Společnost a politika Zahraničí,Politika

Jiří Stavovčík z USA: Pro voliče ze státu, kde má jasnou převahu kandidát, kterého volič nechce, nemá cenu volit, ale poslat kandidátovi příspěvek. Tyto volby byly rekordně ovlivňovány médii.

Foto Petr Olmer.

Rozhovor s proděkanem Zdravotnické fakulty Univerzity Palackého Jiřím Stavovčíkem o amerických prezidentských volbách  – ale i o tom, co se od naší jarní reportáže změnilo v olomouckém odběrovém stanu.

 Na začátek volebního tématu dotaz, který je sice symbolický, ale myslím, že leccos napoví o odlišnosti poměrů v USA versus v okolním světě: Proč mají v USA obrácené politické barvy, než ve zbytku světa? Rudou (ve světě už skoro dvě století tradiční barvu levice) používají v USA republikánští konzervativci, zatímco modrou (tradiční barvu křesťanství už od starověku a evropské pravice už od dob romantických klasiků 19. století) američtí levicově-liberální progresivisti?

Američané nežijí v těsné blízkosti evropských zemí, které s nimi máme ve zvyku srovnávat, protože z nich přišli zakladatelé USA. My jsme co do zájmu víc zaměřeni na ně, než oni na nás. Svá rozhodnutí dělají často živelně a bez jakéhokoli kontaktu s Evropou a její symbolikou. Barvy si asi vybrali čistě náhodně.

Jsi český, ale i americký státní občan, o minulých prezidentských volbách jsi v KN referoval o tom, jak Washington a jeho okolí, kde jsi žil čtvrt století, prožívaly zvolení prezidenta Trumpa. Já jsem pouze příslušník národa, za který 95 let volili prezidenta jeho zvolení poslanci a nyní už sedm let může volit sám v přímé volbě  – a jako takový moc nerozumím americkému systému dvojí volby (volič volí, ale za něj volí volitel). Mohl bys ho mně a potažmo našim čtenářům trochu objasnit? Třeba sám na sobě: už jsi dva roky zpět v České republice; pokud jsi také volil, mohl bys ve stručných bodech popsat proces, jak se tvůj hlas dostal do USA a co se s ním pak dělo?

Situaci v ČR a situaci v USA lze jen velmi těžko porovnávat. USA byly v době svého vzniku zcela revoluční experiment  – dnes je to nejstarší ze všech západních typů vlády. USA se tedy vyvíjely od konce 18. století evolučně, my revolučně. Jsme zvyklí mít co pár generací a někdy každou generaci nový systém. Představ si, že by základ našeho právního systému byl stále v době císaře Josefa II. Právní kontinuita je tam pro našince nepřestavitelná a na to představení si to potřebuješ prožít. Měl jsem možnost být členem federální poroty ve Washingtonu. Je to pro našince jednak trochu archaické, ale zároveň nepřestavitelné procházet stovky let starými procedurami. To na úvod a teď zpátky k otázce: Američané volí kandidáty na prezidenta přímo. Jejich hlas se však v každém státě sečte. Každý stát má určitý počet volitelů, který je závislý na velikosti své kongresové delegace, která se odvíjí od populace státu. Tito volitelé pak volí samotného prezidenta USA. 

V USA se člověk nejprve zaregistruje jako volič. V některých státech si musí vybrat stranu, kterou chce být členem. V jiných to není potřeba. Záměrně říkám člověk, protože v některých státech se ani netrvá na prokázání občanství. Pokud se nezaregistruje, tak je tzv. nezávislý. Samotná volba pak probíhá podle předpisu toho, či onoho státu. Přirovnal bych to k EU. Představ si volby prezidenta EU v každém jednotlivém členském státě. USA je ještě natolik decentralizovaná, že jednotlivé okresy si dělají volby samy. Osobně, jako rezident samosprávného metropolitního území Washingtonu, D. C., nejsem jako volič republikánského prezidenta příliš motivovaný volit, protože v District of Columbia zcela dominuje Demokratická strana, která běžně získává více než 90 % hlasů a republikáni tam téměř neexistují. V případě, že člověk na takovém území ovlivňovaném jednou stranou chce ovlivnit volby, tak mu zbývá buď volební dobrovolnictví, nebo finanční příspěvek ve prospěch svého kandidáta. Zvolil jsem to druhé.

