KULTURNÍ NOVINY - nezávislé mediální družstvo (production)

Sémantická poznámka k dnešním dnům

Když jsem před lety na vysoké škole studoval jazyk, učil nás lingvista docent Vondráček, že lingvista a sémantik musí prožívat svět na dva způsoby, jako přímo zúčastněný a jako odborný pozorovatel. Učil nás všímat si i zdánlivých náhod, které psycholog Carl Gustav Jung nazýval sychronicitami. Od těch dob synchronicity, kterých si všimnu, zaznamenávám do svého deníku. Od zrcadlové sycnhronicity, že na Youtube se v těchto dnech objevila 55 let stará televizní inscenace Jindřišky Smetanové a Antonína Moskalyka Konec velké epochy, která takřka doslovně popisuje krizový vývoj dnešních dnů – až po jazykovou synchronicitu, že dva naši ministři, na nichž leží tíha současných karanténních opatření mají příjmení, vytvořená z latinského výrazu pro jednu květinu a španělského výrazu pro jednu chorobu – a tak o naší době fakticky rozhodují „Petrklíč“ a „Mor“. Dělám si ale poznámky i o jiných věcech, a protože jde o činnost dlouhodobou, mohu je porovnat se staršími zápisky, z čehož někdy člověk zjistí zvláštní paradoxy – kupříkladu že zatímco v březnu Evropská unie a Světová zdravotnická organizace Českou republiku tvrdě kritizovala za používání roušek a uzavírku hranic, dnes ji tvrdě kritizují za to, že tytéž fenomény používá málo…

Vrátím se k našemu učiteli lingvistiky a sémantiky, docentu Vondráčkovi. V samém úvodu do svých oborů nás naučil, že jeho vědy stojí na dvou géniích. Jedním byl v zásadě vynálezce moderní lingvistiky Švýcar Ferdinand de Saussure (1857 – 1913) a druhým Američan Noam Chomsky (1928), který dosud žije – protože ten začal tyto dva obory aplikovat i na jiné věci, než jen na úzké zkoumání jazyka. Samozřejmě, že žijící klasik-spoluzakladatel dvou věd Noam Chomsky se na cestě své analýzy světa skrze jazyk velice brzy střetl s politickou strategií a jeho pravdomluvnost mu vynesla mimo jiné zákaz návštěvy země jeho předků, Izraele, a ani v České republice není dvakrát vítán – především pro své poznámky k „mýtu Václav Havel“. Docent mediálních věd na argentinské Univerzitě v Buenos Aires Eduardo Aliverti na začátku našeho desetiletí sestavil kompilát z Chomského knih a přednášek, v němž shrnul 10 základních sémantických metod manipulace lidského vědomí, které v dnešní době používají politici, úřady a média celého světa k formování „obecného veřejného souhlasu“. Myslím, že právě dnes jde o velice aktuální seznam:

1. Odvedení pozornosti

Hlavním prvkem manipulace společnosti je odvedení pozornosti lidí od důležitých problémů a rozhodnutí politických a ekonomických vládnoucích kruhů neustálým sycením informačního prostoru bezvýznamnými zprávami. Metoda odvedení je velmi důležitá proto, aby se zabránilo tomu, aby občané získali důležité vědomosti v oblasti moderních filozofických trendů, pokročilé vědy, ekonomie, psychologie, neurobiologie a kybernetiky. Namísto toho je informační prostor naplněn zprávami o sportu, showbyznysu, mystice a dalších informačních složkách založených na pozůstatcích lidských instinktů od erotiky po tvrdou pornografii a od každodenních rodinných příběhů až po pochybné způsoby, jak rychle a snadno vydělat peníze.

2. Problém – reakce – řešení

Vytvoří se problém, druh „situace“, který má vyvolat určitou reakci mezi obyvatelstvem s tím, aby si ono samo vyžádalo přijetí opatření, která jsou potřebná pro vládnoucí kruhy. Například uvolnit spirálu násilí ve městech nebo organizovat krvavé teroristické činy, aby občané požadovali přijetí zákonů na posílení bezpečnostních opatření a prosazování politiky, která porušuje občanské svobody. Druhá metoda je způsobit nějakou ekonomickou, teroristickou nebo technogenní krizi, aby přinutili lidi přijmout v jejich myslích opatření k odstranění důsledků, jako „nevyhnutelné zlo“, ačkoli tyto porušují jejich sociální práva. Je třeba pochopit, že krize se samy nerodí.

