KULTURNÍ NOVINY - nezávislé mediální družstvo (production)

Tento sociální demokrat je v současnosti v Německu všudypřítomný. Karl Lauterbach promlouvá všemi kanály a v současné době zná jen jedno téma: pandemii. Měli bychom mu naslouchat?

Karl Lauterbach je naštvaný. Tento muž nemusí nadávat a soptit, aby se to dalo říct. Stačí mu dvě slova: „promarněná příležitost“. Příležitosti by se neměly promrhávat, domnívá se tento politik ze Sociálnědemokratické strany Německa (SPD). A už vůbec se něco takového nesmí stát během pandemie, jakou zažíváme nyní.

Touto „promarněnou příležitostí“ je pro sedmapadesátiletého sociálnědemokratického poslance Německého spolkového sněmu zejména výsledek jednání představitelů německého státu a spolkových zemí na vrcholné úrovni ohledně koronavirové krize. Ostrý lockdown, větší omezení v soukromé sféře, zavírání škol jako na jaře? Nic takového. Místo toho jen výzvy k dalšímu omezení kontaktů, jinak zůstává vše při starém.

Lauterbach sedí ve strohé konferenční místnosti v téměř liduprázdném Spolkovém sněmu. Před ním na stole láhev vody, na obličeji rouška značky Livinguard ničící viry, venku tma berlínského listopadového večera. V těchto dnech není snadné setkat se s tímto mužem (kterého uživatelé Twitteru občas nazývají „naprostým idiotem“). Přes den práce ve Spolkovém sněmu, jednání s kancléřkou, s vědci a vědkyněmi. V noci čtení studií, vyhodnocování, předávání poznatků. Po rozhovoru s redaktorkou deníku taz má schůzku s Christianem Drostenem, který se stal kvůli koronaviru nejznámějším německým virologem. „Nemám naspěch,“ říká Lauterbach. Čím více se ale připozdívá, tím častěji sklouzává jeho pohled na hodiny na stěně.

Lauterbach mluví jako kniha

Než znovu podrobněji vysvětlí onu „promarněnou příležitost“, zhluboka se nadechne a popotáhne roušku. Pak se pustí do vysvětlování: vysoká hodnota incidence – ono číslo, které říká, kolik lidí se nakazí za určitou dobu – a enormní počet neodhalených případů znamenají nutnost opět uzavřít školy, a to nejlépe okamžitě. „Jinak budeme potřebovat, pokud budeme postupovat tak jako dosud, dalších šest až sedm týdnů, než se něco změní.“ To by bylo v lednu. A dokonce ani potom by bary, restaurace, hotely a muzea nemohly znovu otevřít – protože „by to pak začalo nanovo“.

Lauterbach mluví jako kniha, věty plynou obřadně z jeho úst, jako by ho vytrhli z hlubokého spánku a dotazovali se na počty infikovaných v minulých týdnech. Koronavirus, to je Lauterbachovo téma už řadu měsíců. Tento muž není jen politik, ale také lékař. Abychom byli přesní: epidemiolog, tedy někdo, kdo se zabývá příčinami, šířením a následky nemocí. Pokud někdo – vedle Sandry Ciesekové, Christiana Drostena, Hendrika Streecka a dalších virologů a viroložek – rozumí věci, je to Karl Lauterbach. Proto o koronaviru mluví od března každý den v rozhlasu, v pořadu „Témata dne,“ ve Spolkovém sněmu, v různých talkshow. Zavedeným stálým hostem je u Anne Willové, Markuse Lanze, Sandry Maischbergerové, Maybrit lllnerové. Všude vysvětluje, napomíná, radí. Člověka by už ani nepřekvapilo, kdyby Lauterbach v nějaké vlastní talkshow zpovídal sám sebe, tak je všudypřítomný.

Tím Lauterbach polarizuje. Jsou tací, kteří by podepsali všechno, co říká. Ti, co se řídí jeho pokyny, takže měsíce neviděli restauraci zevnitř a vyhýbají se veřejným místům. Ti, co pracují kompletně jen z domova a s druhými komunikují výlučně přes telefon, Zoom a Skype. Ti, kterým se zdálo, že se potvrzuje správnost jejich opatrného chování, když počty nakažených počátkem podzimu vystřelily do výše. Přesně to totiž Lauterbach předpovídal: jakmile se ochladí, nakazí se víc lidí. Už měsíce varuje před nežádoucími účinky, které propuknou se zpožděním, a před dosud neprozkoumaným trvalým poškozením plic, ledvin a mozku, pokud virus tělo zasáhne plnou silou.

