Páření labutí
Abychom pro dění okolo pandemie nezapomněli na jaro: báseň severoirského básníka Michaela Longleyho (* 1939) v překladu Pavla Šruta.
Dokonce ještě teď chci, abys tam tehdy byla
a seděla vedle mne na břehu řeky:
labutí samec a jeho labuť pluli v rytmu,
dokud se jejich drobné hlavy nespojily a konečný
erbovní okamžik neroztál v čeření vln.
Toto byl sňatek a byl to křest,
čas zadrženého dechu, málem utonutí,
on rozkřídlený kvůli rovnováze, když ji pojímal,
ona s peřím plným vody a šíji
zlomenou pod vodou jak světelná hůl.
Host, 8/2006