsem obyčejný muž,“ říká jeden černošský aktivista s vysokými šněrovacími botami a brigadýrkou, který se nechce nechat fotografovat ani uvést své jméno. Představuje se jako „Drak“.
Drak žije ve stanu. Po letech nepřítomnosti se do svého domovského města Seattlu vrátil teprve nedávno. Na Capitol Hill je jedním z mnoha, kteří stojí na barikádách a v noci chodí hlídkovat. Tuto neděli ráno se chopil megafonu a úpěnlivě prosí přítomné, kteří se teprve před chvílí probudili, aby nerozbíjeli výlohy, nečmárali na fasády domů hesla a nerabovali, když večer vyrazí na některou z menších demonstrací do jiných částí města. „Prosím, nic nerozbíjejte,“ říká, „toto je náš domov. My jsme lepší. Naším poselstvím je láska.“
Během neděle musel Drak zasahovat šestkrát; pokaždé pomáhal vynést z obsazené zóny téhož urostlého bělocha s biblickým citátem na propoceném žlutém triku. Šest, někdy osm okupujících ho odneslo k jedné z barikád, které uzavírají ulice. Sotva ho pustili, vrátil se zpět. Řve do davu biblické citáty a stále znovu zkouší vyšplhat na vachrlatý plot. Vedle něj pobíhá menší běloch s výkonným radiomagnetofonem, ze kterého se line „Bůh je všemocný“, až uši zaléhají.
Tito dva ježíšovští chlápci jsou obtěžující. Avšak ve srovnání s pravicově radikálními „Proud Boys“ (Hrdí chlapci), kteří se před několika dny producírovali v davu na Capitol Hill v desetičlenné skupině s pistolemi viditelně nošenými na opasku, působí neškodně. V souvislosti se 4. červencem, státním svátkem USA, diskutovali na Facebooku o „návštěvě“ Capitol Hill i neonacisté.
Washington je jedním ze států USA, kde je povoleno viditelné nošení zbraně (open carry), a každý tak může chodit s pistolí na opasku. Pistoli nosí i mnozí z okupujících. Tito lidé se obvykle jako první hlásí jako dobrovolníci na noční směnu. Chtějí zrušit policii, ale proti střelným zbraním ve městě nic nenamítají.
Fotit se nechce ani Angelica. Tato šestadvacetiletá žena nosí zrcadlové brýle a černé nylonky s puštěnými oky. Její hlas je chraplavý od vyvolávání sloganů na demonstracích. Z nitra její červené bundy s nápisem „Fuck Trump“ (Vyser se na Trumpa) trčí anténa vysílačky, což znamená, že Angelica je členem stráže. Lokty se opírá o jednu z betonových, dřevem zakrytých bariér, kterými městská rada vyznačila hranici mezi okupovanou zónou a zbytkem Seattlu.
Z druhé strany bariéry přichází bílá žena a z nákupní tašky vyndává několik velkých lahví dezinfekce na ruce. Dar, aby se okupující mohli chránit proti koronaviru. Angelica děkuje. Kvůli alergii nemůže nosit masku. V důsledku toho je jednou z mála okupujících, jejichž tvář je celá vidět. K bariéře přichází černošský obyvatel jedné ze sousedních ulic. Ráno po přestřelce si dělá starosti, jak to bude vypadat dál. Chce, aby jeho komunita zůstala „úžasná“. Angelica „bratrovi“ odpovídá svou interpretací citátu spisovatele a aktivisty Jamese Baldwina: „Když nemůžeme změnit systém, musíme z něj vyjmout naše děti.“ Potom ho ujistí, že se okupující snaží, aby byl Seattle opět přitažlivý pro turisty.
Policie se vrací
Mezi okupujícími mají většinu běloši. Někteří z nich jsou ochotni poskytnout rozhovor. Všichni ale vysvětlují, že vůdčími osobami jsou černoši. Jessica je běloška, potomek irských přistěhovalců do USA. Až do začátku pandemie pracovala pro velké technologické koncerny a jiné etablované společnosti v Seattlu. Počítá s tím, že to bude dělat i v budoucnu.
Když však koncem května začalo hnutí proti policejnímu násilí a rasismu, bylo jí jasné, že její místo je v něm. Když se později v médiích objevily zmanipulované fotografie s těžce ozbrojeným aktivistou, převzala na Capitol Hill práci s tiskem. Od té doby stojí tato osmadvacetiletá obyvatelka Seattlu každý den ve svém informačním stánku před opuštěnou policejní stanicí. „Riskují život,“ říká o černošských aktivistech a aktivistkách, „a já bych cítila vinu, kdybych nevyužila své bělošské privilegovanosti k tomu, abych je podpořila.“
Také Javier se účastní od počátku. Do začátku pandemie pracoval jako vedoucí jednoho stánku s grilovanými kuřaty na Capitol Hill. Nyní hlídkuje, pomáhá ve zdravotnickém týmu a urovnává spory. V tomto nedělním ránu organizuje na Broadwayi veřejnou diskusi. Mikrofon si postupně berou mimo jiné černoch bez domova, indián a starší bílá paní. Javier mikrofon po každém vystoupení dezinfikuje. „Rasa,“ říká, „je komplikovaný konstrukt.“ Jeho předkové pochází z Portorika. Narodil se v New Yorku. Během svého krátkého života nasbíral dost zkušeností na to, aby policii nedůvěřoval. „Nikdy bych ji nevolal,“ říká.
Přesto se však policie na Capitol Hill asi brzy vrátí. Po víkendové střelbě starostka Durkanová ohlásila, že chce teď zónu přece jen zrušit. Je podle ní na čase obnovit pořádek.
===
Poznámka redakce Kulturních novin:
Ve středu 1. července policejní těžkooděnci na pokyn starostky „Okupovanou protestní zónu Capitol Hill“ vyklidili. Dvaatřicet lidí bylo zatčeno, žádná vážná zranění nebyla hlášena. Starostka ohlásila snížení policejního rozpočtu o pět procent.
===
Text, který původně vyšel v deníku taz, přetiskujeme díky laskavosti (družstevní) redakce taz. Pro Kulturní noviny jej přeložil Pavel Mašarák.