Fejeton Kultura

Kulturněnovinoví chlapci

Foto Tomáš Koloc.

Kulturněnovinoví chlapci,

omlouvám se, že jsem k vaší záslužné osvětové činnosti už delší dobu ničím nepřispěl. Nebylo kdy. 20. června jsem zahájil svou předsmrtnou výstavu obrazů a soch v Archlebově, pak jsem tři dny spal. Před týdnem nám pokrývači vyměnili střechu nad hlavou, sháněl jsem peníze (230 000 Kč). Sklidili jsme skoré zemáky (bída a utrpení, příště si v OBI koupím k sadbě ještě kuřince). Několik dnů jsem na cirkule řezal starou střechu – latě plné hřebíků a výsledků dlouhého pobytu kun tam. A v neposlední řadě jsem četl Výsek od Emila Hakla a byl jsem jím tak nadšený, že jsem si říkal: než být v něčem druhý, raději nebýt. Do mrtě vychytané pointy, žádná vata, hutné, přesné, soudobé! Takže jsem nic nepsal.

Ale od včerejška, když jsem si přečetl článeček v Právu, se v tom zase hrabu: 24. a 25. července se ve Znojmě, v ulicích Hradní a Přemyslovců, bude konat gastronomický Festival Dej si FOOD. „Představíme street food od gastro nadšenců z celé republiky i místní výrobce a podniky,“ řekla Lada Salátová z organizačního týmu. Festival nabídne degustační menu, kuchařské a barmanské show, ochutnávky vína a piva, workshopy, živou hudbu, program pro děti i beauty zónu. A nikomu ta čeština nevadí.

Nevím, jak by se tvářili naši obrozenci, kdyby se jim do spárů dostalo podobné oznámení, kdyby museli číst: Dej si eine SPEISE. Představíme Strassenspeise od gastro nadšenců z celé republiky i místní výrobce a podniky… festival nabídne… barmannes Ansicht, ochutnávky vína i piva, Werkstätten (moje stařenka by řekla veřtaty), živou hudbu, program pro děti i SchönheitsZone. Omlouvám se za chyby. Když tak opravte. Neumím německy.

P. S.

Máme ještě něco jako češtinu, anebo jen tento paskvil, sbíranyko, cochcárnu, anglickou odnož?

Včera ve staré Všechnopárty (taky úžasné pojmenování) jsem se od pana Šmoldase, PhDr., dozvěděl, že Francouzi mají státní komisi, která se snaží pronikání anglikanismů do jejich rodné řeči bránit. Podle výsledků, na něž denně narážím, se mi zdá, že my máme tu komisi vítací. Ale národ, který se u nás poslední dobou skloňuje od rána do večera, se mj. vyznačuje přece i svým vlastním jazykem. Nebo to už neplatí? A platí Václava Bělohradského úvahy o „nesamozřejmosti“ některých národů?

A ještě jedna citace: můj ruský přítel, básník a oční chirurg, Viktor Širokov přirovnává malé a velké národy ke kuličkám rtuti. Že malé národy jako malé kuličky – všichni si ten pokus ze školy pamatujeme – se k těm velkokuličkám nakonec vždycky rády „přirtutí“. Že by to byl axiom?

Jako jsme se kdysi rádi „přirtuťovali“ k Němcům, pak k Rusům, tak teď se tedy přiviňme k Americe, kdyby čert na koze jezdil, kdybychom vlastní jazyk měli ztratit? Sory.*)

*) jako je třeba koučink, tak toto aspoň s jedním er