Spider-Man versus Kapitán Carbon aneb Superhrdinové jako ekomonstra




Když je svět na pokraji propasti, musejí nastoupit skuteční hrdinové. Jak se ale ukazuje, proti naprostému šílenství nepomohou ani supersíly.
Občas se ptám sám sebe: kdo to má vlastně všechno zvládnout? Zprávy o ničení životního prostředí a globálním oteplování mohou nejednoho z nás uvrhnout do zoufalství. Zdá se, že na některé úkoly zjevně potřebujeme supersíly: porazit chudobu, zamezit pandemiím, zastavit změnu klimatu nebo přivést CDU v Sasku-Anhaltsku k rozumu (CDU vládne v této spolkové zemi v koalici s liberály a zelenými, ale koketuje s krajně pravicovou Alternativou pro Německo; nedávno chtěla spolu s ní hlasovat proti zvýšení koncesionářských poplatků pro veřejnoprávní rozhlasové a televizní vysílání – pozn. red. KN).
Superhrdinští kolegové Jamese Bonda jsou ale k ničemu. Jsou to všechno ekoignoranti, jak teď zjistil britský spotřebitelský portál SaveOnEnergy. V žebříčku nejekologičtějších superhrdinů (posuzovalo se jejich povědomí, bilance škod, zbraně a mobilita, jak jsou k vidění v příslušných filmech) zejí přední příčky dlouho prázdnotou.
Pak je poměrně nejvýše Spider-Man, který světem létá na vlastních biologicky rozložitelných vláknech. Těsně za ním následuje Aquaman, který má rád čistá moře, a Storm, která „respektuje atmosféru“. V první desítce dále najdeme – což možná není náhoda – zvířecí hrdiny, jako je Black Widow, Wasp a Ant-Man.
Úplně na chvostu: Iron Man
Starý dobrý Superman obsadil pouze 21. příčku z 30. A úplně dole je legie ekobanditů: Captain America, Captain Marvel, Batman, Hulk a Iron Man. Batmobil prostě vypouští příliš mnoho emisí CO2 a při zachraňování světa vzniká příliš mnoho kolaterálních škod.
Když všechno selže, musejí nastoupit nadpřirozené bytosti, takový je přece vzorec těchto příběhů už od antiky. Toto nyní už sekularizované uctívání svatých, které navíc ještě přináší neskutečný zisk, nás může účinně odvést od toho, abychom si své problémy laskavě jednou vyřešili sami, a to dříve, než nám přerostou přes hlavu. „Nešťastná země, která potřebuje hrdiny,“ říká Galileo Galilei v Brechtově dramatu.
Takovou zemí jsme zjevně my, Německo. Naši němečtí superhrdinové mají také své problémy. Očkoman zde bojuje proti ošklivým virům a pomateným konspiračním mýtům. Jen tu a tam mu pomůže temný drsňák Punisher (čili GreenBazooka!) střelbou ze svého miliardového kanónu. Vyřeší VodíkWoman na ministerstvu výzkumu všechny problémy? (Míněna je spolková ministryně vzdělání a výzkumu Anja Karliczek prosazující ‚zelený‘ vodík jako zdroj energie – pozn. překl.). A dokáže se GreenSmile opravdu prosadit proti Hnojholce (zosobnění průmyslového zemědělství, které hnojivy znečišťuje vodu a ovšem hojně používá pesticidy) a zachránit motýly v Glyfosátii? Vše bude záviset na Eternal Angel, Paní všech bohů (Angela Merkelová, spolková kancléřka, je ve funkci již 15 let, pozn. red. KN): nechá superbanditu Buldozera stavět dálnice skrz všechny bukové lesy Galaxie? Bude i nadále krmit DAS FOSSIL (sci-fi thriller od autora Joshua Tree, vlastním jménem Benjamin Krämer, pozn. red. KN) jedním větrným parkem denně?
Dobrá zpráva je, že noví hrdinové už jsou připraveni. Gorilla Girl hodí pachatelům ilegálních těžeb dřeva jejich lesní kontraband na hlavu, DiversityMan s Wolverinem budou bojovat za udržitelné honitby (tj. proti přemnožené spárkaté zvěři v lesích, pozn. red. KN). Chemický průmysl se bude třást před Plastic Pantherem (na barvě nezáleží), hvězdou recyklace a oběhového hospodářství. Největším hrdinou však bude Kapitán Carbon, který ze vzduchu odfiltruje gigatuny CO2 a přesune je do jiné sluneční soustavy.
A pak je tu ještě pohodářská frakce Downsizerů. Naše dcera horuje pro Postelmana, který by problémy jednoduše odespal. To německá vláda zase uctívá „mimořádné hrdiny“ za –bezcílné zmítání se ve vlnách koronavirové krize… Vzniká tak gigant, který vyzve na souboj samotné zákony vesmíru. Ve vašem kině brzy poběží ultimativní zúčtování: NICNEDĚLÁNÍ proti všem těm ostatním šílencům.
Článek, který původně vyšel v deníku taz, přetiskujeme díky laskavosti (družstevní) redakce taz. Pro Kulturní noviny jej přeložil Pavel Mašarák.