Evropské dotace na špehování aktivních občanů
Brusel financuje výzkumný projekt na téma akceptace těžebních záměrů. Ve skutečnosti však tento projekt nejspíš slouží ke shromažďování údajů o protestujících. Nejen v Krušných horách se bojuje o lithium.
Evropská komise nevidí, neslyší. Stížnost 31 občanských iniciativ z Portugalska, Španělska, Bosny, Finska, Slovenska a Irska doručená před několika týdny zůstává zatím bez odpovědi stejně jako dopis španělských spolků protestujících proti těžbě a interpelace europoslanců španělské Sjednocené levice.
Všem jde o výzkumný projekt „Mining and Metallurgy Regions of EU“ (Mireu). Jeho deklarovaným úkolem je zkoumat společenskou akceptaci těžebního průmyslu a hutních podniků v Evropě. Z jeho výsledků mají vycházet budoucí směrnice EU, regulující tyto obory. Z rozpočtu EU získá 3 miliony eur. A teď výtka: řešitelé projektu Mireu shromažďují údaje o protestech a jejich iniciátorech a iniciátorkách, a je tak údajně zneužíván v zájmu korporací.
„Podmínkou podpory bylo, že budou do projektu zapojeni sociální vědci a vědkyně a bude brán ohled na dotčené obce a občanské iniciativy,“ říká Nik Völker z iniciativy MiningWatch Portugal, který je spoluautorem třináctistránkové stížnosti. „To se ale nikdy nestalo.“
„Projekt naopak slouží k monitorování protestů,“ říká tento německý informatik žijící v Portugalsku. Projektové zprávy údajně „svévolně sestavuje tým složený z technických báňských fakult, lobbistických svazů, průmyslových poradců a národních báňských úřadů“. Ve stížnosti proto píše, že „Signatáři tohoto prohlášení vyzývají Evropskou komisi a její příslušné orgány, aby (…) Mireu přezkoumaly, protože existují vážné pochybnosti, zda projekt plní své sliby poskytnout evropským regionům nový funkční model společenské akceptace (SLO)“.
Výběrové informování
Völker se o Mireu dozvěděl, když se účastnil semináře, jehož tématem byla tzv. social license to operate (SLO) tohoto projektu. Od té doby je tam v e-mailovém rozesílači. Vzpomíná si: „V určitém okamžiku se diskutovalo o Portugalsku a šlo o případové studie.“ Rychle při tom vyšlo najevo, „že Mireu analyzuje místní nálady a sestavuje seznamy, jaké skupiny pořádají demonstrace a účastní se jich“.
Völker oslovil jménem mezinárodní koalice neziskových organizací MiningWatch občanské iniciativy v ostatních státech. Ty si nakonec od Mireu vyžádaly všechny dokumenty o Portugalsku a většinu z nich také dostaly. Pouze o nejpokročilejších projektech týkajících se těžby lithia v Covas do Barroso a Montalegre na severu země nezískaly absolutně nic. „Řekli nám, že se ještě nedostali k tomu to prověřit,“ říká Völker. Nevěří tomu.
Portugalsko je jednou ze zemí, kam EU upírá svou pozornost, pokud jde o zásobování elektronického průmyslu (především pro elektromobilitu) lithiem pro baterie bez nutnosti dokupovat ho ve třetích zemích. V současné době probíhá rozsáhlý průzkum, který má zjistit, zda je povrchová těžba lukrativní – a všude se protestuje.
Přeshraniční propojení
Těžařské společnosti sice slibují vznik nových pracovních míst, zkušenosti ale ukazují, že za sebou po deseti letech využívání ložiska nechávají krajinu, v níž už není možné provozovat důležitá hospodářská odvětví, jako je pomalu vznikající trvale udržitelný cestovní ruch a zemědělství.
Portugalské iniciativy proti těžbě se spojily s těmi v sousedním Španělsku. Tamní koalice Ecologistas en Acción, sdružující více než 300 aktivistických skupin, požadovala od projektu Mireu příslušné dokumenty. Nedostala je. „Je nám ale známo, že jsou Ecologistas en Acción a jiné skupiny zmiňovány v několika případových studiích a také ve veřejných dokumentech vyhotovených v rámci projektu Mireu,“ říká Elena Solisová. Skupinu přitom nikdo nikdy nekontaktoval.
Solisová je advokátkou specializující se na právo životního prostředí a v koalici Ecologistas en Acción má na starosti právě těžbu. V její režii vznikla studie o spekulativních těžebních projektech ve Španělsku. Co ji nejvíc rozčiluje: „Ve Španělsku se ty složky veřejné správy, které ze zákona rozhodují o určitých těžebních projektech, účastní projektu Mireu, který zkoumá oponenty těchto projektů.“
Přímo se na projektu Mireu podílí například společnost pro báňský výzkum a těžbu regionu Castilla y León zkráceně zvaná Siemalcasa. Siemalcasa podléhá regionální vládě. Ta udělila povolení těžební společnosti Berkeley, která už kácí staleté duby cesmínové v lesích nedaleko města Salamance v západním Španělsku, aby mohla provádět zkušební vrty. Předpokládá se nalezení ložisek uranu. Nedaleko odtud se pod vedením společnosti Siemacalsa hledá i lithium.
Všechny iniciativy, které podepsaly stížnost Evropské komisi, mají jedno společné: pocházejí z okrajových regionů Evropy se zanedbaným hospodářstvím. A ve většině těchto zemí, jako třeba v Portugalsku, Španělsku a Irsku, je státní pokladna prázdná. „Vzniká dojem, že ti, co rozhodují, sedí ve svých teplých kancelářích v Bruselu, Paříži či Berlíně, kde například Tesla postaví továrnu s 2000 zaměstnanci. Suroviny se však budou zcela neokoloniálně dovážet z evropské periferie,“ shrnuje Völker.
Text, který původně vyšel v deníku taz, přetiskujeme díky laskavosti (družstevní) redakce taz. Pro Kulturní noviny jej přeložil Pavel Mašarák.