Kultura a umění Domov,Kultura,Osobnosti

Ivan Passer: Třetí ze čtyř mušketýrů

Legendární scéna z jediného československého filmu Ivana Passera Intimní osvětlení.

Pohádka-rekviem o klasikovi československé nové filmové vlny (1933–2020).

Bylo nebylo: byli tři mušketýři, kteří byli srdcem československé nové filmové vlny: Miloš Forman, Ivan Passer a Jaroslav Papoušek. Dva z nich, Forman a Passer (kteří si vzájemně říkali „Ty býku!“) se znali ještě z internátního gymnázia v Poděbradech, kde tehdy na přelomu 40. a 50. let studovali sirotci po obětech války s dětmi prominentů starého i nastupujícího režimu, pročež se tam v té době sešla zvláštní sestava: synové obětí války Forman, Passer a bratři Mašínové, syn prominentů starého režimu Václav Havel i syn představitelky nového komunistického režimu v Polsku, která se stala kulturní atašé v Praze, Jerzy Skolimowski (ten se rovněž stal režisérem a v 60. letech se svými bývalými spolužáky sbíral ceny na mezinárodních filmových festivalech). Forman a Passer pak pokračovali na FAMU, kde spolu vystudovali scenáristiku (v kruhu, do něhož mimochodem patřil i Jaroslav Dietl a textař Zdeněk Borovec), světovou literaturu je učil Milan Kundera a od vyhazovu za četbu „dekadentního“ Baudelaira je tehdy zachránil děkan M. V. Kratochvíl, autor Vávrovy husitské trilogie.

Další mušketýr, Jaroslav Papoušek, také nebyl režisér, ale vystudovaný sochař. K nim jako ke správným třem mušketýrům patřil i čtvrtý: dramaturg Václav Šašek. Tahle čtveřice (jak říkal Miloš Forman z nouze: protože profesionální herci neměli na mladé filmaře čas a chtěli moc peněz) spolu vyvinula nový filmový styl, v němž hráli zejména neherci, kteří často bez předem připraveného textu reagovali na situaci. Z nich nejslavnější byli dirigent dechovky Jan Vostrčil, taxikář Josef Šebánek a dělnice Milada Ježková, které režiséři potkali vesměs na ulici (Miladu Ježkovou potkal Ivan Passer v tramvaji). Forman, Passer, Papoušek a Šašek spolu psali všechny čtyři Formanovy československé filmy (Konkurz, Černý Petr, Lásky jedné plavovlásky, Hoří, má panenko) i Papouškovu sérii o Homolkových (pro něž Miloš Forman kolegovi zapůjčil své syny do rolí synů dvojice Husák–Růžičková), a tak Ivan Passer, který navíc pracoval na Formanových filmech jako spolurežisér (MF se smíchem vzpomínal, jak se mu během natáčení legendární scény na zábavě do filmu Černý Petr Passer ztratil a našel se až po několika dnech, kdy Formana káral: „Ty býku, ty jsi mě opustil!“) stačil v Československu dokončit jen jediný celovečerní film, pod nímž je podepsán jako samostatný režisér. Intimní osvětlení obletělo svět stejně jako řada dalších filmů československé nové vlny. „Hlášky“ z něj jako „jeden pohřeb – deset cihel“ nebo legendární poslední scénu, v níž domácí vaječný koňak z pohárů neteče, zná celý český národ.

Za moře oba „býci“ emigrovali téměř současně, a Formanovým „asistentem“ zůstal Passer v tom smyslu, že když Forman po neúspěchu svého prvního amerického filmu Taking off (Odcházím) onemocněl agorafobií (měl strach opustit byt a později i postel), Passer za něj chodil k psychoterapeutovi, líčil mu Formanovy stavy jako svoje, a díky tomu, že Formanovi vyřizoval odborníkovy rady, se Forman vyléčil. I Ivan Passer se za mořem prosadil jako režisér, zejména v televizi, kde byl oceňován především za svůj životopisný film Stalin, nicméně věhlasu Miloše Formana v USA nedosáhl. Zemřel 9. ledna v nevadském Renu (tam, kam odjel Kmotr Michael Corleone, když dal zabít bratra Freda) jako třetí ze čtyř mušketýrů: po Jaroslavu Papouškovi (1929–1995) a Miloši Formanovi (1932–2018)...

Zůstal jen poslední z party, Václav Šašek (1933), stejně starý jako Ivan Passer…