Kultura a umění Kultura

V karanténě

Foto Tomáš Koloc.

Záznam karanténního snu, jak jej do podoby divadelní miniaktovky autor zpracoval  již 16. března tohoto roku – ale na aktuálnosti mu od té doby příliš neubylo. Spíše naopak...


Osoby

Správce (Tomáš Töpfer)

Jeho syn

Pocestný

Luděk Sobota a Petr Nárožný hrají sami sebe.


Odehrává se na horské chatě za dnů karantény.


Nárožný: Musí to bejt něco ze současnosti, aby se to chytlo, teď když zavřeli divadla. Co jinak budeme jíst?

Sobota: No jo, ale kdo to povolí? Tenkrát jsme kvůli tomu šli za Ludvíkem.

Nárožný: Dneska je důležitý, kdo dá na film peníze.

Pocestný: Nemůžeme se tady ubytovat?

Správce: Ne, v chatě nesmí být pohromadě víc než šest lidí. (k synovi) Jdi k hranicím na to rozcestí! Rychle!

Sobota: Když mě nic nenapadá.

Nárožný: Musí, jinak jsme bez chleba!

Správce: (k synovi) Já jsem se takhle v tvým věku zachránil z koncentráku! Musíš trochu kňourat řecky. Jdi!

Syn: Když já řecky neumim.

Nárožný: Přemejšlej, nemáme už moc času!

Sobota: Nic mě nenapadá.

Správce: Nemáme už moc času! Přes hranice pouštěj jen dva řidiče a závozníka s povolením! Když uprosíš někoho, kdo by tě provez, pískni, já vyběhnu na stráň.

Syn: Já se pudu zeptat.

Správce: Koho, na co?

Nárožný: Tak já něco vymyslím sám.

Syn odbíhá.

Správce: (za synem) Vezmi si roušku!

Sobota: Jó, v pětasedmdesátým to šlo! Ale co máme vymýšlet teď?

Syn: (po chvíli se vrací) Tak já teda pudu!

Správce: Je to jediná šance, jak se můžeme zachránit…

Sobota: Když nás nic nenapadá, tak nemá cenu tady zůstávat. Pane správce, jednu roušku!

Správce: Roušky došly, dejte si tatranku.

Syn: Tati, já půjdu, ale bez tebe, chci s sebou vzít bratrance.

Správce: (brečí) Takhle mi v pětasedmdesátým odešla tvoje máma…

Syn: Stejně nemám roušku...

Sobota: (zakusuje se do tatranky) Dobrá!

Správce: (otře si slzy, sundává si roušku a podává ji synovi) Jdi!

Nárožný: Tak vo čem ten film bude? Ale rychle! De vo všechno!

Sobota: Mě nic nenapadá. (jí tatranku)