Společnost a politika Domov,Věda

Dva z ohrožených: Vydra říční a Netopýr velkouchý

Vydra říční a Netopýr velkouchý.

Dvě studentky Katedry environmentálních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně v rámci svého projektu pojednávají v KN o ohrožených druzích živočichů a o tom, jak je chránit.

VYDRA ŘÍČNÍ (PAVLÍNA KARBASOVÁ)

Když se řekne Vydra říční, může se nám vybavit mnoho asociací. Pro mne to je vzpomínka z dětství na krásný výpravný večerníček o vydřím mláďátku Vydrýskovy, který žije na řece Vydra u Turnerovy chaty. Je obecně známo, že tito živočichové obývají vodní biotopy, živí se rybami a že není snadné se s nimi setkat tváří v tvář. Co už třeba známo tolik být nemusí, je fakt, že jsou součástí seznamu zvláště chráněných živočichů. Konkrétně spadají do kategorie silně ohrožených druhů. V současném červeném seznamu jsou považovány za druh zranitelný. V minulosti byl jejich areál výskytu drasticky zmenšen. V současnosti je možné je znovu zahlédnout téměř v celé České republice. Jaký další vývoj v rozšíření a stabilitě populace vydry říční je možné očekávat?

Jaké vlivy negativně ovlivňují vydří populace? Jak můžeme tyto rizika zmírnit?

Současná situace

Druh vydry říční je nejrozsáhlejším ze všech 14 existujících druhů vyder. V rámci Evropy zahrnuje skoro celé její území. Na mnoha místech se vyskytuje mozaikovitě. Ve Švýcarsku, Nizozemí, Belgii a Lucembursku druh zcela vyhynul. (Poledník a kol.). Co se týče rozšíření v ČR, s pomocí historických pramenů bylo zjištěno, že vydra byla rozšířena na celém území do poloviny 19. století. (Anděra a Kokeš, 1994). Následně začaly populace vydry dramaticky klesat. Příčinou poklesu byl lov pro kožešinu, pytláctví (které bylo často spojené s konflikty s rybáři), dále také zhoršení potravní nabídky a zhoršení kvality vody, která s potravní nabídkou také přímo souvisí. Během 20. století měl druh velmi blízko k vyhynutí. K tomu naštěstí nedošlo a situace se brzy otočila k lepšímu. Od 80. let je možné sledovat pozvolný a trvalý růst populace. Početnost druhu je sledována pomocí pravidelných monitorovacích akcí (Poledník a kol., 2009). Ty probíhají, podobně jako monitorování dalších šelem, v zimním období na čerstvé sněhové pokrývce. Standardně je hustota vyder odhadována v takzvaných kvadrátech 10 x 10 km. V případě horských území jsou kontrolované oblasti větší. Toto sčítání je prováděno pravidelně. Při sčítání z roku 2017 bylo zjištěno 56 jedinců vyder říčních, při hustotě osídlení od 2,1 do 12 dospělých jedinců na 100/km2. Mláďata tvořila asi 30% populace (Poledník a kol., 2017). V současnosti se vyskytují ve většině sledovaných kvadrátů.

S čím se vydry potýkají

Důvody, které vedly v minulosti k drastickému snížení populace a důvody, díky kterým jsou vydry ohrožené i dnes, jsou podobné. Na základě údajů o úmrtnosti a dalších dostupných dat víme, že jsou vydry ohroženy primárně čtyřmi faktory. Jedná se o nezákonný lov a pronásledování, úmrtí způsobené dopravou, úbytek vhodných stanovišť a zhoršení kvality vody. (Poledník a kol., 2009). Oproti minulosti vzrostly případy úmrtí spojené s dopravní komunikací. Tento negativní efekt je bohužel smutným důsledkem vzrůstání automobilové dopravy. Se sraženými zvířaty se potkáváme čím dál častěji.

V případě vyder bylo v rozmezí od roku 1994 do roku 2004 zajištěno 101 mrtvých jedinců. Z tohoto počtu více než polovina nalezla smrt pod pneumatikami. Ze zbývajících úmrtí u 23% nebyla příčina zjištěna, v 6% se jednalo o úmrtí na následek napadnutí jiným živočichem, u 5% měl smrt na svědomí člověk a u 8% bylo konstatováno přirozené úmrtí (Poledník a kol., 2011). V souvislosti s dopravou je nutné si uvědomit, že se jedná o rizikový faktor, který bude stále mít vzrůstající tendenci. Dopravní infrastruktura se stále rozšiřuje a počet motorových vozidel na silnicích neustále stoupá. Nejvyšší nebezpečí zásahu do stability populací spočívá v oblastech, kde je hustota osídlení vyder nízká. Vzhledem k procentuálnímu zastoupení dopravy je ale riziko ohrožení druhu velmi vysoké napříč celým areálem výskytu. Na tomto místě je nutné podotknout, že vydry dokážou obývat i velmi zastavěné lokality.

