Otázka, na kterou nemám odpověď
„Otázka, na kterou nemám odpověď,“ tak nadepsal přispěvatel Kulturních novin a úspěšný podnikatel Jiří Hlavenka svůj facebookový příspěvek, ve kterém se ptal, jak by měla naše vláda rozhodovat v aktuální fázi pandemie koronaviru. Máme podle něj na výběr: buď budou pokračovat omezení volného pohybu, nebo necháme obnovit veřejný život a ekonomiku. Obě dvě varianty budoucí vládní politiky přinesou velké problémy.
Aktuálně se nám v České republice povedlo výrazně omezit šíření viru, který má ve světě na svědomí desítky tisíc mrtvých. Mohla za to tvrdá opatření, která zavedla vláda po poradě s epidemiologem Romanem Prymulou. Pokud je budeme nadále dodržovat, budou podniky mít velké problémy, lidé přijdou o svou práci, z některých se stanou bezdomovci… Pokud ale nyní veřejný život přestaneme omezovat, znovu se může rozproudit šíření nebezpečného viru.
Hlavenkova úvaha rozproudila širokou diskusi. Velkou podporu získala myšlenka, že omezení ekonomiky může mít podobný počet obětí na životech jako samotný virus. V případě obnovení veřejného života „jde o to, jestli jsme ‚připravení‘ …na to, že budeme dlouho, do doby, než bude lék a vakcína, žít v režimu, kdy budou infekce, hospitalizovaní, mrtví…,“ uvedl podnikatel. Celý problém koronaviru ukazuje, že stabilita globální civilizace je velmi křehká a společnost se snadno dostane do krize.
Je otázka, zda dilema nemůže vyřešit kompromis – pozvolné uvolňování, aby zdravotnictví zvládalo pečovat o všechny a mělo v každé etapě vývoje dostatek míst v nemocnicích pro nakažené s těžkým průběhem. Jde o to zvolit nejvhodnější kombinaci adekvátních ekonomických uvolnění a omezení. I odborné instituce hovoří o tom, že je třeba zvládnout problém v postupných uvolňovacích krocích následovaných fázemi beze změn.
Recept pro ohrožené skupiny
Navíc nemoc COVID-19 nemusí být zas takovým problémem. Je možné, že u nás nemoc probíhá bezpříznakově u desítek až stovek tisíc obyvatel, a podobá se tak jenom horší chřipce. Statistiky uvádějí, že problémy jako alkohol, cigarety nebo rakovina mají na svědomí řádově více obětí než tento vir. Proto si někteří politici mohou dovolit říci, že chtějí promořit populaci, tedy nakazit obyvatele, u kterých má dle statistik nemoc mírný průběh, kteří následně získají imunitu, a nemoc už se nebude šířit dále. Tím pádem nebude mít kdo přenést vir na ohrožené skupiny.
Podle dosavadních statistik má velká většina nakažených jen mírné příznaky nemoci. Jsou dvě skupiny obyvatel, u kterých má nemoc způsobená virem SARS-CoV-2 velmi těžký průběh, a to lidé s jinou těžkou nemocí (například cukrovka, vysoký tlak, rakovina, …) nebo senioři. Při jakémkoliv kroku má smysl mít tyto dvě skupiny na zřeteli. Pomoci by mohla selektivní karanténa ohrožených, ale ani ta není jednoduchá. Karanténa by musela být adekvátně nastavena, Hlavenka zmiňuje problém, že při razantní izolaci by potenciálně ohrožení mohli, řečeno s nadsázkou, umřít steskem. Jiný diskutující uvedl, že ani seniory není možné úplně izolovat, ti v domovech důchodců musí být minimálně v kontaktu s ošetřovateli a zdravotníky, ti žijící doma musí být v kontaktu se členy rodiny nebo s těmi, kdo jim donesou léky či potraviny.
V této souvislosti zmínil diskutující Rudolf Belec, že je třeba se především postarat o rizikové skupiny a to i při uvolňování podmínek karantény. Proto připravuje se svým týmem vzory letáků pro obce, které usnadní život seniorům. Letáky obsahují čísla na lokální dobrovolníky a praktické doktory, na regionální telefonní linky a hygienické stanice, nebo na celostátní linky důvěry. Na těchto číslech se jim může dostat i psychické podpory. Více informací lze získat na webu koronavirus.report, kde se organizuje také sbírka.
Co s tím?
Příspěvek jednoho diskutujícího bohužel trochu zapadl. Nezdá se, že bychom byli v situaci Sofiiny volby, ve které se matka musí rozhodnout, které z jejich dvou dětí zemře. Lék či vakcína mohou být totiž objeveny v rámci měsíců. Osobně jsem pro to, aby některá opatření platila v naší zemi tak dlouho, dokud nebude objeven lék či vakcína. Budeme muset nelézt kompromisní podobu rušení omezení, ale nejsem odborník na to, jak mohou být efektivní. Jak ukazuje vysoký počet nakažených v Domažlicích, je dobré uzavření hranic, pokud bude možno pokračovat v mezistátním obchodě. Na tomto místě je vhodné připomenout, že je možné používat i taková drobná opatření, která ekonomický život neochromí, ale mohou přispět udržet populaci zdravou, například video-teploměry na každém vstupu do nemocnic a jiných budov, dezinfekce v lahvičce u dveří obchodů, plošná dezinfekce veřejných míst a prostředků hromadné dopravy, povinnost nosit roušky atp. Otázkou je také chytrá karanténa.
Asi budeme muset najít kompromis mezi uvolňováním a omezováním, což může být těžké. I v době rušení omezujících opatření má smysl dělat věci tak, jak se jako národ dosud chováme, abychom setrvale zmenšovali podíl nově nakažených. Mám na mysli dobrovolnou pomoc ohroženým, nadšení ze šití a nošení roušek, různé kampaně na Hithitu a podobných serverech (viz níže) atp. Je třeba rozšiřovat osvětu v oblasti hygieny, v oblasti péče o starší rodinné příslušníky, dodržovat rozestupy v obchodech… Také má smysl, aby každý dbal o to, aby se sám nestal přenašečem, například starat se o vlastní imunitu a psychickou kondici. Lidem by mohlo pomoci, kdyby vláda představila podrobné a promyšlené plány a scénáře.