Společnost a politika Domov,Politika

Pod rouškou (u) voleb

Foto Tomáš Koloc.

Pár střípků k pobavení z letošních rouškovaných voleb.

Poměrně pravidelně sedávám ve volební komisi, docela mě to totiž baví; senátní, do kterých se volilo v části Prahy, jsou navíc na počítání poměrně přívětivé (i když zpravidla dvoukolové). Letošní volby ale byly specifické hned v několika ohledech.

Uspořádání se od minulých let trochu lišilo. Měly (komise byla čistě dámská) jsme před sebou ne jeden stůl, ale dva, abychom udržely voliče dál od sebe. U vchodu i u volební místnosti byla k dispozici dezinfekce na ruce. Celou dobu jsme samozřejmě měly roušky, stejně jako voliči, od úřadu jsme dostaly i obličejové štíty. Každou hodinu a po větším návalu jsme dezinfikovaly prostor pro voliče i povrch urny, takže to tam po dvou hodinách šlo cítit jako v moravské palírně.

S nejlepší inovací ale přišli na úřadu: rozdali nám dřevěné kolíčky na prádlo, kterými jsme uchopily občanky pro kontrolu. Pobavilo to prakticky všechny voliče, zejména, když jsem převzetí průkazu doprovodila rozpustilým „chňap“ a vysvětlila, že se jedná o součást chytré karantény…

Identifikace s rouškami byla taky poměrně vtipná. Otázku „mám to sundat, abyste mě identifikovaly?“ pokládali zásadně voliči, co byli k poznání i s rouškou. Nikdy člověk, který si na občance nebyl podobný ani bez roušky.

  • Jednomu pánovi jsem na dotaz ohledně sundání roušky odpověděla, že nemusí, ale může se na nás usmát. On kontroval, že usmát bych se měla spíš já na něj – tak jsme se na sobě bezrouškově usmáli a pán už se otočil k zástěně, pak se vrátil zpátky a povídá: „ježíšmarjá, vy jste krásná!“
  • Někteří voliči měli pocit, že covid-19 rovná se volební samoobsluha a lístky a obálky si brali sami.
  • Paní přišla v jednorázových rukavicích, které si před mými zraky pečlivě dezinfikovala.
  • Volička chtěla volit s bankovní kartou od ČSOB. Neprošlo jí to.
  • „Ten druhej lístek vám vrátím, žejo?“ – ekologicky smýšlející volič ve 2. kole senátních voleb.
  • „A vy mi vyberete, koho mám volit?“ Volič se možná bál, aby neudělal chybu. Ale zůstal na to sám, komise mu nepomohla.
  • (měli jsme rozdělené seznamy podle abecedy) Volič v jednu hodinu odpoledne: „Kde je K? Mně to po ránu moc nemyslí…“
  • Lidé nám hlásili, že jejich maminka, sestra, syn apod. nedorazí a hlídali, jestli si ho škrtnu. Byli zklamaní, že jsem po jejich avízu nevyškrtla oprávněného voliče ze seznamu.
  • Volili u nás i dinosauři a lev. Malý klouček přišel s babičkou a plyšovou divou zvěří – v prvním kole házel obálku do urny dinosaurus, v druhé na proces dohlížel samotný král zvířat.

A maličkost, co mě obzvlášť potěšila: Při sčítání jsme v urně našly milý vzkaz o tom, že jsme skvělé a že nám dotyčný(á) přeje, aby nám počítání šlo od ruky. Po čtvrtém dni ve volební místnosti nám vzkaz opravdu zvednul náladu.