Rizikové faktory spočívající v úbytku vhodných stanovišť a zhoršení kvality vody jsou také velmi závažného charakteru a spíše se vzrůstající tendencí. Vzhledem k umístění na vrcholu potravinového řetězce se vydra stává obětí takzvané biokumulace znečišťujících látek. To znamená, že přijímá znečištěné látky nejen z vody, ve které žije, ale také v rámci své stravy, která je již toxiny zatížena (Poledník a kol.: 2011). Příčiny znečištění toků můžeme hledat primárně v intenzivním zemědělství, špatném či nedostatečném nakládáním s odpadem a odpadní vodou, ve zbytcích léčiv a hormonálních antikoncepcí aj. Překvapivé může být také negativní ovlivnění potravinové nabídky vyder okyselováním toků, které protékají jehličnatými lesy. Toto okyselování, odborně zvané acidifikace, může způsobovat snížení, nebo úplné vymizení ryb (Kučerová, Roche.:1999). Současný stav vodních toků je samozřejmě nejen vydřím problémem a je nutné se jím zaobírat komplexně a ustanovit si zlepšení kvality vod jako vysokou prioritu. Snad tyto snahy budou úspěšné a v budoucnosti vydry vystaveny nebezpečí otravy, nebo nedostatku potravy skrze znečištění nebudou.

Je nutné znovu zmínit konflikty mezi rybáři a dalšími cílovými skupinami, pro které může být výskyt vyder nepohodlný, což může ústit (a často ústí) až k pytláctví anebo otravám.

Jak můžeme vydry chránit

Pro vydry jako konfliktní a zároveň ohrožený druh vypracováván záchranný program v kategorii programů péče. Ten je vypracováván dle metodiky AOPK ČR a v souladu s § 52 zák. č. 114/1992 Sb. Práce na tomto programu byla zahájena na podzim 2004 desetičlenným pracovním týmem. Obsáhlý dokument, s nímž i tato případová studie pracuje, byl dokončen koncem roku 2005. Obecným cílem programu bylo zajištění vhodných podmínek pro trvalou a udržitelnou existenci vydřích populací. To mělo být zajištěno primárně pomocí osvěty, ekonomických, represivních i právních nástrojů (Poledník a kol. 2006). Nejaktuálnější program péče, který se mi podařil dohledat, je rámcový desetiletý plán péče přijatý ministerstvem životního prostředí v roce 2009. Ten byl plánován na období let 2009-2018.

Hlavní a styčné body dlouhodobého programu pro zajištění péče druhu je možné rozdělit do několik okruhů. Jedná se o reakce na rizikové faktory, které jsou výše uvedeny. Mezi dlouhodobé cíle patří osvěta, zejména rybářů a dalších cílových skupin, pro které může být výskyt vyder zdrojem konfliktu. Snížení negativního vlivu dopravy na populace. Velmi důležitou součástí je i výzkum zaměřený na nové poznatky biologie a ekologie druhu a využívání ekonomických nástrojů a informování o existenci těchto nástrojů (Poledník a kol., 2009). A následné pravidelné monitorovací akce.

A bude to stačit?

Jsou i rizikové faktory, které se v rámci ochrany ovlivňují velice těžce, není-li skoro nemožné je změnit. Jedná se třeba o stále rozšiřující se zástavbu, nebo o stále větší počet motorových vozidel na silnicích. Proto, aby vydry nebyly dále těmito faktory ohrožené, by ale bylo zapotřebí systémových změn ve společnosti – zejména ve vodohospodářství, dopravní infrastruktuře, zemědělství, vztahu mezi zvířaty a člověkem, i vztahu mezi člověkem a přírodou vůbec. Přesto díky propracovaným programům péče, jejich naplňováním a také díky následným pravidelným monitorovacím akcím víme, že stav vydřích populací se nadále zlepšuje a stabilizuje a vydry postupně obývají další a další území. Za dodržení současných podmínek a snahy v oblasti ochrany a péče si troufám tvrdit, že populaci vyder říčních v budoucnosti zásadní ohrožení nehrozí. Na základě dat, které jsou k dispozici, jsem toho názoru, že je možné, že nastane dosídlení všech oblastí, kde vydry historicky sídlili, a že populace budou napříč lokalitami stabilní. Jestli to tak, ale opravdu bude, závisí i na úspěšnosti konkrétních opatření, které jsou v rámci programů péče vytyčené.

