Poezie Kultura

Anatole France: Vzpomínka

José Arija: Jaro. Repro Wikimedia Commons

Nobelista Anatole France (vlastním jménem Jacques-François-Anatole Thibault, 1844–1924) nebyl jen autorem polemických děl jako Ostrov tučňáků, Epikurova zahrada nebo Vzpoura andělů či rozsáhlého životopisu Jany z Arku. Do literatury vstoupil jako křehký lyrik blízký hnutí parnasistů.


Vícekrát už jsem ji nespatřil. Tehdy, za dne,

kdy v tiché ulici dubnové nebe sládne,

kdy šeřík zavoní přes věkovitou zeď,

zdálo se mi, že čas přijímá právě teď

svou čirost od štíhlé amazonky, jež září

a kolem šíří jas, pyšný jas bledých tváří,

zatímco volnému klusu se poddává

anglický grošovák i její postava.

Pak zmizí ve vratech, světlo už nezaplane.

Vidíš jen stráž, dva lvy z kamene vytesané.


1. dubna 1871

Ze sbírky Idylles et légendes. Přeložil Jindřich Pokorný.