Julie z vlčí smečky: průhled do jiného prožívání světa
Recenze knihy.
Je těžko uvěřit, že tato pozoruhodná knížka o eskymácké dívce, která zabloudila v tundře a přežila díky svým znalostem, dovednostem i pomocí vlčí smečky, poprvé vyšla téměř před padesáti lety. Americká spisovatelka Jean Craighead George, která za ni tehdy obdržela prestižní Newberyho cenu, si před jejím napsáním podrobně prostudovala způsob života vlků a navázala celoživotní přátelství s Inupiaty, Eskymáky severní Aljašky.
Malá Julie, jejíž inupiatské jméno zní Mijax, po ztrátě matky žije s otcem v tradičním „tulením“ táboře na pobřeží, pozná komplexní vztahy ve zdánlivě nehostinné arktické přírodě a přiblíží se bytostem, které tu žijí. Zažívá i zpěv a tance, které ztělesňují duchovní tradice jejího národa a propojují lidi a zvířata, která lovili, v jeden celek. A naučí se, jak přežít v tundře. Když se okolnosti jejího života změní a její osamělá cesta krajinou aljašského severu se stane dramatickým bojem o přežití, všechny tyto znalosti uplatní. Živí se hlízami, semeny a plody rostlin, loví drobnou zvěř a dokáže překonat strach a domluvit se s vlky jejich „jazykem“ tak, že ji přijmou za svou.
Juliin příběh se však rozvíjí dál. Jak bude pokračovat? Vrátí se k inupiatským tradicím? Bude žít sama v tundře? Nebo se jako americká občanka vydá do San Francisca, kam ji zve její kamarádka Amy a kde ji čeká růžově vymalovaný pokoj, televize, obří sendviče, džíny a zlatý most Golden Gate? Či snad nějak dokáže sladit oba tyto protichůdné světy, které se v ní sváří?
Julie z vlčí smečky je víc než dobrodružný příběh pro starší děti i dospělé, i když se svou napínavostí, dějovou strukturou a myšlenkovou hloubkou (a také výborným překladem a krásnými ilustracemi českého vydání) určitě řadí k tomu nejlepšímu v této oblasti. Je i víc než vynikajícím popisem aljašské přírody a vlčí etologie. Vlastně není divu, že ji v roce 2019 znovu vydalo nakladatelství HarperCollins a vzápětí si nachází cestu i k našim čtenářům. Nabízí totiž také vhled do duše mladého člověka, který se snaží skloubit vlastní kulturu se stále razantněji nastupující západní „monokulturou“. Zároveň nenásilným způsobem nastoluje některá základní dilemata naší doby. Máme se přimknout k modernitě, která nám dala všechno, kromě smysluplných hodnot, jak píše autorka v závěrečném textu? Nebo bychom měli přehodnotit přezíravost k jiným kulturám i k našim vlastním venkovským tradicím a nechat se jimi inspirovat ve snaze změnit velké vyprávění o „pokroku“, ve kterém jsme vyrostli? Příběh Julie z vlčí smečky je oknem do jiného vnímání a jiného prožívání světa. Nenabízí však jednoduchá řešení ani pro hrdinku, ani pro čtenáře.
Jean Craighead Georgeová: Julie z vlčí smečky. Malvern, Praha, 2020, 174 stran, z anglického originálu Julie of the Wolves (poprvé vyšlo 1972), přeložila Marie Vlachová, ilustroval Vojtěch Jirásko.
Psáno pro Sedmou generaci a Kulturní noviny