Cesto prázdná
Nynější karanténu prožívá i Horní Lužice, která, jsouc součástí spolkové země Sasko, prožívá nyní podobný režim jako Česká republika, zesílenou o to, že karanténa poprvé od druhé světové války zamezila jednomu ze dvou hlavních národních zvyků: slavnostní velikonoční jízdě na koních. A podobně jako český, i lužickosrbský lidový lyrik s přezdívkou Rokotak prožívanou zkušenost reflektuje – v tomto případě travestií známé lidové písně Hory módre.
Cesto prázdná, povědomá,
Vysedávám tiše doma,
O samotě po Lužici sedí vlastně všici.
Bojí se Srb, ba i Němec, každý modlí se růženec,
Koronavý aby smutek
Do Prčic už utek.
Sakra práce, zase zprávy,
Komu virus sebral zdraví,
Podle další nezbude moc ani z Velikonoc.
Liduprosté svátky celé, vídat aspoň nepřátele!
Lásko moje, jdi mi z cesty,
Než budeš mít testy.
Cesto prázdná, tak ti povím,
Novinkám těm že nehovím,
V Lužici je vše na hlavu a strašně v tom plavu.
Neznáme to z historie, že o půstu tak se žije:
Děda hltá z lihu doušky,
Bába šije roušky.
Ztichlé vísky, prázdná města,
Důkaz o kvalitách těsta
Viru z pekelné kuchyně
Od čerta a tchyně.
Snad má Krabat ve své knize kouzlo, jak se dostat z krize,
Sám mám radu neprůstřelnú:
Vypít olej ze lnu.
Pro facebookovou stránku Společnosti přátel Lužice přeložil Lukáš Novosad.
Poznámka překladatele: Česky vám melodie může připomínat písničku Měla babka čtyři jabka nebo Jaromírem Nohavicou zpopularizovanou V jednym dumku na zarubku. Originální text předělávky najdete ve videu, anebo zde.