KULTURNÍ NOVINY - nezávislé mediální družstvo (production)

Aktuální rozhovor s Petrem Kadlecem z druhé země nejvíce postižené pandemií.

Jak a kdy ses dostal do Španělska?

Já jsem do Španělska přijel před 15 lety na dovolenou, která se protáhla na rok a 4 měsíce. Procestoval jsem celé pobřeží včetně Portugalska až nahoru do Galície s batohem na zádech, na cestu jsme si vydělávali stavěním soch z písku, které tenkrát ještě nikdo nedělal. Tehdy ještě spousta lidí cestovala po světě tímhle způsobem, spalo se tam, kde se lehlo, to už nebylo k vidění ani před krizí. Na plážích s podobně cestujícími domácími jsem se po nocích postupně naučil španělsky. To už jsem věděl, že tu zůstanu, i když jsem se tehdy ještě na osm měsíců vrátil do ČR. Prostě s nadsázkou něco jako Eskymo Welzl na své cestě za svobodou. Nešlo jen o to, že tu jako umělecký kovář mám větší uplatnění, ale je obrovský rozdíl mezi uvažováním Španělů a Čechů. Nechci vidět, jak by to dopadlo, kdyby se to, co se teď děje ve Španělsku, dělo v té intenzitě v České republice. Je pravda, že ČR udělala opatření (která teď dost neprozřetelně opouští) včas, ale mám na mysli to, jak národ nese nápor.

Ještě před krizí jsi mi vyprávěl příhodu, která ten rozdíl dost hezky charakterizuje…

Spadl jsem z kola a zlomil jsem si klíční kost. První pomoc je ve Španělsku automaticky placena z DPH, žádné nakupování doplatkových kupónů, když krvácíte. Systém zdravotnictví tu chtěli v minulých letech ‚ztržnit‘, ale byly kvůli tomu velké demonstrace – a díky nim lidi stávající stav udrželi. Do nemocnice mě vezl soused, a protože mi bylo jasné, že to bude určitě nad rámec první pomoci, v nemocnici jsem jim radši hned zkraje řekl, že na pojištění nehraju, ale oni mi řekli: Nestarejte se, poslali mě na rentgen, dali mi ortézu a poslali mě domů sanitkou. To se opakovalo ještě třikrát, když jsem byl na kontrole. Nakonec jsem zaplatil jen šest euro padesát za léky. O donášku jídla a pití, než mi to srostlo, se mi postarali sousedi z místa, kde žiju, což je Salobreña, tak zvané pueblo blanco (bílá vesnice, to proto, že naprostá většina domů je natřena vápnem a tak z dálky září v kontrastu s okolní přírodou). Má asi 13 tisíc lidí a všichni ve všem si tu velmi komunitárně vycházíme vstříc.

To hodně vypovídá o rozdílu mezi dnešním Španělskem a ČR. Kdy jsi poprvé slyšel o koronaviru?

Od kamaráda, co žije na kanárském ostrově Gomera, první případ tam byl už v lednu a byl to vůbec první případ na španělském území. Samozřejmě se to bralo na lehkou váhu, uzdravil se, a jel domů… Když se podíváš, kde je nejvíc nakažených, tak jsou to velká města, kde jsou letiště. V Madridu se stal obrovský průšvih, když tam na Mezinárodní den žen proběhla obrovská demonstrace za práva žen podporovaná vládou… Tam se nakazila i ministryně pro rovné příležitosti Irene Montero a místopředsedkyně vlády Carmen Calvo, po níž se té doby slehla zem a nikdo neví, jestli ještě žije… Od nás z puebla zatím nezemřel nikdo, ale kamarádům z puebla umřeli rodinní příslušníci, co žili v Madridu a v Malaze. V Madridu dávají mrtvé na led třech obrovských zimních stadiónů. Ocenil jsem okamžité vyhlášení karantény v Česku poté, co jste slyšeli, co se děje v Itálii. Obecně se Východoevropanům musí přiznat, že jsou více obezřetní. Já jsem po těch letech tady taky ztratil instinkty zvířete z naší východní džungle – když jsem onehdy běžnou poštou poslal do ČR bankovky v dopise, který se samozřejmě cestou ztratil (a dám krk na to, že ve Španělsku to nebylo…)

