Staré lodě
Dušičková báseň Artura Lundkvista.
Je kdesi břeh,
kde starým lodím je dáno
spočinout a zemřít.
Tam hluboko do písku
boří kýl,
pohodlně se kladou na bok,
zvolna práchnivějí a mění se ve vraky.
Skleněné oči kajut praskají,
bouře dávno mrtvé
vzdychají v polorozpadlých trupech,
rez a mech se po palubě plíží
dřevo se napouští solí z mořské vody –
den co den vlny omývají, omývají loď,
aby zahladily její jméno.
Artur Lundkvist (1906–1991) byl švédský spisovatel a překladatel, člen Švédské akademie a laureát Velké ceny Devíti. Báseň o starých lodích vyšla v překladu Josefa B. Michla ve výboru Okamžiky a vlny (Mladá fronta, Praha, 1967). Do češtiny byl také přeložen Lundkvistův historický román Válečníkova píseň, cestopis Sopečný kontinent a poéma Agadir, věnovaná obětem zemětřesení, které zasáhlo Maroko v roce 1960.