Letošní volba je v České republice mnohem ostřeji sledovaná, přičemž česká média ani nezastírají, že fandí prezidentovu protikandidátu, který byl (?) zvolen novým prezidentem, Joe Bidenovi. Je to v případě amerických médií stejné?

Od minulých voleb v roce 2016 je viditelný posun k radikalizaci jak médií, tak příznivců jednotlivých kandidátů. Od zvolení Donalda Trumpa prezidentem USA jsou hlavní americká media zcela na straně jeho opozice. Je to tento postoj, který, dovolím si soudit, zatraktivnil Donalda Trumpa v očích mnoha Američanů. Nikdy nekončící útoky na jeho osobu, rodinu, spolupracovníky v amerických médiích z něho udělaly téměř mučedníka boje proti vládnoucím vrstvám. Sama média toto přisuzují jeho strategii, ale osobně se domnívám, že bez neustálé mediální masáže by současného postavení nedosáhl. Během jeho volebního období se z něho a z Republikánské strany USA stali šampioni hlavně středních vrstev na většině území USA. Jeho odpůrci žijí hlavně na severovýchodě a západě země. Jak říkám, bez trvalé negativní mediální masáže by tohoto nemohl dosáhnout.

Jak si vlastně (ať už v parlamentě či ve vládě) vedou strany dnešních prezidentských protikandidátů? Je jejich poměr stejně vyvážený jako volby jejich kandidátů do Bílého domu?

Předpovídaná velká demokratická vlna se nekonala. V Kongresu USA se vyměnilo pár míst. Demokratická strana (pozn aut. Jako už tradičně od jejího vzniku v roce 1828) slibuje v případě svého vítězství velkou změnu, revoluci a zavedení nového společenského, sociálně a rasově spravedlivého systému. Polovině voličstva se to asi nelíbilo. Ať v Bílém domě bude kdokoli, tak v Kongresu USA se moc zatím moc nezměnilo. V tomto bodě se musíme nechat překvapit. Osobně doufám, že dosavadní ústavní systém tuto situaci vydrží.

Čím tyto poměry napomáhají volebním nejasnostem a zpožděným výsledkům, o nichž se v souvislosti s aktuálními prezidentskými volbami v USA tolik mluví?

Za normálních okolností k ničemu, co se děje dnes, nedochází. Nejsme v normální situaci už od voleb v roce 2016. Nikdo si v živé paměti nepamatuje takto politicky rozhádanou společnost v USA. Média jsou v dnešním světě velmi zásadní, a ta po celou dobu prezidentství Donalda Trumpa stojí na straně opozice. Velká media podporující prezidenta napočítáš na prstech jedné ruky. Stejně jako před minulým, i před stávajícím hlasováním 3. listopadu hlavní media předpovídala naprostou převahu opozice nad prezidentem. Znovu tomu tak nebylo. Je samozřejmě zajímavé, že ve většině USA proběhly volby bez problémů a v několika státech se zcela zablokovaly. Věřím, že časem se ukáže proč tomu tak bylo. Rozhodně se však nejedná o normální situaci.