Na druhou stranu fakt, že Česká republika jako jediná zareagovala na výzvu Španělska zemím NATO, aby pomohly, a poslala už v březnu 10 tisíc ochranných masek, měl ve Španělsku velký ohlas…

Ano, je to taky dodnes jediná odpověď na tu výzvu. Československo tady má dobrý zvuk už od občanské války, kdy bylo jedním ze z hlavních posil interbrigád, a teď se to potvrdilo na prvních stranách španělských deníků. Je ale třeba říct, že je vždy lepší napsat „Československo“ nebo „Češi“, které si jsou Španělé schopni spojit s naším regionem – zatímco „Českou republiku“ si umisťují přibližně do americko-karibského regionu.

Podle toho, co jsi říkal, ses vzhledem k tomu, co jsi věděl o viru, taky zachoval jako obezřetný Čech…

Ano, šel jsem do Mercadoñi, to je takový střední obchod, který je i v pueblech, a nakoupil jsem si na několik měsíců základní potraviny, luštěniny, rýži, těstoviny a konzervy, tuňáka, vepřové, červené víno (a nejen proto, že dvě deci denně byly některými léčiteli označeny jako prevence) a hlavně žitnou mouku, ze které si vyrábím vlastní kvásek, abych nemusel v době karatény jezdit každý den pro chleba. Když smísím mouku s vodou, za tři dny mám kvásek, z něhož s nastrouhanou bramborou usmažím v oleji placky, které jsou mojí další častou potravinou. 

Náš společný přítel Robert Šefl, který žije na jihu Francie na hranicích se Španělskem, píše: „Až budete doma zase držkovat, jak vám tam šlapou po svobodě, vzpomeňte si na Západ, kterému se chcete pořád vyrovnat. Takhle je to teď ve Francii: Povolenka na opuštění bytu (domu) na dobu nezbytně nutnou. Nesmí chybět jméno, datum narození, bydliště, datum a čas. Pokud se jedná o aktivity jako sport, venčení psa nebo procházka, nesmíte se vzdálit víc než jeden kilometr od místa bydliště. Pokud vás vyhmátne policie bez propustky, přesčas nebo při zbytečném courání, pokuta 135 euro. Když vás chytí víckrát, pokuta se navyšuje a můžete skončit před soudem.“ V Německu zas aktuálně dávají pokutu až 5000 euro za chození venku mezi lidmi bez roušky. Jaká opatření platí ve Španělsku?

