Počátky družstevnictví v Evropě
Kapitola o osobnostech z české družstevní historie bude uzavřena krátkým přehledem prvních iniciátorů družstevních myšlenek z oblasti mezinárodního družstevnictví. Jejich dílo a myšlenky ovlivnily i počátky českého družstevnictví a některá jména byla i dříve zmíněna.
Robert Owen 1771–1858
Továrník a filantrop Robert Owen je známý anglický utopický socialista. Snažil se o obecné povznesení pracujících, neboť původ společenského zla viděl v lidské nevědomosti. Kritizoval soudobé hospodářské poměry, které chtěl změnit bez bojů a násilí. Přeměnu společnosti si představoval cestou evoluce. Ve své továrně ve Skotsku začal realizovat sociální přístupy, které popsal ve svém díle „Nový pohled na společnost a zpráva hrabství Lanark“. Založil také a spolufinancoval dvě pracovní komuny „New Harmony“ v USA a „Harmony Hall“ v Anglii. Obě ale skončily neúspěšně. Robert Owen si budoucí „racionální společnost“, sociálně spravedlivou a mravnou, představoval jako federaci zemědělsko-průmyslových družstevních osad, v nichž by každý pracoval podle svých schopností a byl odměňován podle svých potřeb. Počáteční kapitál měl být získán od uvědomělých kapitalistů. V osadách mělo existovat osobní vlastnictví spotřebních předmětů a fungovat pracovní povinnost spojením fyzické a duševní práce. Své názory vyložil zejména v knize „The book of the New Moral World“.
Charles Fourier 1772–1837
Francouzský utopický socialista a kritik soudobé společnosti. Navrhoval vytvoření nové harmonické organizace společnosti, jejímž základem by bylo výrobně-spotřební společenství – tzv. falanga s přesně určeným počtem osob. Pro formování osobnosti člověka chtěl vytvořit i vhodné prostředí. Vzájemná koexistence obyvatel falangy měla mít sociální výhody i mravní a výchovné efekty. Falangy měly být soběstačné, základem jejich hospodaření mělo být především zemědělství, méně průmyslová výroba. Soukromé vlastnictví mělo zůstat zachováno a výnosy z hospodaření se měly rozdělovat podle daného klíče. Úspěšnost systému falang měla motivovat vznik dalších, až by byl takto sdružen celý svět. Své vize vysvětlil v dílech „Teorie čtyř hnutí a sociálního předurčení“, „Nový průmyslový a sociální svět“ a „Klamný průmysl“.
William King 1786–1865
Lékař William King je někdy nazýván otcem anglického spotřebního družstevnictví. Podle jeho teorie měly být tíživé sociální podmínky dělnictva řešeny formou organizované spolupráce. Více než na teoretickou ekonomickou analýzu se zaměřoval na praktické řešení. Své názory vyslovoval v časopise „The Brighton’s Co-operator“, který vydával v letech 1828–1830. William King považoval družstevnictví za prostředek k uskutečnění sociální reformy a změny stávajícího společenského systému. Družstva měla být zřizována svépomocí a zajišťovat dělníkům, aby pracovali sami na sebe. Přitom nejprve měl být prostřednictvím spotřebních družstev získán základní kapitál. V další etapě měla být zakládána výrobní družstva, a nakonec měla družstva ovládnout i celý finanční systém
Hermann Franz Schulze-Delitzsch 1808–1883
Německý právník, národohospodář, politik, a hlavně propagátor úvěrních a spotřebních družstev. Družstva v jeho pojetí měla být nepolitická a měla být zakládána na zásadě přímého a otevřeného členství, složení obchodního podílu, svépomoci a pravidelných příspěvků členů. Hermann Franz Schulze-Delitzsch původně navrhoval neomezené ručení členů družstva, později přistoupil na ručení omezené podle vzoru anglických svépomocných družstev. V roce 1849 založil v pruském Delitzschi nákupní obuvnické družstvo a následujícího roku záložnu. Na základě jeho propagace vznikala v Německu peněžní, nákupní, spotřební a prodejní družstva. Od roku 1854 vydával pro družstva časopis a v roce 1861 inicioval vznik „Všeobecné jednoty svépomocných společenstev“. Hermann Franz Schulze-Delitzsch je rovněž autorem právní předlohy pruského a později celo-německého zákona o společenstvech z roku 1868. Vliv jeho činnosti lze sledovat i v sousedním Rakousku, a tedy i v českých zemích.
Friedrich Wilhelm Raiffeisen 1818–1888
Propagátor a zakladatel rolnických spořitelních a úvěrních družstev v Německu. Snažil se řešit tíživou sociální situaci na venkově zřizováním svépomocných úvěrních družstev-záložen drobných vlastníků, kteří nejvíce trpěli nedostatkem kapitálu a nedosažitelností přístupného úvěru. Své teorie a návod na zakládání svépomocných záložen vyjádřil zejména ve svých spisech „Záložny jako prostředek k nápravě“ „Krátký úvod k založení záložny“ a „Instrukce pro obchodní vedení a účetnictví záložen“. V roce 1846 inicioval a podpořil vznik Sdružení pro svépomocné zásobování chlebem a plodinami. V roce 1864 založil svépomocný spolek pro opatřování levného úvěru v Heddesdorfu-Neuwiedu a Flammersfeldu. Úspěšnost Raiffeisenových družstev ovlivnila v 90. letech 19. století v českých zemích zakládání venkovských rolnických úvěrních a spořitelních družstev.
Charles Gide 1847–1932
Francouzský národohospodář, protagonista družstevnictví a zakladatel tzv. nimské školy (École de Nîmes). Podle jeho názoru se měla přeměna společnosti a jejího hospodářského systému uskutečnit cestou evolučního vývoje bez použití násilných prostředků. Základem jeho teorie bylo spotřební družstevnictví, od něhož očekával vyřešení většiny sociálních otázek. Svou koncepci vyložil v knize „Družstevnictví“ a „Spotřební družstva“. Základ úspěchu družstev viděl hlavně v dodržování dvou zásad – a to v rozdělování čistého zisku nikoli podle vloženého kapitálu, ale podle účasti na práci a na zásadě omezení úroků z vloženého kapitálu. Družstevnictví má podle Ch. Gidea i etickou stránku, která přispěje ke zlepšení a obohacení života lidstva. Osvětou dojde k morálnímu povznesení všech vrstev. Vyřešeny budou i třídní konflikty. Cílem bylo vytvoření „kooperativní republiky“ s vládou spotřebitelů, k jejímuž ustavení mělo dojít po stu letech od vyhlášení jeho družstevního programu. Svůj program považoval za základ družstevního hnutí ve všech zemích. Charles Gide je rovněž zakladatelem francouzského družstevního školství.