A pak jsou tu ti druzí, kteří považují koronavirová opatření za přehnaná. Argumentují, že Covid-19 je nebezpečný především pro staré lidi a lidi s jinými onemocněními a nadváhou. Ti mají být zvlášť chráněni. Ale těch mnoho milionů dalších? Pro kritiky drastických omezení je Lauterbach morousem a jedním z největších fobiků všech dob. „Poplašná siréna“, nazval ho kdysi týdeník Die Zeit, „nejmilejší Kassandra“, překřtily ho taz.

Téměř všechny jeho prognózy byly správné

Problém je v tom, že Lauterbach je obojím, tedy mužem, který má pravdu, i mužem, který kazí zábavu. Téměř vše, co prorokoval a prohlašoval, se také stalo: vyšší počty nakažených na podzim a v zimě, dlouhodobé následky, mnoho mrtvých. Nedostatek nemocničního personálu, chybějící lůžka s umělou plicní ventilací, vysoké hodnoty incidence po dlouhou dobu.

Všechny talkshow, interview a rozhovory využívá k vysvětlování. Mluví svým charakteristickým monotónním hlasem, většinou trochu huhňavým. Jeho tweety o koronaviru se vyznačují naléhavostí, která je zcela prosta humoru. „Zákaz soukromých oslav bez roušky a horní hranice účastníků 50 osob,“ tweetnul v srpnu. Jeden článek z magazínu Der Spiegel komentoval na Twitteru takto: „Tento případ také ukazuje, jak nebezpečné budou vánoční oslavy.“ Předmětný text informoval o svatbě s pouhými 55 hosty, jejímž následkem bylo 177 nakažených, sedm hospitalizovaných a sedm úmrtí.

Jen jednou jedinkrát neměl pravdu: v létě varoval před příliš brzkým otevřením obchodů a restaurací, protože se pak příliš rychle nakazí příliš mnoho lidí. To se nestalo a Lauterbach to vysvětlil čerstvým vzduchem – venku údajně není riziko infekce tak velké. Nuže, chyba to není.

Lauterbach však není kontroverzní jen u lidí, ale i ve své vlastní straně. Tam jde o kompetenční spory, jeho prezentaci v médiích, kompatibilitu jeho tezí a o jeho osobnost jako takovou.

Ne zcela bez napětí: Lauterbach a jeho strana

Abychom tomu porozuměli, musíme se trochu ponořit do jeho nedávné politické minulosti. Když SPD minulé léto hledala nástupce po odstoupení předsedkyně strany Andrey Nahlesové, ucházel se Lauterbach o její místo spolu s Ninou Scheerovou, která se jako politička zaměřuje na životní prostředí. Oba byli jednou ze šesti dvojic, které kandidovaly. Prohráli mimo jiné proto, že se ostře vyslovili proti velké koalici – tak důrazně jako žádná jiná dvojice. Většina sociálních demokratů pociťovala tento útok na koalici, jíž je SPD součástí, jako – mírně řečeno – ne zrovna prospěšný. Kálení do vlastního hnízda je jen málokdy přijato s pochopením.

V souvislosti s touto kandidaturou se Lauterbach, který byl ve volebním obvodu „Leverkusen – Köln IV“ od roku 2005 pokaždé prostřednictvím přímého mandátu zvolen do Spolkového sněmu, vzdal funkce mluvčího strany pro zdravotnictví i místopředsednictví poslanecké frakce. Stal se tak už jen běžným členem poslaneckého klubu. Mělo to pro něj tvrdé následky: poté, co byl s Ninou Scheerovou poražen, byl méně žádaný, zřídkakdy veřejně vystupoval a stal se méně významným. Někteří poslanci z jeho klubu mu tehdy posměšně říkali „Hinterbänkler“, tedy „poslanec ze zadní lavice“, rozuměj neznámý a bezvýznamný.

Ti, kteří o něm chtěli říct něco pěkného, poukazovali na jeho nový styl: od volebního debaklu už žádné motýlky a jiný účes. Při rozhovoru s taz se ho fotografka zeptala, co se stalo s jeho vlasy, proč jsou tak krátké. „Do mého domu se nastěhoval kadeřník,“ odpověděl Lauterbach a ušklíbl se. Pak chtěl rychle udělat tři čtyři fotky, na víc prý nemá čas. Koneckonců je tu, aby mluvil, a ne pózoval na obálku magazínu pro muže.