3. Posloupnost

K dosažení přijetí nepopulárního opatření stačí zavádět ho postupně – den za dnem, rok za rokem. Tímto způsobem se v 80. a 90. letech minulého století na celém světě navázaly zásadně nové socioekonomické podmínky (neoliberalismus): minimalizace funkcí státu, privatizace, nejistota, nestabilita, masová nezaměstnanost, plat, který již neposkytuje slušný život. Kdyby se to všechno stalo současně, určitě by to vedlo k revoluci.

4. Odklad výkonu

Dalším způsobem, jak prosadit nepopulární rozhodnutí, je představit ho jako „bolestivé a nezbytné“ a v této chvíli získat souhlas občanů na jeho zavedení v budoucnosti. Je mnohem snazší přijmout jakoukoliv oběť v budoucnu, nežli v současnosti. Za prvé, protože se to nestane okamžitě. Za druhé, protože většina lidí má vždy tendenci k naivním nadějím, že „zítra se vše změní k lepšímu“ a nakonec se podaří vyhnout obětem, které se od nich požadují. To dává občanům více času zvyknout si na myšlenku změny a pokorně je přijmout, když přijde čas.

5. Infantilizace lidí

Většina propagandistických projevů zaměřených na širokou veřejnost používá takové argumenty, postavy, slova a intonaci, jako bychom mluvili k dětem školního věku se zpožděním vývoje nebo duševně postiženým jedincům. Čím silněji se někdo pokouší zavádět posluchače, tím více se snaží používat infantilní obraty. Proč? Pokud někdo osloví osobu, jako by měla 12 let, pak z důvodu ovlivnitelnosti, v odpovědi nebo reakci této osoby nebude přítomno žádné kritické hodnocení, což je typické pro děti.

6. Důraz na emoce

Vliv na emoce je klasická technika neurolingvistického programování zaměřena na blokování schopnosti lidí racionální analyzovat a nakonec i na schopnost kriticky interpretovat, co se děje. Na druhé straně vám použití emocionálního faktoru umožňuje otevřít dveře do podvědomí, abyste tam mohli vštípit myšlenky, touhy, obavy, donucení nebo udržitelné vzorce chování. Zaklínadla o krutém terorismu, o tom, jaká nespravedlivá je vláda, jak trpí hladoví a ponížení, zanechávají za kulisami skutečné příčiny toho, co se děje. Emoce jsou nepřítelem logiky.

7. Debilizace obyvatelstva

Důležitou strategií je zajistit, aby lidé nebyli schopni porozumět technikám a metodám používaným na jejich řízení a manipulaci a podřídit jejich užívání své vůli. Kvalita vzdělávání poskytovaného nižším sociálním třídám by měla být průměrná, aby nevědomost, která odděluje nižší sociální třídy od vyšších, zůstala na úrovni, kterou nižší třídy nemohou překonat.

8. Propagace módy průměrnosti

Systém se snaží implementovat myšlenku, že je módní být hloupý, vulgární a nevychovaný. Cílem je zabránit lidem v tom, aby měli příležitost rozšířit své vědomí do širších a hlubších rozměrů skutečného světa.

9. Pěstování pocitu viny

Další strategií je přimět člověka, aby věřil, že pouze on je vinen za své vlastní neštěstí, které se děje z důvodu nedostatku jeho možností, schopností nebo úsilí. Výsledkem je, že člověk se místo toho, aby se vzpíral proti ekonomickému systému, začíná se zabývat sebezničením a za vše se sebeobviňovat, což nakonec způsobuje depresivní stav, který vede mimo jiné vede opět k nečinnosti.

10. Vynikající znalost člověka

Pokroky ve vývoji vědy za posledních 50 let vedly ke vzniku rostoucí propasti mezi znalostmi běžných lidí a informacemi, které vlastní a využívají vládnoucí třídy. Díky biologii, neurobiologii a aplikované psychologii má systém k dispozici pokročilé znalosti o člověku v oblasti fyziologie a psychiky. Systém se dokázal dozvědět více o běžném člověku, než o sobě ví on sám. To znamená, že ve většině případů má nad lidmi větší kontrolu, než mají oni sami.