NETOPÝR VELKOUCHÝ (PETRA NYKLOVÁ)

Netopýři – zvláštní, tajemní a fascinující tvorové noci. V průběhu historie byli opředeni různými mýty a dávnými pověrami, což jejich ochranu rozhodně neulehčovalo. Ačkoliv je netopýr velkouchý (Myotis bechsteinii) středně velkým zástupcem netopýrovitých, není úplně snadné jej v krajině zpozorovat. Tento živočich obvykle dorůstá délky 4,6 až 5,2 cm a hmotnosti mezi 7 a 10 g.

Netopýr velkouchý je zástupcem rodu Myotis, čeledi netopýrovití, řádu letounů. Jeho srst na hřbetě je světle až rezavohnědá, břicho má pak šedobílé. Jak už jeho jméno napovídá, mezi jinými druhy ho můžeme velmi dobře poznat podle nápadně velkých boltců – pokud boltec ohneme dopředu, přesahuje úroveň čenichu zhruba o polovinu své délky. Na rozdíl od jiných „ušáčů“ – netopýra ušatého, nebo n. dlouhouchého, nejsou jeho boltce na čele srostlé.

Jedná se o druh spíše usedlý, málo přelétavý (nejdelší známý přesun nepřesahuje vzdálenost 35 km). Při dobrých podmínkách se může dožít až 21 let (Anděra, 2014), což je fascinující, jelikož savci podobné velikosti (například rejsek nebo myš) se dožívají věku v průměru desetkrát kratšího. Tato jejich specialita pravděpodobně souvisí s faktem, že více než polovinu svého života „prospí“ – nepříznivé zimní období přetrvávají ve stavu hibernace, kdy jsou schopni regulovat svoji tělesnou teplotu i metabolismus a přejít tak na „úsporný režim“. Mezi další netopýří zvláštnosti patří jejich křídla, která se od těch ptačích značně liší. Různé druhy netopýrů pojí (mimo jiné) právě bravurní letecké schopnosti, které jim umožňují dokonale přizpůsobené přední končetiny, létací blány a mohutné svaly hrudníku.

Netopýr velkouchý je typicky evropský druh: jeho výskyt můžeme pozorovat v rámci západní a střední Evropy, od Španělska až po východní Ukrajinu, západní Kavkaz, zasahuje také do jižní Anglie, střední Itálie a na Balkánský poloostrov (biolib.cz, [online]). Zároveň ale v současné době patří na celém areálu k druhům dosti vzácným a jeho výskyt je spíše ostrůvkovitý. Nejinak je tomu v České republice – malým počtem nálezů se řadí k našim nejvzácnějším netopýrům (jelikož se ale jedná o druh stromový, jejichž mapování je obecně obtížnější, nemusí tento dojem zcela odpovídat skutečnosti). Značně roztroušeně se vyskytuje na celém našem území, zejména pak v oblastech s dostatkem listnatých a smíšených lesů s vlhčím a teplejším klimatem (Hanák, 2010).

Stárnutí stromů a jejich poškozování v důsledku přírodních procesů (zásahem blesku, vichřice nebo třeba činností datlovitých ptáků) je součástí přirozeného vývoje lesa. Vzniklé dutiny a štěrbiny jsou pak osídleny a využívány řadou různých živočichů. Druhy netopýrů, které pravidelně stromové dutiny osídlují, nazýváme dendrofilní. Na rozdíl od mnoha jiných živočichů si ale evropští netopýři nedokážou svoje útočiště vyhloubit, dostavět, ani jakkoli předělat, a jsou proto zcela závislí na tom, jaké dutiny v dané oblasti najdou (Cepáková, 2013).

