Fejeton Kultura

Moje neteř píše vládě

Smějící se láhev soda stream.

Příběh jednoho rodu a humoru za všech časů.

Smysl pro humor je u nás v rodině částečně dědičný i naučený. Se sestrou jsme vyrůstali v blízkosti našeho strýce, který se narodil v roce 1958 v porodnici v Podolí v den, kdy v Praze byla na státní návštěvě jordánská královská rodina s těhotnou princeznou, na kterou to zrovna taky přišlo a porodila na stejném místě jako moje babička, následkem čehož strejda, typický pyknický albínský Čech, běhal celé naše dětství po domě a s rozbitým mlýnkem na vepřové maso v ruce volal: „Seru na ně! Seru na ně! Ať mi tahle země políbí prdel! Já sem jordánskej princ!“

Dnes mi sestra volala. Pravidelní čtenáři mých postřehů vědí, že moje sestra je provdaná v hinduistické komunitě Hare Krišna v malé vesničce na bavorských hranicích, kde jsem kdysi taky pobyl, naučil jsem se tam něco o indické kultuře a náboženské praxi, a odešel odtud s plánem stát se katolíkem. Sestra má tři děti, které jsou všechny pojmenované podle postav z eposu Rámájana. Nejstarší Sítě je 14 let a už začíná jevit typické rysy naší rodiny. Protože její jméno není v českém kalendáři, stanovila si letos svátek kontumačně na 24. dubna (kdy se v Indii koná jeden z velkých festivalů na oslavu Svaté Síty) a vyjádřila přání, že k němu chce sifonovou láhev značky Soda stream. Táž jí byla slíbena – ale mezitím zavřeli obchody, kde se prodává. Pro komunitu, kde žije, se toho karanténou moc nezměnilo, je silně odříznuta od světa, prakticky soběstačná a tamní děti chodí do školy v domácím vzdělávání – ale tohle Sítu ranilo. V režimu domu, kde se pobyt na internetu povoluje jen vzácně, si od příbuzných vyžádala adresu na českou vládu, čistou obálku a jala se psát dopis premiérovi. V dopise zdůraznila, že mnoho nynějších opatření by bylo zbytečných, kdyby všichni žili tak jako její rodina, s políčkem a několika kravkami, které dávají komunitě všechno potřebné, to že přece „pochopí i můj tříletý bráška Lakšmánek, jen ti vaši blbí poslanci tohle nedovedou pochopit“. Na závěr vznesla jasný požadavek na sifonovou láhev, dopis vložila do obálky opatřené známkou a adresou, spokojeně ho zalepila, načež se zeptala pobaveného rodinného auditoria kolem: „To by mě zajímalo, co mi ten premiér asi tak vodepíše.“

Její osmiletý bratránek Mádava se s odpovědí nijak nerozmýšlel:

„Sorry jako.“

Jako důkaz rodového sklonu k performancím zde přikládáme návod, jak v souladu se všemi karanténními ustanoveními chodit po velikonoční koledě, který natočil synovec a strýc hrdinů tohoto fejetonu, jeho autor.