Apartheid
Fejeton o apartheidu všeho druhu.
Průcha (Karel Heřmánek):
„Žijeme v osvíceném století – a proto: budiž světlo!“
Stiskne vypínač a žárovka praskne.
Přemek (Jan Hartl): „A je tma jak v prdeli…“
(Karlové Čabrádek a Kachyňa: film Dobré světlo, 1986)
Rozhodl jsem se, že ve volných chvílích zhlédnu seriál Koruna, který pojednává o historii britského trůnu od odstoupení Edwarda VIII. (1936) zatím do příchodu princezny Diany (ale zřejmě se bude točit i dál). Když přišla řeč na Jižní Afriku, napadlo mě si ujasnit, kdy se stala republikou a jaké měla prezidenty – a tak jsem si na Wikipedii nalistoval jejich seznam. Jenže ouha: seznam byl jen od roku 1994, kdy „skončil apartheid“ a prezidenti JAR už byli jenom černí – což podle mě apartheid jen obrátilo. V souladu s tímto apartheidem naruby se předcházející bílí prezidenti od roku 1961, kdy se JAR stala republikou, musejí v encyklopedii hledat zcela jinde. Wikipedia tak ustoupila „politické korektnosti“…
Něco mi to připomíná. Když moje sestra na podzim roku 1990 nastoupila do čtvrté třídy, ptali se jich ve škole ve vlastivědném testu, kdo byl náš první prezident, a přišla domů plačky, neboť napsala, že Klement Gottwald, a dostala pětku – přestože se jméno T. G. Masaryk neměla kde naučit, neboť bylo skoro 41 let jménem nechtěného. Dnes se naopak zas mezi ty, které společenská objednávka přikazuje, aby učitelé při výkladu spolkli, zařadilo pět komunistických prezidentů, přestože někteří z nich si to vůbec nezaslouží. Například někdejší Masarykův legionář Svoboda, který pak za Beneše se svými vojáky dokázal přejít i krvavou Duklu. Jedním z těch vojáků byl dědeček kandidáta na ředitele ČT Jakuba Železného, jenž dnes chce pražské nábřeží, které nese jméno dědečkova velitele, „korektně“ přejmenovat.
Rád bych proti tomuto apartheidnímu dělení postavil seznam prezidentů, které jsem v životě potkal já: českého Václava Havla a Václava Klause, gruzínského Michaila Saakašviliho, kosovskou Atifete Jahjagovou a nigérijského Oluseguna Obasanja. Jmenuji je jedním dechem v nedělitelné řadě, protože skutečná korektnost podle mě tkví ve vyhnutí se apartheidnímu vyloučení jakékoli nechtěné rasy, světadílu – ale i nechtěných politických názorů. Pro mě je zkrátka prezident jako prezident – a banánová republika jako banánová republika…