Poezie Kultura

Medynia Glogowska

Obrázek nebo fotografie#29460

Se zkušeností první světové války se musela vyrovnat celá generace básníků. K nejsilnějším textům patří báseň Petra Křičky z haličské fronty, o níž Arne Novák napsal: „zůstane vždy památna, nejen dokumentárně, ale i ryze poeticky“.

Nad hlavou první, druhá hvizdly hluše,
již hustě lítají.
Skrčeni, vtipem rozpačitým, suše
je hoši vítají.

Houfnice páté tryskem najíždějí. –
Buď, Pane, vůle tvá!
Jak osud silnou učiň duši její:
Matičko ubohá,

hleď, hvězdou budu, u nás nad lesinou
světýlkem planoucím
a v daleku, jak roky jdou a minou,
blednoucím, hasnoucím.

List otcův líbám v duchu, vaše vlásky,
děvčátko vzdálené.
A vlna těžká, strašný příboj lásky
zalévá srdce mé,

k těm, kteří trpí. Srdce zmučeného
křeč tupá jihne v něm
i úzkost, úzkost nad národu mého
přehořkým kalichem.

Lukáško, Vávro, chlapci ušlechtilí
z moravské dědiny,
Bůh rozsoudí. My, čestni, jak jsme žili,
umřeme bez viny.

„Vpřed!“ Běží, běží dle povelu mého
zřidlými řadami…
Ježíši tichý, srdce pokorného,
smiluj se nad námi!…

8. X. 1914

Petr Křička (1884–1949) vystudoval chemii a pracoval v Pasteurově ústavu. Překládal z ruštiny a francouzštiny, působil v nakladatelství Družstevní práce, byl učitelem a úředníkem ministerstva školství. Báseň Medynia Glogowska pochází ze sbírky Šípkový keř (1916) a je známá také díky zhudebnění Otakara Jeremiáše.