Stávající prezident Trump si svými radikálními a někdy otevřeně rasistickými postoji jistě zavinil deficit volebního potenciálu v řadách černošské a imigrantské komunity, na druhou stranu jeho diplomatická jednání ubrala na žáru nevraživosti mezi USA a Ruskem či Severní Koreou, ale naopak za jeho vlády přibylo na nevraživosti mezi USA a ČLR. O Joe Bidenovi je zase z veřejných zdrojů známo, že jeho syn Hunter záhy po pádu Janukovyčova režimu, který nastal, když byl Biden starší Obamovým viceprezidentem, začal podnikat na Ukrajině, čímž si Bidenova rodina vysloužila pověst, že jí ukrajinský geopolitický otřes vlastně prospěl. Vedle toho se rodinné podnikání rozšířilo i na ČLR, kde Hunter Biden mj. investoval do technologické společnosti Megvii, která spolupracuje s čínskou vládou na sledování muslimské menšiny Ujgurů, tradičně podporovaných nábožensky, jazykově a kulturně blízkým Tureckem. Co tedy můžeme u nás na východní polokouli očekávat, pokud do Bílého domu přijde Joe Biden? Mezinárodně-politický obrat o 180 stupňů, nedomluvu s Ruskem, tvrdší postup proti Turecku, ale naopak uvolnění napjatých vztahů s ČLR?

To, co říkáš o Trumpově radikalismu je samozřejmě již přefiltrovaný pohled vytvořený americkými medii a médii našimi, která to automaticky přebírají. Pokud by Donald Trump byl tak radikální, tak by neměl přes 70 milionů voličů. Co je tak radikálního na tom, že by se výroba měla vrátit aspoň částečně do USA? Další radikální Trumpova idea je nezačínat zbytečně války. Trumpova zahraniční politika je postavená na podpoře Státu Izrael a na omezení role USA jako světového četníka. Na to už také dochází prostředky. Nacházíš na tom něco radikálního? To, že by se všechno nemělo dovážet z lidové Číny, se mnoha lidem u nás také nebude zdát radikální. Nemyslím, že současný prezident je protičernošský nebo proti menšinám. Za prezidenta Obamy také umírali lidé z rukou policie. Statisticky se, co se týče mezirasových vztahů v USA, nic moc nezměnilo. Co se změnilo, je mediální obraz.

Když do čela SSSR přišel Jurij Andropov, bylo mu 68, když Konstantin Černěnko, bylo mu 72 let. Donaldu Trumpovi je 74, Joe Bidenovi 78. Máme v tom hledat paralelu dvou úpadkových gerontokracií?

Řekl bych to tak, že od dob Černěnka se něco přece jenom změnilo. Průměrný věk dožití se prodloužil a často dnešní důchodci dělají skvělé věci. Moji dědové šli do důchodu v šedesáti, ale můj otec až v dvaasedmdesáti. Osobně se domnívám, že lidé by měli být posuzování podle svých možností v daném čase. Donald Trump vystupuje velmi vitálně. Co se týče jiných, tak to si budou muset posoudit ti, co je do těch rolí nominovali. Stanislav Gross byl mladý, ale nemyslím, že byl člověkem na svém místě. V různých zahraničních mediích čtu podobná pozorování a srovnání USA s SSSR. Myslím, že případná krize USA se nás dotkne velmi citelně a osobně si ji nepřeji.

Obraťme list: Na konci jarní vlny, v květnu letošního roku jsem se vypravil do Olomouce, abych udělal reportáž o tom, jak vypadá situace ve zdravotnictví ve vašem kraji a jak pomáhají studenti tamní zdravotnické fakulty, které jsi proděkanem (reportáž vyšla v KN 15/2020). Jak se situace od té doby změnila? A jaké faktory tyto změny ovlivnily?

Naši zaměstnanci a studenti pomáhají ve stejném nasazení jako na jaře. Mnoho studentů, které jsi potkal ve stanu, stále pracuje na odběrovém místě. To již není ve stanu, ale blízké budově. Velkým rozdílem jsou počty testů. V dnešní době se jedná o násobky jarních počtů. Všechno řídí, stejně jako na jaře, naše proděkanka a náměstkyně ředitele Fakultní nemocnice Olomouc, Ing. Bc. Andrea Drobiličová, kterou dnes obdivuji ještě víc než na jaře…