Nebyl by to Lauterbach, aby „novou svobodu“ prostého poslance nevyužil. Teď, bez funkce, si může dělat a říkat, co chce. Jednotná linie klubu? Tou už se nemusí řídit. Dohody? K čemu ještě? Když do Německa dorazil koronavirus, začal Lauterbach pronikat vpřed – s vlastním scénářem, vlastním tempem a s vlastními tezemi. Stručně řečeno: jako Karl Lauterbach ve své nejlepší formě. Od té doby vysvětluje situaci okolo koronaviru – jako epidemiolog, především ale jako sociální demokrat.

Ale moment, smí to vůbec? Přece už není mluvčím strany pro zdravotnictví. Tím je teď Bärbel Basová, která Lauterbacha v roce 2019 ve funkci vystřídala. To je pravda. Tato ekonomka zdravotní pojišťovny ale jednoduše nestačí na Lauterbachovu mediální prezentaci. A odborností se tomuto profesorovi a dvojnásobnému doktorovi nemůže rovnat už vůbec.

Lauterbach strhl žezlo zdravotnictví (opět) na sebe – a od té doby ho drží pevně v ruce. Jedna spolupracovnice z Lauterbachova poslaneckého klubu to popsala takto: „Karl by nejraději seděl každý den vedle Merkelové a říkal: Angelo, pojď, dáme se teď do toho spolu, my dva dostaneme koronu pod kontrolu.“

Žena, která to říká, chce zůstat v anonymitě. A není jediná, kdo to chce. V současné době se o Karlu Lauterbachovi nechce kriticky vyjádřit nikdo. Na jedné straně to souvisí se stranickou loajalitou, kterou ale sám Lauterbach odmítá. A na druhou stranu s určitou vděčností: buďme přece rádi, že v těchto nejistých časech máme někoho, jako je Lauterbach. Díky němu je SPD opět na scéně – a to prakticky bez skandálů.

Ne každému se to líbí. „Náš Karl“ přece jedná úplně mimo stranu, říká jiný sociální demokrat. Lauterbacha nazývá „mluvčím pro virovou politiku“. To možná svědčí o tom, že Lauterbach pro svou misi stranu nijak zvlášť nepotřebuje. Lauterbach sám to popírá, když říká: „Nevím, zda jsem zrovna víc politikem nebo vědcem. Jednám ale politicky. Jako jeden z mnoha radím politikům na všech úrovních.“ Kancléřce, vicekancléři Olafu Scholzovi, ministru zdravotnictví Jensi Spahnovi, takovým lidem. „Dělám to každý den.“ Jeho jasný a nepoddajný pohled pronikající skrz roušku jako by říkal: ještě nějaké dotazy?

Je docela dobře možné, že někteří lidé v poslaneckém klubu a v Domě Willyho Brandta, centrále SPD, Lauterbauchovi jeho sebejistotu a charisma závidí. V rozhovorech s poslanci to zaznívá v přízviscích jako „Karl solitér“, „to je ale koryfej“, „Superman“. Lauterbach na to má jen jednu odpověď: „Každý, kdo pracuje stejně tvrdě jako já, bude mít úspěch. Nic mi nespadlo jen tak do klína.“ Jinými slovy: buďte tak laskavi a víc se snažte.

Tím si proti sobě staví ve straně dokonce i ty, kteří ho obhajují více, než je obvyklé. Tato lauterbachovská domýšlivost, která je teď ještě gigantičtější než jindy, vadí i jim.

Potíže se sociálním chováním

Z lidského hlediska nemá Lauterbach ve straně „dobrou pověst“ a ani ji nikdy neměl, říká další žena z řad SPD. Je považován za arogantního, přesvědčeného o své pravdě do té míry, že by se dalo hovořit o autistických rysech. „Potíže ve společenském styku,“ shrnuje to tato žena: „Strhnout lidi, vysvětlovat jim, co a jak by chtěl dělat, to Karl neumí. Nikdy to zatím neuměl.“ Například ta věc se solí, na té se to dá vysvětlit nejlíp.

Lauterbach už 30 let nejí sůl, pomineme-li stopové množství, které je tak jako tak obsaženo v rybím mase, zelenině a ovoci. Teď už to v berlínských kruzích vědí všichni, a mnozí sociální demokraté by mohli vyprávět o „solném zážitku s Karlem“. Stalo se to asi takto: lidé se chtěli jít společně najíst a těšili se na steak s hranolky, než Lauterbach řekl: „Ale víš, jak škodlivá je sůl?“

Poslanci vzpomínají, jak trapné může být jít s Lauterbachem do restaurace, kde ho personál nezná. Když si objedná těstoviny a dodá: „Bez soli, prosím!“, tváří se číšníci dotčeně. Asi jako kdyby si objednal kohouta na víně a žádal, aby omáčka neobsahovala červené víno. Na slavnostech chřestu v Braniborsku před několika lety si Lauterbach u kuchaře vymohl, že pro něj bude chřest vařit zvlášť. V oslavující společnosti se to rychle rozkřiklo jako „roztomilý vrtoch“.

