Šištót
Zas o českém jazyku
Omlouvám se, ale já pořád kolem toho jazyka(u?). Kolem češtiny. Ale neomlouvám se za opakování, protože už TGM říkal (volně transponováno), že naopak, že publicistice to nevadí, že názory se mají lidem do hlav vtloukat, a jak jinak to chcete spáchat než opakovaně.
A my teď, abychom se mezi sebou domluvili, abychom uměli ještě anglicky. Proti angličtině nic nemám. Celý život se ji marně snažím naučit. Ale jak k takové dnešní czechštině přijde třeba důchodkyně, která vychovala ix dětí, celý život pracovala v živočišné výrobě a miluje Babičku? Antonín Rašek ve svém jinak zdatném článku o americké politice náhle, aby se vyhnul derivátu slova vůdce, na konec věty vrazí leadership. Třeba. Jiný spisovatel si naráz skloní a hodí do množného čísla podstatné jméno anglického původu homeoffice viz: konec roku či co bude patřit homeofficům. Politoložka a socioložka aby dodala svému vývodu váhu, nenapíše: musíme se na to podívat tváří v tvář, ale použije, zřejmě aby se oslnila, jak umí anglicky, musíme se na to podívat face to face.
A o sportovním hantecu je škoda slov. Reportéři Formule jedna by mohli možná za nějaké ty české vsuvky do svých reportáží už rovnou dostávat od pořadatelů těch rejsingů pokuty.
A nikde široko daleko žádná náprava. KSČM se pokusila navrhnout v parlamentu nějaký zákon na ochranu češtiny, ale protože to byli komunisté, tak si to pěkně vyžrali. A přitom by si čeština nějakou ochranu možná zasloužila. Ale jakou? To, že vám někdo na závěr vzkazu napíše „mějte hezký den“ (have a nice day) je sice neohrabanina prvního stupně, ale není trestná. Co bych naopak trestal, je nadužívání slovesa, jak já mu říkám, „pojdit“: pojďme se podívat, pojďme začít (z anglického let us?). Naše krásná první osoba množného čísla: podívejme se, začněme (je málo akční?) jako by vyhynula. Ostatně pojďme se zaposlouchat (pardon - zaposlouchejme) se třeba do našich jazykově líných moderátorů třeba na ČT 1…
Co tedy s našimi tak hojnými anglicismy? Některé jako by se do češtiny už tak vsákly, že ačkoliv zmršeniny (fotbal) se už nedají z jazyka vytrhnout. Naopak takový futsal, kde první polovina slova pro změnu správně kopíruje výslovnost anglického foot, jeho následující půlka, ten sal, je prostě sál bez čárky - a šmytec.
Jazyk je živá bytost a chtít po něm logický růst by zřejmě asi znamenalo chtít po něm příliš. Isaac Bashevis Singer dokonce tvrdí, že už samotný slovník obsahuje prvky šílenství.
Přesto bych se přimlouval za vznik nějaké komise (nebo spíše recesní skupiny?), která by se věnovala překladu anglických slov do českého jazyka. (A pokusila se vyhnat ty hrůzy ve tvaru lídrů a lídryň alespoň na kompost dějin.) Protože jinak se naše řeč bude setsakramentsky čím dál víc podobat „šištótu“. Pro mě synonymu dříve tak germanismy zanesené české řeči.
A že je náš lid schopen vývoje, dokazují třeba slova trenýrky, nohejbal! anebo sekáč (second hand). Nebo dokonce „chlupatý zemák“ = kiwi.
*) Šištót je část Kyjova, v níž jsou vinařské sklepy. To podstatné jméno je asi pozůstatek z německého schiessen – střílet a Stadt – město, čili asi střelnice – čili po našem: Šištót…