Kultura a umění Domov,Kultura

Dobrý důvod

Obálka knihy

I příklad malého novoříšského nakladatelství Dobrý důvod je dobrým důvodem dělat to, v čem člověk spatřuje smysl, přesahující vlastní prospěch jednotlivce.

V několika málo posledních letech mě významněji než dříve rozechvívají zprávy o malých-velkých ženách a mužích, kteří se přesvědčeně, často na koleně, snaží vydávat kvalitní knihy. Malých nakladatelství samozřejmě vzniklo velmi mnoho, mají i svá sdružení a festivaly, mají své věrné čtenáře a podporovatele, což zejména v jarním covidovém období nabíralo na důležitosti přímo existenční. Líbí se mi prostě popsanou společenskou prospěšnost přesahující umanuté vize smysluplnosti, důležitosti a krásy komerčnímu nezhodnocení navzdory. Od pozorných „domácích“ bibliofilií typografa a vydavatele Luboše Drtiny po velkorysý projekt Nové Perly nakladatele, umělce a organizátora všemožných kulturních akcí, Ivana Mečla. Takže když nedaleko bydlící výtvarnice, ilustrátorka Tereza Říčanová přišla s tím, že má doma knihtiskařské vybavení, rozechvění se zakouslo hlouběji a stalo se permanentním…

Najít dobrý důvod pro takové rozhodnutí? Je pravděpodobné, že všechno, co bych v této sféře mohl tvořit, už udělal nebo dělá někdo jiný, navíc zkušeněji a lépe než já, rozkročený mezi řadu dalších činností. „Člověk se začne bát toho množství, co už vzniklo, a že už všechno existuje; začne být strašně sebekritický. Pak zjistí, že to nejlepší udělal v době, kdy se nebál, protože nic nevěděl (…) Nejde vůbec jen o vydávání knih nebo dělání výstav: proč nepřeskakovat od jednoho k druhému? (…) Často slýchám takové to rodičovské – vyber si, a když něco děláš, dělej to pořádně. Dementní patronizační poučky, které jsem v dětství nenáviděl, a které vám zničí život,“ říká k tomu s příhodně osvobozující razancí právě Ivan Mečl (iliteratura, 2017).

Svůj Dobrý důvod nalezl už před šestnácti lety i skvělý a uznávaný fotograf Antonín Bína (1957), když v Nové Říši založil nakladatelství názvem a lokací připomínající legendární Dobré dílo Josefa Floriana (1873–1941), nakladatele z šest kilometrů vzdálené Staré Říše. Podobně jako u Florianů i Dobrý důvod je především rodinný podnik. Jeho členové v sobě i vzájemně propojují výtvarnou a literární citlivost; Bínova dcera, Tereza (1990), je výtvarnice a psycholožka, mimo jiné autorka vynikajícího básnického debutu Souborná zkouška (Dobrý důvod, 2014). Její manžel, redaktor většiny knih nakladatelství, básník Radek Štěpánek (1986), je v poslední době spojován především s tzv. environmentální poezií věnovanou lásce k přírodě a bolestné starosti o její aktuální stav.

O čem mluví Matka, když mlčí

Jistě i proto mezi posledními básnickými knihami Dobrého důvodu najdeme dílo O čem mluví Matka, když mlčí básnířky, literární kritičky a editorky Olgy Stehlíkové (1977). Jedná se o jednu básnickou skladbu rozdělenou do nemnoha stran útlé knížky. Báseň zní od počátku tak čitelně, přímočaře aktivisticky až agitačně, že i v tom nevelkém rozsahu máte chuť některé verše začít přeskakovat. Autorka mluví za Matku Zemi, ta ale (jasně řečeno nejen názvem) od počátku mlčí. Vzniká tak až postupně do důsledku uvědomovaný rozpor, který se nečte verši, ale plyne někde nad nimi; jinak řečeno, na těchto stránkách, v dělených řádcích může být řečeno cokoliv, ale v jakém vztahu je to ke skutečnosti? K přírodě a jejímu stavu? Očekávané naivní splynutí autorky a týrané Matky, která plísní své nezodpovědné děti, a tím chce přispět do balíčku environmentálního aktivismu, se tak nekoná. Nebo ne beze zbytku. Čtenář si totiž není vůbec jist, co může autorce věřit a jakou to má vlastně váhu, protože je to spíše konceptuální hra na člověka, který chce mluvit za Přírodu. Textem se tak srozumitelněji zrcadlí kritika antropocentrického pojetí světa; leitmotivem Matčiny (ne)výpovědi je věta „to jsem se naučila od vás“. Všechny přírodní ztráty, ale stejně tak i hodnoty jsou jen a jen naší (lidskou) spekulací.

Sympatickou nejistotu pak prohlubuje i parafrázovitost – Stehlíková v textu odkazuje na sérii videí, v níž slavné herecké osobnosti mluví za „jednotlivé části“ přírody, např. Harrison Ford za oceán. Ale zatímco Harrisonův oceán chce lidem radit, jak se mají chovat, parodující promlouvající Matka Olgy Stehlíkové nikoliv, protože nemluví, protože ji mluví člověk.

Další hrou je pak hra s významy slov: „Klidně mě rozdělte na horstva, vzduchy a vodstva. / Na minerály, buňky a prvky. / Na půdu, faunu a flóru. / (…) já se nedělím. / To jsem se naučila od vás.“ Nebo jinde: „Než odejdete, mohu se omluvit. / Mohu říct vaše Omluvte mě.“

Přestože se tedy očekávatelné poselství vine od počátku celou skladbou, je uchopeno jinak, než bývá běžné. Konceptuální charakter knihy je pak skvěle podtržen fotografiemi jakéhosi vyschlého rybničního dna s pahýly mrtvých dřevin – nebo spíše jedné této fotografie. Ta totiž sama provází text v šestnácti „vysychajících kopiích“. Každá z nich je postupně světlejší a světlejší, až k úplnému vyblednutí záznamu na hranici viditelnosti. Škoda, že se tu fotograf Bína a redaktor Štěpánek v možné čistotě neudrželi a obálku „dozdobili“ jinými, byť příbuznými obrazy.

Olga Stehlíková: O čem mluví Matka, když mlčí. Dobrý důvod, Nová Říše, 2019, 36 s. 

Odkazy na související články v KN

Malí nakladatelé v období covidu: https://www.kulturni-noviny.cz/permalink/28473
Typograf a vydavatel Luboš Drtina: https://www.kulturni-noviny.cz/permalink/28495
Básník, vydavatel a organizátor Antonín Bína: https://www.kulturni-noviny.cz/permalink/21795