Vydavatelství Indies jinýma očima
V katalogu Indies Records najdeme mnoho muzikantů. Ti všichni by se pravděpodobně o své „stáji“ vyjadřovali pochvalně. My jsme ze zvědavosti oslovili v souvislosti s 30. výročím hudebního vydavatelství Indies Records i muzikanty, jejichž cesta vedla jinudy. Položili jsme jim otázku: Jak jsi vnímal působení vydavatelství Indies v začátcích a dnes, co tě na jejich činnost nejvíce zaujalo a co a proč je mimo tvůj zájem?
Tomáš Vtípil – výrobce hluku
Indies měli pro mě do značné míry iniciační roli. Pamatuju si, jak jsem v devadesátých letech coby teenager hltal jejich samplery a kdy to jen šlo, zastavil se v legendárním obchodě na Kozí, který sloužil i jako místo setkávání, informační bod a distribuce jiných spřízněných labelů. Postupem času k protínání docházelo řidčeji. Indies se čím dál méně věnovali tomu, co mi v dané době připadalo podstatné, ať to byl rockový underground, industrial, hiphop, elektronická nebo soudobá artificiální hudba – obvykle ve prospěch jakéhosi folku, což je něco, čímž je česká scéna naprosto přesycena. Mimo můj zájem ale nejsou, pořád se tam najdou dobré tituly. Teď, když to píšu, si uvědomuju, že jsem to vlastně spíš vnímal tak, že jsem (z vydavatelského hlediska) já pravděpodobně mimo zájem jejich.
Šoty – Zeměžluč
V roce 1990, když jsme vydali samonákladem naši první LP, tak bylo super, že si kluci z Indies od nás brali desky do prodeje. Na ten malý obchůdek na Miladě nezapomenu – sám jsem tam nechal dost peněz za různé jiné desky… Byla to doba, kdy ještě nic jiného podobného v Brně nebylo – nejen ten krám, ale hlavně vydavatelství, které určitě hodně kapelám pomohlo.
Poté když jsem bydlel na „Osmecu“, tak přes park měli kluci v jednom z bytů kancl a tam jsem ještě nějakou dobu nosil krom vinylů i naše kazety.
A do třetice, opět Milada a v domě pod obchodem sklepní zkušebna – to tehdy asi domluvil Poly z Insanie a my se s nimi na čas svezli…
Dnes vím, že stále nějak fungují, ale zcela upřímně jejich aktivity nijak nesleduji.
Black Otto / BBP – podzemní orchestr
Tak jako první musím říct, že už drahná léta mám Brno a jeho muziku rád. Kapely jako Dunaj, E, Z kopce, Ještě jsme se nedohodli, Idiot Crusoe, Iva Bittová, Pavel Fajt, Květy, Pro pocit jistoty, Ty Syčáci, Ser Un Peyalero, Odvážní bobříci, Pařez, Betonovej Bez (a mnoho dalších, na který jsem teď zapomněl) pro mě patří k tomu zásadnímu, co na český alternativní a nezávislý scéně bylo a je zajímavýho a dobrýho. A to ať už z Brna nebo jeho blízkého či vzdáleného okolí. A vydavatelství INDIES k Brnu už dlouhých 30 let neodmyslitelně patří, takže ho mám logicky rovněž v lásce. Myslím, že v dnešní době je potřeba mít rád jakákoli vydavatelství, která vydávají nekomerční, a navíc dobrou muziku. Už proto, že je jich zatraceně málo.
Na této značce vyšlo a vychází spousta desek, který jsou skvělý a často i v našich luzích a hájích zásadní. A navíc mi bylo na Indies vždycky sympatický, že šlo o muziku, a ne o to, jestli je kapela pražská, nebo brněnská. Je samo i spousta desek, který u Indies vyšly a vůbec mě nezajímaj, ale na druhou stranu je taky na jejich kontě řada titulů, který jsou pro záhyby mojí duše nepostradatelný, jako třeba UŽ JSME DOMA, ZUBY NEHTY, Oldřich Janota, TY SYČÁCI, KVĚTY, ČIKORI a vůbec projekty Venci Václavka, Iva Bittová a spousta dalšího a dalších.
A to, že se jedno vydavatelství rozdělilo na tři rozdílná chapadla a ve zdraví i přátelství to přežilo, také o něčem svědčí. Tři chapadla brněnské chobotnice mají nepochybně větší záběr.
A třicet let v životě hudebního vydavatelství – to už si zaslouží rakvičku, věneček a nebo velkej dort a pjekný sólo na pjekně votlučený trubky, píšťaly a saxofony!
Sice jsme u Indies nikdy nic nevydali, ale to určitě není důvod, proč bych je neměl mít rád.
A tak za mě, ať už je to sebevíce kruté, Indies ze srdce RAT … ALLES GUTE!!!