Poezie Kultura

Staré lodě

Foto Wikimedia Commons

Dušičková báseň Artura Lundkvista.


Je kdesi břeh,

kde starým lodím je dáno

spočinout a zemřít.

Tam hluboko do písku

boří kýl,

pohodlně se kladou na bok,

zvolna práchnivějí a mění se ve vraky.

Skleněné oči kajut praskají,

bouře dávno mrtvé

vzdychají v polorozpadlých trupech,

rez a mech se po palubě plíží

dřevo se napouští solí z mořské vody –

den co den vlny omývají, omývají loď,

aby zahladily její jméno.

 

Artur Lundkvist (1906–1991) byl švédský spisovatel a překladatel, člen Švédské akademie a laureát Velké ceny Devíti. Báseň o starých lodích vyšla v překladu Josefa B. Michla ve výboru Okamžiky a vlny (Mladá fronta, Praha, 1967). Do češtiny byl také přeložen Lundkvistův historický román Válečníkova píseň, cestopis Sopečný kontinent a poéma Agadir, věnovaná obětem zemětřesení, které zasáhlo Maroko v roce 1960.