Společnost a politika Věda

Jak může občanská neposlušnost zabránit klimatické katastrofě

Bojujte s klimatickou změnou, ne s Íránem. Foto Campax

Přemoci pocit bezmoci. Přinášíme druhou reflexi knihy Vzpoura proti zkáze, která, jak píše autorka, „nás všechny nutí, abychom se zamysleli nad svou vlastní úlohou při řešení klimatického globálního problému“.

V těchto nejistých časech si uvědomujeme křehkost vzájemně protkaných přírodních i společenských systémů, na nichž všichni závisíme, abychom přežili. Podobně jako klimatická krize, i ohniska COVID-19 nás vyzývají k přemýšlení o odolnosti a sociální solidaritě, kterou všichni potřebujeme pro nejistou budoucnost. Svět rychle reaguje na koronavir s obrovskou kreativitou. Po celém světě se objevily tisíce projektů vzájemné pomoci a soudržnosti. Kniha Jeremyho Brechera Vzpoura proti zkáze… může leckoho inspirovat, byť se týká odlišného globálního problému.

Vypouštění oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů do atmosféry je ignorovanou negativní externalitou všeobecného spalování fosilních paliv. Způsobuje to celé planetě nedobrovolné náklady, aniž je dosud lze po někom vymáhat. Mediální podchycení otázek klimatu představuje pro běžného člověka často jediný významný zdroj informací. Způsoby, jimiž o problému diskutují vědci, politikové a veřejní činitelé formuje to, co se stane našim vlastním klimatickým „příběhem“. O to cennější bývá si přečíst ucelenou monotématickou knihu. Vzpoura proti zkáze… není mostem mezi akademickými úvahami a skutečností, její jazyk je prostý a snadno pochopitelný. Zprávy o změně klimatu, návrhy řešení ani futuristické scénáře zde nenajdete. V textu jsou představeni spíše ti „kteří dnes mluví za klima“.

Brecherova kniha začíná krátkým popisem globálního klimatického hnutí a nejrůznějších proběhlých akcí. Ve třinácti kapitolách na 120 stránkách se čtenář seznámí s možnostmi, jak získat „proklimatické“ příznivce a jak pořádat aktivity věrohodné občanské neposlušnosti. Autorovi je zřejmé, že pro zabránění klimatické katastrofě potřebuje organizovat akce, které výrazně změní postoje milionů lidí. Píše: „nejdůležitějším terčem klimatického hnutí jsou srdce a mysli ostatních lidí, od našich sousedů až po diváky televizního zpravodajství. Cílem je získat je pro to, aby se sami zapojili a jednali ve prospěch ochrany klimatu“. V jeho výčtu osmi systémových prvků se dozvídáme, jak postavit základy podobného hnutí v oblasti klimatu.

Autor si uvědomuje, že přímý bojkot a snaha o blokování infrastruktury fosilních paliv bude občany spíše odpuzovat. Všude zdůrazňuje nenásilí a angažovanost. Prvním zápasem, který je třeba „pro klima“ vyhrát, je ten, aby občané vůbec vstali z pohovek, aktivovat a mobilizovat všechny, kteří souhlasí s cíli hnutí, ale zatím nejsou ochotní jednat. V textu Brecher uvádí údaje veřejného průzkumu, jimiž dokládá, že podpora veřejnosti pro zásadní opatření v oblasti klimatu je sice široká, ale slabá. Z toho lze vyvodit, že bojkoty by brzy potenciální příznivce odehnaly. A přitom je potřeba pro klima motivovat kohokoli, kdo má v ruce nějaké páky k ovlivňování fosilní lobby. Ten svými rozhodnutími může přispět k odvrácení klimatické zkázy. Je třeba téma obhajovat v kostelích, odborech a institucích, které tvoří pilíře podpory průmyslu fosilních paliv. V tomto smyslu Brecher prosazuje transparentní občanskou neposlušnost. Vymezuje zřetelnou hranici mezi tím, co považuje za pouhou environmentální aktivitu a co za občanskou neposlušnost. Zoufá si nad tím, že trvalo deset let než světoví „ekologové“ dojednali znění zákona o omezení emisí. Nakonec se ukázalo, že ani nepřihlédli k tomu, zda toto snížení emisí bude dostatečné. Jejich cíl – podepsání globální smlouvy – se stal pouze deklarativním přijetím závazků ke snižování emisí skleníkových plynů. Přesto mnohé environmentální organizace pochválily vyjednavače za úspěch.

Stávající klimatické hnutí se podle autora nemá zaměřovat na prostředky nápravy a konkrétní řešení. Brecher trvá na tom, že není úkolem klimatické vzpoury podrobně určovat, jakými konkrétními opatřeními budou instituce odstraňovat závislost na fosilních palivech. To je něco, s čím musí přijít řada různorodých zájmových skupin. Role klimatické vzpoury, píše Brecher „je objasnit negativní důsledky změny klimatu“ lidem a nenásilnými konfrontačními akcemi přemoci jejich pocit bezmoci, „z jednání se rodí vědomí vlastní síly“. Brecher také popisuje probíhající soudní spory, kde mladí lidé zažalovali federální a státní vlády za jejich právo na životaschopnou planetu a zavedení přiměřeného akčního plánu v oblasti klimatu. Tyto soudy představují jeden z projevů občanské neposlušnosti, jsou součástí silné strategie směřující k legitimní podpoře jednání o klimatu. A každý jednotlivý případ legitimizace odporu a delegitimace těžby fosilních paliv posiluje podporu proklimatických akcí.

Vzpoura proti zkáze se neomezuje jen na akce k občanské neposlušnosti. Načrtává vizi, kde obyčejní lidé prosazují zmrazení fosilních paliv a vynucují přijetí akčních klimatických plánů v rámci svých sfér vlivu: ve své obci, městě, unii, podnikání nebo na pracovišti. Brecher se nesnaží vyjmenovat vše, co lidé mohou podnikat, aby to dosáhli. Jen podtrhuje užitečnost tohoto společenského hnutí, které propojuje jednotlivce, ti by jinak klimatické zoufalství prožívali izolovaně. Vznik společenství důvěry s proklimatickým programem je odrazovým můstkem pro další sebeorganizaci. Ve spojení s národním a globálním hnutím se dosáhne na víc, než by se na první pohled zdálo. Milióny lidí, kteří se nikdy nezabývali klimatickou neposlušností, se angažují a přidávají na cestu občanských aktivit. Ačkoli cesta od sporadického odporu zdola k plné vzpouře není podrobně vysvětlena, kniha se stává strategickou příručkou poskytující rady, které nás všechny nutí, abychom se zamysleli nad svou vlastní úlohou při řešení klimatického globálního problému. Mnozí ji vidí jinde než v povstání veřejnosti proti fosilním palivům. Třeba hledají, jak využít ekonomickou zranitelnost pilířů fosilních paliv a neorganizují lidový klimatický tribunál. Pojďme si však knihu přečíst.

Jeremy Brecher, Vzpoura proti zkáze: Jak může občanská neposlušnost zabránit klimatické katastrofě, překlad: Against Doom: A Climate Insurgency Manual (2017), Neklid, 2019.