Naprostá karanténa, nakupovat se smí chodit v lékárnách a obchodech s jídlem, za bezdůvodné opuštění bytu je pokuta 600 euro, jedinou výjimkou je venčení psa. Vše samozřejmě s rouškou a v obchodech s rukavicemi, které jsou tam k dispozici. U vchodu obchodů se hlídá, jestli jsou lidi od sebe dva metry a pouští se tam jen tak, aby to fungovalo, víc se jich tam nepustí. Velice podobné je to i v Itálii a v Řecku. My ještě s jedním kolegou z komunity, Angličanem, a třemi španělskými rodinami fakticky bydlíme až za hranicí puebla, a tak hranice teď ještě nabyla na intenzitě, protože mezi námi a hlavní částí puebla je most, který teď úředně zavřeli. Ty španělské rodiny tu žijí celé generace, a my s Angličanem Paulem jsme si každý upravili jednu opuštěnou bývalou hospodářskou budovu v blízkosti někdejšího třtinového pole, dvě místnosti, z nichž jedna je s krbem, já mám pět minut vodu ze studánky, řekl jsem si, že v nouzi mi dřevo na otop vyplaví moře, a kdyby mi chybělo maso, půjdu na ryby, však jsem 400 metrů od moře. Mám tu na střeše fotovoltaiku, takže jsem přes média ve spojení se světem a v zásadě nic nepotřebuju. Nicméně ke každému, u něhož to bylo nutné, přijela civilní garda, což je taková polovojenská policie, a přivezla mu na hlavu zásoby. O nás za mostem nevěděli, jak na tom jsme, tak to přivezli automaticky: tři banánovky plné konzerv, těstovin, luštěnin, protlaků, hygienických potřeb (mezi nimiž mě zaujalo ručně vyráběné mýdlo ve tvaru barokního milostného výjevu – snad nás chtěli potěšit a ukázat, že krása ještě existuje), a všem, kdo potřebovali, plynovou bombu, a dali nám číslo, ať zavoláme, kdybychom ještě něco potřebovali, a když nezavoláme, tak zavolají sami. Já, jak jsem říkal, já jsem jídlo doma měl, s karanténou jsem počítal, ale když už to přivezli, vzal jsem si to. Jsou fakt milí a nejvíc mě potěšilo, že se zajímají, jestli jsou všichni v pořádku. Vrací se k nám každý pátek, nedávno jen kvůli tomu, aby mi dovezli novou plynovou bombu, odstranili na chvíli zátarasy na mostě (pěšky nebo na kole do krámu samozřejmě nakupovat můžu, ale bombu, která váží několik třicet kilo, bych sem tak nedostal). Takhle člověk pak tomu státu fakt věří!

S tím souvisí i plán zavedení nepodmíněného základního příjmu, fenoménu, o němž Kulturní noviny dlouhodobě pojednávají, pro všechny obyvatele Španělska. Už v březnu se o tom ve svém projevu zmínil premiér Pedro Sánchez, 5. dubna jeho slova v televizním rozhovoru zopakovala ministryně financí Nadia Calviñová, k nimž se o svém velikonočním projevu Urbi et orbi přidal papež František, který (z Itálie, kde lidi v karanténě často živí mafie nebo krádeže) vznesl tento požadavek pro celu Evropu. Jak ve Španělsku pokračuje schvalování NZP.

Návrh na nepodmíněný příjem pro každého je 500 euro měsíčně, blokují to lidovci a strana Vox, což jsou pohrobci Francova fašistického režimu. Zatím se zavedlo pravidlo, že podnikatelům postiženým karanténou se vrací 70 procent toho, co odvedli na daních, a rodinám a lidem bez práce se zavedla dávka 430 euro měsíčně. Lidé ale ten nepodmíněný základní příjem chtějí, a mluví se i o předčasných volbách, což si zároveň teď technicky nikdo nedovede ani představit…

V březnu byly zaznamenány první pokusy uprchlíků z Maroka o reemigraci do staré vlasti, kde jsou čísla ohledně viru mnohem příznivější. Jak to vypadá v tomhle směru? Jsi přímo na ráně, na pobřeží, kde uprchlíci často přistávají, na druhé straně Gibraltarského průlivu jsou španělské enklávy v Africe Ceuta a Mellila…

U nás na pobřeží by se taková reemigrace určitě nepovedla. Musel bych o tom ostatně vědět, denně kolem moře chodím a žiju přímo na ráně uprchlické krize, protože 6 km ode mě vzdušnou čarou je přístav Motril, kam vedou mořské proudy z Maroka, což je jeden z důvodů, proč naopak by to nešlo. Hlavním důvodem ovšem je, že tomu brání ozbrojené i tajné složky. Jak ale vidno z té zprávy, někde jinde to očividně jde - ale mechanismus je takový, že není možné, aby se to obešlo bez povšimnutí (a tedy asi i bez zkorumpování) zdejších složek. Jinak k uprchlíkům je třeba říct, že k nám vysílají „průzkumníky“, kteří mají zjistit, jak je to v Evropě v reálu (i s virem) a podle toho uvidí ti, kteří zatím zůstali na druhé straně, co mají dál dělat.

