Fejeton Kultura

Obžerstvení

Foto: Tomáš Koloc.

Fejeton vpravdě vánoční

Jako malá jsem nechápala, proč se obžerství řadí mezi hříchy. Domnívala jsem se, že je to něco jako opilství – kdo sní velké množství jídla, je mu špatně, tak se přece potrestá sám.

Někdy kolem čtyřicítky mě začala pronásledovat chuť na sladkosti; jsem si jistá, že většina mých vrstevnic ví, o čem je řeč! Začalo to novou cukrárnou ve městě, kam jsem chodila nejdřív každou sobotu, pak dvakrát týdně, nakonec denně. Měla jsem svou oblíbenou sestavu zákusků, kterou jsem nerozšiřovala, tak jaképak obžerství.

Pak se jednou v nabídce objevila nová bonboniéra. Krásný obal s devíti vyobrazenými růžemi ji předurčoval jako vhodný dárek. Nebyla drahá, a protože jsem tehdy ještě trochu trpěla porevoluční nedůvěrou v trvalý dostatek zboží, pro jistotu jsem ji koupila dopředu k narozeninám oběma babičkám, kamarádce, sobě i dceři. Bonboniéry jsem zamkla do spíže ve sklepě a klíč dobře schovala, jen mi nedošlo, že před sebou ho neschovám… Nebylo to bez boje ani bez výčitek svědomí. Nejdřív jsem snědla svou bonboniéru – tím přece nikomu neuškodím, utěšovala jsem se. Pak mi došlo, že kamarádka o přichystaném dárku neví, koupím jí něco jiného. Dceřiny bonbóny jsme snědly spolu, nemusela jsem ji přemlouvat… Asi nemá smysl pokračovat; babičky se o Devíti růžích nikdy nedozvěděly. Podobný boj jsem v dalších letech svedla (a prohrála) ještě několikrát, než jsem chytře přestala sladkosti kupovat do zásoby, a to ani na jedno odpoledne.

Dnes chápu pojem obžerství v souvislosti s hříchem ještě jinak. Zneklidňují mě kulinářské výstavy s pyramidami umělecky vyřezávaných kusů ovoce a recepty, ve kterých se „musí“ kvůli dobré chuti použít aspoň čtyři druhy masa…, zalité pěti různými omáčkami. Stále častěji si připomínám starobylou moudrost, že v jednoduchosti je krása. Všímám si velkého počtu zdravých lidí kolem osmdesátky, a říkám si, že to může být i tím, že od dětství jedli jednoduchou domácí stravu, a ve válečných letech zažili dokonce hlad.

Správné věci vždy prospívají více stranám – jednoduché jídlo šetří nejen naše zažívání a peněženku, ale také přírodu a životní prostředí. Při té příležitosti se mi vybavila vzpomínka na tragikomickou situaci, kdy členové Svazu ochránců fauny na jedné ze svých osvětových akcí pekli na rožni prase, přičemž rovnou nad ním debatovali o tom, že je třeba chránit zvířata.