Umění je svobodné, nikdo je nedělá z donucení
Nekrolog výtvarníka Milana Nestrojila, doprovázený krátkým rozhovorem s tvůrcem.
Farmaceut, kreslíř, malíř, grafik a kolážista Milan Nestrojil zemřel v Třebíči náhle 30. ledna ve věku 72 let. Jeho život sestával ze dvou profesních složek – farmacie a výtvarné tvorby. Třebíčský rodák (16. listopadu 1947) studoval ve Střední všeobecně vzdělávací škole (dnešní Gymnázium), kde v roce 1965 spoluzaložil výtvarnou Skupinu 4, činnou až do roku 2010.
V roce 1971 absolvoval Farmaceutickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě, kde následně obhájil doktorát přírodních věd. Ve Škole výtvarného myšlení v Brně byl žákem prof. Igora Zhoře. Byl členem Unie výtvarných umělců České republiky a TT Klubu v Brně. Uskutečnil dvaadvacet autorských výstav, zúčastnil se zahraničních výstav v Nizozemsku, Anglii, Belgii a Rakousku. Zpočátku byl ovlivněn Mikulášem Medkem a Ladislavem Novákem. Dospěl k osobitému projevu v duchu surrealismu. S jeho úmrtím odešla výrazná osobnost uměleckého dění nejen na Vysočině.
Orientován přírodovědným studiem projevoval zprvu zájem o výtvarnou parafrázi prvotních forem života. Od druhé poloviny 80. let rozvíjel strukturní malbu za užití různých materiálových prostředků – olejová a emailová barva, textilie, kovové fragmenty. V roce 2001 se nově objevuje ovlivnění duchovním prostředím Východu, především ve spojitosti s aspekty estetiky. Okolo roku 2005 a pak v následném desetiletí vznikla početná kolekce Nestrojilových prací na papíře vztahujících se imaginativně k hvězdným výškám. Umělec netouží brouzdat se v nekonečných dálkách hvězdným prachem. Jde především o jeho tryskající obraznost, jež umožňuje nekonečnost grafických ztvárnění a k tomu se pojící symbolické utopení malosti pozemských problémů.
Nestrojil byl umělcem spíše v ústraní. Na komorních plochách morušového papíru a pláten řešil specifické tvůrčí problémy. Jakkoli vykazují určitou formální spojitost s abstrakcí, prvotně tkví v racionalitě. Je ovšem rozkrývána do širokého prostranství obrazotvornosti. Skrze ni Nestrojil zůstával v rytířských službách fantazie. Ta mu umožnila užívat ve výtvarné sféře plné míry nezávislosti na racionálních procesech, které nutně vyplňovaly dny jeho existenčně prvořadé farmaceutické praxe. Lze z toho zkonstruovat úvahu, že člověk projevující se trvale ve dvou rozličných orientacích, má-li racionálně vyváženou vládu nad oběma, užívá bytí s větší dávkou podmanivých spojitostí.
Neměly by ale zůstat nepřipomenuty dvě traumatizující události. Před koncem mladosti a zkraje středního věku Nestrojil utrpěl dva těžké úrazy. Následky ho provázely po celý příští čas. Somaticky i psychicky. A rovněž v projevech uměleckých. Hojně se projevoval černou barvou, maloval zraněné planety, zbrázděnou krajinu, volil vertikální kompozice, jejichž těžší část je nahoře, s pomyslným potenciálem pádu.
Malý rozhovor
Před několika lety, u příležitosti vernisáže své výstavy v Galerii z ruky v Křížovicích, mně Milan Nestrojil poskytl krátký rozhovor.
Jste členem Unie výtvarných umělců České republiky. Do listopadu 1989 byla udržována umělá dělicí čára mezi amatérem a profesionálem. Kdo je profesionálním výtvarníkem dnes?
Ten, kdo se uměním živí. Těch, kteří to dokážou slušně, je málo. Profesionálním by se dalo označit též vše, co má vyšší uměleckou úroveň. A to může být v rozpoznávání u obecenstva, teoretiků a jednotlivých výtvarníků rozdílné. Kdyby se umělecké dílo jakéhokoli druhu líbilo nebo nelíbilo všem stejně, bylo by to špatně.
Takže vy jste profesionál v amatérském rouše.
Tak nějak. Za předpokladu, že budou mé práce označeny za kvalitní. Amateur je z francouzského milovník, ctitel umění, a to jsem také. Stále jsem přesvědčen, že je dobře, že nemám žádnou výtvarnou školu.
Pět dnů v týdnu je zapotřebí vaší přítomnosti v lékárně. Kolik času máte na práci v ateliéru?
Nulla Dies Sine Linea (ani den bez čárky). To u mne platí doslova. Do práce v ateliéru se nemusím nutit, stále mě těší a naplňuje. Nepotřebuji být postrkován termínem výstavy.
Má vůbec smysl pěstovat umění, vkládat do něj um, energii a prostředky, když je málokomu prospěšné?
Jestli má umění nějaký smysl? Nedávno zemřelý Hugo Demartini na takovou otázku odpověděl, že nemá. Nesnášel vzletná slova o umění. Ale vyznával, že pro umělce je nejdůležitější svoboda. Myslím, že je hlavní se nepřeceňovat, svou úlohu v umění nebrat jako nadmíru důležitou věc. Společnost se bez umění obejde. Mě výtvarné umění zajímá hlavně jako diváka. Výtvarných umělců je spousta, diváků málo. Ale umění je svobodné, nikdo je nedělá z donucení.