Věřím tomu, že když trpaslíkovi zazpívám, tak on vyroste
Rozhovor Petra Salamona s Jardou „Trabandem“ Svobodou.
Ve Tvých písních se střídají různé polohy, napadá mne poloha mysteriózní, kritická, o lidech na okraji, o lidech konzumních, eroticko-lyrické, obecně se dá říct, že se střídají ve vlnách. Je nějaká poloha v textech, které máš nejraději?
Nedá se říct, že mám nějaké své oblíbené téma. Píšu o všem, co mě zajímá a co mě oslovuje. Někdy se sejde víc písní reflektující společenské dění okolo nás, jindy jsem víc ponořený do sebe nebo do nebe. Máš pravdu, jsou to takové vlny. Například loni se mi sešlo víc těch angažovaných písní, kdežto předloni jsem nahrával spíš takové introspektivní věci.
Chystáš se něco nového vydat u Indies? Vím, že máš nějaké domácí nahrávky z posledních dvou let…
Ve svém domácím cestovním ministudiu si nahrávám svoje písničky asi tak od roku 2004. Dá se říct, že většina alb Trabandu existuje ve dvou verzích, někdy dost odlišných. Jedna je ta oficiálně vydaná, druhá je domácí DIY verze, kde si většinu nástrojů hraju sám. Je to můj způsob práce. Nezapisuju noty, pořizuju rovnou zvukovou stopu. Nahrávky z posledních let jsem samozřejmě taky nabídl mému vydavatelství Indies, ale nemám v současnosti kapelu ani producenta, se kterými bych mohl nahrát nějaké „oficiální“ album.
Ve své tvorbě máš hodně textů zaměřených na konzumně založené maloměšťáky, jestli to můžu takhle nazvat. Byl bys rád, kdyby Tvoje tvorba přispěla k tomu, aby bylo takových trpajzlíků čím dál tím méně?
No samozřejmě. Věřím tomu, že když trpaslíkovi zazpívám, tak on vyroste.
Často jsi také zpívával o lidech na okraji společnosti, o bezdomovcích nebo zločincích, ale v několika posledních deskách už takové písně nemáš? Je to tím, že už Tě to nebaví? Nebo je to tím, že bys rád posluchačům sdělil něco jiného?
Pořád píšu písně o různých existencích na okraji. Ale ono je stále míň a míň zajímavých příběhů, které můžeš zažít ve velkoměstě. Proto se teď hodně rozhlížím po venkově a po menších městech, zkouším najít novou inspiraci, autentické příběhy autentických lidí.
Co si myslíš o politice? V jedné písní zpíváš „Malej zloděj půjde za katr, z velkýho se stane ministr.“ Myslíš, že je politika plná velkých zlodějů? Politicky působili Václav Havel i Svatopluk Karásek, které asi uznáváš… Napadá mne ale, že správných lidí může být v politice minimum, a proto nic správného neprosadí… Má smysl, aby dobří lidé zkoušeli něco prosadit v politice?
Samozřejmě má smysl, aby se dobří lidé snažili prosadit dobré věci. Kdekoliv, nejen v politice. Já se ale věnuju umění, ne politice. Současný politický systém mě nezajímá, je třeba od základů ho změnit, nebo úplně zrušit.
O jakém politickém systému mluvíš? Myslíš liberální demokracii, kapitalismus nebo současné vrcholné představitele politiky? A jaký by byl jiný ideální systém?
Systém politických stran je taková virtuální realita, kterou je potřeba nahradit funkčnějším systémem. Nevím, jak to proběhne, ale stane se to. Všichni to přece cítíme, visí to ve vzduchu.
Jestli jsem to pochopil správně, tak jsi křesťan, vyznávající Bibli, který ale nepatří k žádné konfesi. Není důležité, aby se scházeli lidé se stejnou vírou? Nechybí Ti společenství stejně věřících? Nebo Ti takové společenství nahrazují Tvoji posluchači?
Před posluchače předstupuju jako muzikant a zpěvák. Když při tom dojde i k nějakému duchovnímu přesahu, tak mě to samozřejmě těší. Často se na koncertech setkávám s lidmi, kteří zažili podobné kotrmelce a držkopády jako já, takže jsme si něčím blízcí. Církev bych do toho ale nepletl.
Inspiruje Tě při psaní textů nějakým způsobem i Bible? Mně kromě Bible přijde zajímavá také východní spiritualita, například jóga, nebo zen buddhistická meditace. Zdá se mi, že křesťanství je hodně zaměřeno na spirituální poselství v textu a ty texty člověka opravdu inspirují a povznášejí. Ale oproti například józe málo pomáhá lidem, aby se cítili dobře, aby měli spirituální zážitky, aby byli správně „naladěni“. Ještě bych k tomu dodal, že křesťanství vede své lidi málo k nějaké formě „mystiky.“ Nebo se mýlím?
Bible, hlavně Starý zákon, mě zásadně ovlivňuje od mých patnácti let, takže by bylo divné, kdyby se to nějak neobtisklo i do mých textů. Nedokážu posoudit, kolik mystiky je v současném křesťanství, nevážu svoje duchovní prožitky na církve nebo konfese. Když Ti chybí mystika v křesťanství, najdi si ji v zenu – proč ne? Ale jen tak mimochodem, všiml sis, že poslední z desatera přikázání je v kostce celé Buddhovo učení?
Myslíš tedy, že si jsou buddhismus a křesťanství blízké? Buddhismus a desáté přikázání například definují touhu jako hlavní problém…
Buddhismus nepovažuju za náboženství, ale za návod, jak pečovat o svoji duši. Mojžíšovo Desatero člověku říká, jak žít v souladu s Božím řádem tohoto světa. Obojí je důležité
Které české kapely nebo kteří čeští muzikanti jsou Tvými největšími vzory?
Žádní. Nemám vzory, dělám svoji práci. Ale samozřejmě sleduju svoje kolegy a inspiruju se různou hudbou různých žánrů.
Tento rozhovor vydáváme v souvislosti s oslavou třicetiletého výročí vydavatelství Indies. Co pro Tebe Indies znamená? A má význam i pro českou kulturu?
Jestli mají Indies význam pro českou kulturu? Oni ji vytvářejí! Pro mě osobně je v tom navíc i letité kamarádství a obdiv k tomu, co dělají.
První alba jsi vydal u Black Point, který už dnes nic nového nevydává. Jak vzpomínáš na tuto firmu, je Ti líto, že už skončila s vydáváním nových desek?
Není mi to líto ani trochu. Ta firma skončila, protože její šéf byl arogantní pitomec. Trabandu v začátcích hodně pomohl, ale postupem času se spolupráce s ním stala noční můrou.
Dříve jsi své celé písně nechával na webu Trabandu k volnému stažení, dnes už tam jsou jen úryvky. Z Tvého sólového alba nejsou k dispozici ani ty... Nejnovější domácí nahrávky máš v počítači a zájemcům je posíláš. Měl jsi kvůli volnému sdílení svých písní na webových stránkách problémy u svých vydavatelů, nebo proč například Tvá sólová deska není na webu ke stažení?
Všechny moje alba se dají někde zdarma stáhnout nebo streamovat, stačí jen hledat. Ale když si moje CD nebo mp3 koupíš, dáváš mi tím možnost i motivaci věnovat se dál tomu, co považuju za svoje povolání.