Komu dal pámbu úřad!
Komentář o urbánních mýtech a zodpovědnosti za ně.
Starosta Líšně, což je městská část statutárního města Brna, napsal do Líšeňských novin Slovo starosty a tam se rozepsal, že recyklovat se nevyplácí a prý stejně všechno skončí v kotli ve spalovně. To je mimochodem jeden z nejrozšířenějších urbánních mýtů v Brně. To, že ho ale šíří sám starosta, mi připadá skandální. Skutečnost je taková, že naprostá většina separovaných surovin v Brně se materiálově využívá, tj. například 90 % separovaně sebraného papíru se znovu promění v papír. U skla a kovu je to sto procent. U plastů se z provozních důvodů zatím využije jen asi 30 %, ale i to je ve srovnání se světem slušné. V následujícím čísle téhož zpravodaje mu odpověděli informovaní a zpovědní lidé, jak se sluší a patří, a starosta se za své lživé výroky musel omluvit. Nicméně svým nekompetentním výrokem dost poničil letité snahy enviromentální výchovy v Brně.
Je to případ podobný prezidentu Zemanovi, který vykládal, jak ochránci přírody sázejí na Šumavě smrky za svitu reflektorů, aby je nikdo neviděl a aby mohli ukazovat, že je zde přirozená obnova. Toto je fáma, kterou si vyprávějí Šumaváci po hospodách, a má s realitou společného tak málo, jako ta legenda, že ochranáři vypouštějí zmije. Prezident i starosta přitom mají aparát, který jim je jistě schopen zjistit, jak je to doopravdy. Ale to netřeba, komu dal pámbu úřad, tomu dal i rozum. V některých případech mdlý. Rozdíl mezi starostou a prezidentem je ovšem v tom, že starosta se dokázal omluvit, Zemana k tomu nepřimělo ani soudní rozhodnutí.
O to zajímavější je spor mezi hradní kanceláří a jedním bývalým brněnským městským zastupitelem Bártíkem. Bartík napsal na svůj facebookový profil, že prezidentův zdravotní stav je daleko horší, než Hrad udává, doplnil Zemanovu údajnou diagnózu. Zdroj neuvedl a později médiím řekl, že tomu zdroji stoprocentně věří. Na Bartíka bylo podáno trestní oznámení a prezident trvá na omluvě a finanční satisfakci. Ne, že by mi bylo sympatické, že někdo šíří nepodložené spekulace o zdravotním stavu kohokoliv, ať už je to bezdomovec nebo prezident. A je pochopitelné, že se napadený (pomluvený) brání soudní cestou. Na druhé straně je to zvláštní u člověka, který si ze lživých výroků udělal živnost (vzpomeňte jen na ten Peroutkův článek takhle vlevo dole). Sám šíří pomluvy a neověřené fámy, ale zodpovědnost za to brát nechce. Dokonce za některé jeho pomluvy („musel jsem ho vyhodit pro neschopnost“) se bude muset vláda s napadeným člověkem finančně vyrovnat za prezidenta, protože jeho výrok má charakter úředního sdělení.
Prezidentovy výroky (stejně jako starostenské výroky) nejsou srovnatelné s výroky běžného opilce v hospodě. I když jsou vymyšlené, mají svoji váhu a ten, kdo je pronáší, by si té váhy měl všimnout. Pokud to přejdeme mávnutím rukou, může se stát, že někdo na Hradě vyhlásí všeobecnou mobilizaci a pak oznámí, že to byl jen veselý bonmot, kterým chtěl vyděsit pražskou kavárnu.