Téma Domov

Zahrady, zahrádky, zahrádečky

Foto autorka

V Havlíčkově Brodě zrušila radnice zahrádkovou kolonii a v současné době vrcholí i spory o brněnský územní plán, který má rušit přes polovinu stávajících zahrádek. Zahrádky u nás přitom někdy fungují jako azyl a záchytný prostor nejen pro larvy brouků tesaříků, ale i pro ty, kdo se odmítají zadlužit a pak vydělávat na usekávání hlav hydře zvané hypotéka.

 V zahrádkářské osadě, přesněji v zahradním domku a přilehlé zahradě se dá dělat ledasco. Dopisovat diplomku, sázet stromy, trénovat asertivitu a poker face při jednání se sousedy, kácet stromy tak, že odvětvený kmen při pádu opustí zahradu i s kusem plotu, a pak s nimi půl roku topit, poskytnout azyl kočkám, ježkům i slepicím, naučit se sekat kosou, balit na vandry, chystat přednášky, strávit karanténu, zařídit sídlo zcela seriózní firmě.

Začalo to hledáním bydlení na dohled, resp. cyklodojezd od Olomouce. To se povedlo dokonale, z prvního svahu Tršické pahorkatiny, která ohraničuje Hanou směrem východním, se nabízí výhled přes Hanou až ku Kosíři a k prvním vlnkám zábřežských kopců. Není divu, že právě tenhle kopec si vybrali už Keltové a jednou tu snad tatíček Masaryk s oblibou hleděl do kraje. Od té doby je tu pomník a o výročních dnech obecní merenda.

Zahradní domek čtyři na čtyři pojme vše, co člověk potřebuje, a zároveň neposkytuje mnoho prostoru na zbytné. Postel, kuchyňská linka, kamna, sprchový kout, knihovnička, skříň na oblečení, záchod. Sklep, dřevník, zahrada, později i sad. Pořizovací náklady se vejdou do dvou set tisíc (pozemek v dlouhodobém pronájmu přes zahrádkářskou osadu), provozní roční do deseti včetně elektřiny a vody. Bez dluhů, hlava čistá. Konto sice často také, ale to proto, že raději věnuji energii do života, kdy potřebuji peněz málo, než do jejich vydělávání. Nebo dokonce do usekávání nekonečného počtu hlav hydry jménem hypotéka.

Moje první zahrádkářská osada nad Velkým Týncem vznikla někdy v sedmdesátých letech a je to na ní sakra vidět. Domečky jako kostečky rozhozené po stráni. Lidová tvořivost ovšem nezahálela a dávno nejsou všechny stejné. Tu je zasklená lodžie místo terásky, támhle to vyhnali o štok a přidali šmoulí barvu, nechybí nejrůznější variace na téma víno, vistárie a visuté truhlíky. Jen několik málo jich je v troskách a stále více je obývaných více či méně trvale. Někdy je to možná z nouze ctnost (viz hypoteční hydra, které ne každý chce nebo může strkat hlavu do tlamy), ale touha mít kousek záhonu a svoji mrkev je asi věčná. Levné bydlení nebylo a není; ale dá se tu docela pohodlně zařídit po škole, po rozvodu nebo s rodinou. Ekonomický růst není na věčné časy a otáčka kol ekonomiky nejednoho z nás vyhodí z kola ven.

Zahrady, a zejména ty staré, jsou ostrovy. V krajině zemědělské, natož městské, nabízejí klid, květinovou divočinu a staré stromy. Jsou oázou koček domácích i toulavých, ptákům usnadňují život bujné keře na hranicích pozemků, aby sousedi nemuseli koukat do cizích talířů (teď tedy spíše bazénů, no). Ježci tu dupou víc než králíci. V kompostu není problém objevit larvy kapucínků, staré dřevo milují tesaříci. V našich lesích a intenzivních sadech staré stromy nejsou; není náhodou, že entomologicky nejzajímavější jsou parky, hřbitovy a zahrady.

Když jsem dostala nabídku práce na Šumavě, byly dvě věci jasné. Budu se stěhovat do neznáma a chci zase zahradní domek. Neznámo se po dvou letech změnilo v důvěrně známá místa a ze zahradní chatky nad Sušicí vidím údolí Otavy až k Horažďovicům. Moje firma Olomouc bez obalu s.r.o. se přestěhovala z mojí již bývalé chatky k novému majiteli, zahradu a sad si vzala kamarádka a tři kocouři jeli se mnou. O rok později k nim přibyla čtveřice slepic univerzálně a cimrmanovsky zvaných Zory. Jsou původem z velkochovu u Přeštic, pošumavskou zimu zvládají obdivuhodně a vajíčka do hnízda kladou téměř denně. Neznám univerzálnější komunitní platidlo, než jsou právě domácí vejce. Již nejedna taška s vejci nebo naopak cuketami, rajčaty a ořechy putovala přes plot.

Někdy to není snadné. Třeba když se cesta změní v blátivý nebo zledovatělý kaňon, anebo také můžete za sousedy vyfasovat někoho, s kým si opravdu nesednete. Dříví si musím donést a oheň rozdělat, i kdyby hrom bil, mrazem může popraskat voda, od autobusu i z hospody jdu půlhodinu do čtvrtiny výšky Svatoboru. Ale i tak si říkám: Kdepak asi bude stát moje příští zahradní chatka?

 

Aktuální brněnský boj o zahrádky popisuje v tématu tohoto čísla Naďa Johanisová a dokumentuje televizní pořad Nedej se