A obránci hranic v afrických enklávách jim v přelézání plotu zdi nebrání?

Brání, ale jejich častou taktikou je, že je během bránění poplivou, což si zejména dnes už celníci netroufnou riskovat, takové nebezpečí jim nikdo nezaplatí.

Co se s uprchlíky potom děje?

Jdou do detenčních center, která jsou dnes uzavřena ještě neprodyšněji než předtím.

Co se u vás mění v posledních dnech a jak vypadá prognóza?

Poprvé za několik týdnů jsem dnes vylezl z domu a byl jsem si v nákupním středisku koupit pití a cigarety (ty se tu smí prodávat jen ve státních obchodech či odděleních obchoďáků, které systémem frančízy vedou soukromníci), tak snad mám dost síly, abych ti chladně odpověděl. Máme už skoro 23 tisíc mrtvých, což je na velikost státu nejvíc na světě po Itálii. Z toho dobrou třetinu tvoří Madrid a čtvrtinu Katalánsko, o něco míň má metropolitní region, obojí Kastilie. Z okrajových provincií je na tom nejhůř katalánsky mluvící Valencie, Baskicko, ale i Andalusie, kde žiju já. Ve Španělsku už je nakažených 20 % zdravotnického personálu, nemocným se na jejich přání aplikují léky proti malárii, ale bohužel prý docházejí. Kdo zůstal bez peněz, i když nespadá do skupin s podporou, dostane jídlo od státu, buď si pro ně přijede do potravinové banky, nebo mu je přivezou. A když jsme u té cesty; četl jsem co se v Americe, kde lidé přestali jezdit autem, stalo s cenami benzínu, za který prodejci museli ještě doplácet, aby se jim nepřeplnily sklady. U nás se projeví každé zdražení, tohle se ale neprojevilo. Na druhou stranu mě potěšil španělský premiér Sánchez, který na samotném začátku krize prohlásil, že po tom co předvedla Evropská unie (která na to, že je v Evropě nějaký koronavirus, přišla až poté, co si státy všechno zařídily samy, a ještě kritizuje zavírání hranic a prodej respirátorů bez certifikátu EU) se na jakákoli doporučení EU nebude brát zřetel, je zákaz prodeje španělských akcií cizincům a Evropské centrální se nebude vracet dluh, protože premiér řekl jasně, že nechce, aby lidi trpěli stejně jako za poslední krize, kdy se kvůli vrácení peněz z půjčky evropské centrální bance dělaly škrty i ve zdravotnictví. Řekl, že nedopustí, aby kvůli uspokojení euroorganizací následná ekonomická krize stála víc životů než samotná pandemie viru. Nemusí se platit hypotéky ani nájem a je garantováno, že nikomu neodstřihnou světlo, vodu, plyn ani internet, dokud lidi nebudou mít na zaplacení. Souhlasím s ním i v tom, že dokud to bude tak, že průšvihy bude nést lid, a zisky si kapitalisticky rozdělí pár finančníků, tak se nic nezmění…

Co se týče prognózy myslím, že jdeme tak trochu opačnou cestou než Česká republika, italský ministr kultury dnes prohlásil, že hranice Itálie budou uzavřené nejméně do konce roku, u nás to, myslím, bude úplně stejně. To, že se Česká republika rozhodla pustit své obyvatele za hranice, podle mě není dobrý nápad…

Petr Kadlec (44) v Kulturních novinách už v minulosti odpovídal na otázky ohledně tzv. Krvavé neděle v separatistickém Katalánsku (zde), voleb pro občany ČR žijící v zahraničí (zde), španělských aktivit mezinárodních žlutých vest (zde) a počáteční fáze koronavirové krize (zde).