Téma Kultura

Folklorika je zvěstí o našich kořenech

Vlastimil Ondra s dětmi. Foto Jiří Plocek

Učitel v Bánově, vedoucí několika folklorních souborů (Nivnice, Bánov, Boršice) a příkladný šiřitel tradiční kultury (Držitel Ceny hejtmana Zlínského kraje) píše o svém vztahu k folkloru, o jeho povaze a smyslu pro dnešek. Vlastimil Ondra byl při své práci s dětmi zachycen v prvním díle pořadu Folklorika v roce 2003 a pro mnohé se stal inspirací.

Nejsem staromilec. Žiji obklopen všemi výdobytky techniky a jsem tomu rád. Přesto je lidová píseň zdrojem energie mého života. Podobnou životadárnou sílu jsem nenašel v žádném jiném hudebním žánru.

Lidová píseň mě pohladí, povzbudí, vleje sílu do žil a klidně i zdivočí. Zdůrazňuji, nebyla by pro mě ničím, kdyby mi nedávala smysl v každodenním žití. Na každou životní situaci má melodii i slova.

O to víc mě trápí, že za rovnítko k lidové kultuře jsou kladena slova povrchnosti, zjednodušení a úpadku. Lidová kultura je synonymem pro blázny v kroji, pro slivovicu, vínko, brčkování z príkopy do príkopy, ruku hore… Kolikrát jen jsem za těch osmadvacet uplynulých let, co vedu soubory Nivnička, Boršičané a Kuřátko, hrál a zpíval na kdejakých slavnostech a dělal jen zvukovou kulisu.

Vidím se, jak stojím na pódiu, hraju na akordeon, zpívám. Cítím, jak obsah té krásy, kterou se snažím sdělit, málokdo v tom ruchu přede mnou vnímá, stojíc v řadě u stánku na klobásu, pivo či burčák. Bohužel, je to normální stav, běžné. Odpověď, proč tomu tak je, spočívá mj. také jistě v tom, že jsme ztratili schopnost jazyk lidových písní správně číst a chápat. Nerozumíme mu. Ten jazyk je totiž plný metafor, antitezí, apostrof, eufemismů, palilogií, alegorií a kdečeho dalšího. Navíc je kolem dokola kolorován sedláckým světem, světem, který už dnes neexistuje. Netušíme, co to znamená, když se v písni objeví sokol. Ze dne na den naše sedlácká kultura zmizela. Naše doba zrychlila natolik, až hloubce lidových písní utekla. Folklorika poukazuje na hloubku naší lidové kultury. Její existenci pokládám za podstatnou. Zvěst, že tu stále ještě máme živoucí kořeny, ze kterých jsme vyrostli, se prostřednictvím tohoto pořadu dostává i do míst, kde se toto téma dostalo na naprostý okraj zorného pole a hrozí, že globalizace toto ponětí úplně udusí. Nedopusťte to. Naopak, běžte dramaturgicky po ještě větší hloubce zobrazení.