Myslím a závidím
Báseň-fejeton pro studenta, co se v karanténě učí k maturitě.
v posledních dnech hodně myslím na tolstého
jak v poljaně chtěl udělat změnu všeho
přitom by se nesoustředil ani na své psaní
nebýt služek a kuchařek které dají
když to po nich chtějí knížepáni
v posledních dnech hodně myslím na vidiny
co měl čapek když psal hru že z číny
přijde nemoc která pobere jen staré
a též šéfa země bez soucitu s davem
co ho rovnou ze zbrojovky odvezli do karantény
odkud měl pak projev co je to být nakažený
v posledních dnech hodně myslím na ortena
jak byl sám tak sám že jen karina jeho žena
byla i s ním tou sanitkou poražena
pak s ním na ulici přes hodinu umírala
když ho ta sanitka s sebou nenabrala
(s důvodem že jednoduše možné není
vzít ho s sebou když má v papírech že nemá pojištění…)
v posledních dnech hodně myslím na haška jak jede z ruska domů
v těle tyfus v kapse roztrhaný rozkaz k tomu
ať na kladně spustí vládu bolševiků
závidím mu že měl tu velikou kliku
že ještě než umřel stačil začít román
pro nějž věděl Bůh že je haškovi povinován
ještě rok a něco držet ho na živu
ortenovi závidím i to že měl tu karinu
(která mezi námi byla vymyšlená)
tolstému ten sicflajš
že ještě než (na útěku před manželkou)
vynesli ho v astapově s zápalem plic z vlaku
nechal doma to v čem ještě až už všechna víra
(ba i povolení k říkání těch věcí) bude v prachu
půjde mezi řádky číst:
Jde žít i bez akcií
šéfů
poprav
bez vojáků