Sůl nesůl, zdá se, že jeho vlastní zdraví dává Lauterbachovi za pravdu. Je štíhlý, vysportovaný a zdá se, že má své tělo pod kontrolou i jinak. Zatímco ostatní v noci spí, on čte studie: vakcíny proti koronaviru, dlouhodobé následky, délka trvání imunity, komorbidity. Tři čtyři pět studií za noc. Další den je vysvětluje a hodnotí v tweetech, tiskových prohlášeních a televizi. „Já studie nečtu, doslova je hltám,“ říká Lauterbach, „dělám to už celá desetiletí. Mám z toho výhodu: jsem velmi dobře propojený s vědci z celého světa.“

Tvrdí, že je s nimi v kontaktu každý den. Píšou si e-maily, chatují a upozorňují se na zajímavé studie: pozor, tento dokument je důležitý, věnujte prosím pozornost této pasáži a tomuto výsledku. „Díky tomu vím, kterým směrem se ubírá vývoj,“ říká. Se „svými lidmi“ právě diskutuje o jedné expertize Harvardovy univerzity o mutacích. „Je to naprosto šílené,“ říká, „všechno se děje tak strašně rychle.“ Kolik studií o koronaviru existuje, už se nedá vyčíslit, je to „nekonečný vesmír“. Skutečně důležitých je ale jen asi deset, nejvýše 15 z nich. Vše ostatní je jen „vedlejší úlovek“.

Proč to dělá? Proč tráví noci čtením, honí se z jedné talkshow do druhé, neúnavně mluví a vystavuje se silné kritice včetně vyhrůžek smrtí? „Chci, abychom pandemií prošli s co možná nejmenšími škodami,“ říká. A má při tom tak pronikavý a pevný pohled, že je téměř nemožné o tomto tvrzení pochybovat. „Především si přeji, aby nikdo v mém blízkém okolí, v mé rodině, neonemocněl.“ Své kontakty omezil, jak jen to bylo možné. Zůstalo několik málo rodinných setkání a schůzky s kolegy a kolegyněmi a s lidmi ze sdělovacích prostředků.

Když jde na návštěvu ke své pětaosmdesátileté matce, nechá se před tím otestovat. Matka a syn pak sedí na terase, zabalení do tlustých přikrývek. „Tak to bude i o Vánocích,“ říká, „bez riskování.“

Naděje ale existuje. Lauterbach důvěřuje potenciálním vakcínám od Biontechu a Moderny. Snad bude zanedlouho možné začít s očkováním. Lauterbach říká: „Bude to velká úleva.“ A kdy bude koronavirové drama z velké části za námi? „Příští léto.“ Tak dobrá, sázka platí.

==============================

Kdo je Karl Lauterbach

Lékař – Karl Lauterbach, 57 let, vyrůstal v katolické domácnosti v Porýní. Po studiích v Cáchách a v USA byl v roce 1991 promován doktorem medicíny. Následovalo další studium, a to ekonomiky zdravotnictví.

Profesor – v roce 1998 se stal ředitelem a profesorem Ústavu ekonomiky zdravotnictví a klinické epidemiologie (IGKE) na univerzitě v Kolíně nad Rýnem. O deset let později kariérně povýšil na profesora zdravotní politiky a managementu zdravotnictví na Harvard School of Public Health.

Politik – po studiích vstoupil nejprve do Křesťanskodemokratické unie Německa (CDU). Od roku 2001 je členem Sociálnědemokratické strany Německa (SPD). V roce 2005 byl poprvé zvolen do Spolkového sněmu prostřednictvím přímého mandátu ve volebním obvodu „Leverkusen – Köln IV,“ od té doby poslanecký mandát vždy obhájil.

Kariéra – v letech 2013–2019 byl místopředsedou poslaneckého klubu SPD ve Spolkovém sněmu, kde měl na starost zdravotnictví, vzdělání a výzkum. V roce 2019 utrpěl spolu s Ninou Scheerovou porážku při členském hlasování o předsednictví SPD. (taz)

=====================

Článek, který původně vyšel 22. listopadu 2020 v deníku taz, přetiskujeme díky laskavosti (družstevní) redakce taz. Pro Kulturní noviny jej přeložil Pavel Mašarák.