Netopýr velkouchý je jedním z druhů, jenž je na lesní celky přímo vázaný. Konkrétně vyhledává především starší, vysokokmenné listnaté (bukové a dubové), nebo smíšené lesy. V dutinách stromů sídlí nevelké letní kolonie (maximálně 40 navzájem příbuzných samic). S oblibou si vybírají dutiny vytvořené strakapoudy (Anděra, 2014). Při jejich nedostatku pak vezmou za vděk i netopýřími budkami, nebo štěrbinami na půdách budov. Samci jsou spíše samotáři, ukrývají se jednotlivě za kůrou a v malých skulinách. V lesích tito netopýři také loví potravu a předpokládá se, že velká část populace zde i zimuje (hlavně během mírnějších zim), jelikož v podzemí se objevují jen zřídka (Andreas, 2010). K náletům do jeskyní a štol ale může docházet během období tzv. rojení na přelomu léta a podzimu, nebo při krutějších zimách.

Ačkoli se netopýrům dlouho přezdívalo „létající myši“, mají k nim opravdu daleko, a to i co se týká jejich jídelníčku. Netopýři velkouší se živí především motýly, tiplicemi, brouky, ale i pavouky nebo stonožkami; svou kořist loví v lesích, podél lesních okrajů. A jsou to opravdu jedlíci – aby uspokojili své energetické nároky, musí každou noc ulovit a sežrat takové množství hmyzu, které odpovídá až čtvrtině jejich vlastní váhy.

Obtížnost jejich pozorování souvisí také souvisí s tím, že se jedná o druh silně ohrožený. Vzhledem k ostrůvkovitému výskytu a malým počtům nálezů se řadí k našim nejvzácnějším netopýrům.

Co netopýry ohrožuje?

Netopýři mají relativně málo přirozených nepřátel, žádný z ptačích predátorů na ně není vyloženě specializovaný a v jejich potravě se objeví jen zřídka. Pokud ale vyletí ze svého úkrytu předčasně – ještě za světla – můžou se stát kořistí například sokola stěhovavého, poštolky obecné, nebo ostříže lesního. Nebezpečí může hrozit i ze strany kuny lesní, kuny skalní a nepříjemnosti způsobují i různí parazité (většina jich je ale na netopýry specializovaná a přenosu na domácí mazlíčky nebo člověka se není nutné příliš bát) (Anděra, 2014). Ve výčtu „nepřátel“ netopýrů nesmí chybět ani člověk, jelikož mnoha svými aktivitami do jejich života přímo nebo nepřímo zasahuje.

S rozvojem civilizace přibývají negativní jevy, které škodí celé přírodě, včetně netopýrů. Jmenovat lze například zvýšená chemizace prostředí v souvislosti s hospodářským rozvojem. Používání pesticidů a jiných škodlivých látek na netopýry jakožto hmyzožravé živočichy obzvlášť doléhá. Celková změna naší krajiny od nahrazování přirozených lesů smrkovými monokulturami, přes vysoušení mokřadů a úbytek rozptýlené zeleně znamená zhoršené životní podmínky pro naše netopýry.

Mezi faktory, které je ohrožují patří i zvýšená intenzita silniční dopravy a výstavba větrných elektráren – zejména v období podzimních přeletů bývá zaznamenávána vysoká mortalita netopýrů způsobená kolizemi s lopatkami turbín (Andreas, 2010).

Největší hrozbu pro netopýry velkouché ale představuje úbytek, případně cílené ničení jejich úkrytů. V poslední době bohužel v naší přírodě ubývá různých štěrbin, doupných stromů a jiných úkrytů. Staré stromy, často chráněné státem, rostoucí v parcích, hřbitovech, na návsích a stromořadích, bývají v dobrém úmyslu ošetřovány konzervačními prostředky a jejich dutiny „zacelovány“ (Vlašín, 2004). Zničení jednoho významného úkrytu může mít fatální následky pro celou populaci. Netopýři jsou totiž sociální tvorové – v určitém období roku se tak na jednom místě vyskytuje velké množství jedinců. Své znalosti o úkrytech si navíc předávají z generace na generaci a v průběhu let rádi využívají stejná osvědčená místa.

Zranitelnost netopýrů obecně souvisí i se způsobem jejich života. Kromě sociální povahy a relativně pevné vazby na tradiční úkryty, je třeba zmínit i jejich reprodukční schopnost. Ta je totiž u netopýrů poměrně malá – samice má obvykle jen jedno mládě ročně. Každou větší ztrátu tak nahrazují velice těžko a pomalu (Andreas, 2010). Ani dospívání nemají tito létající savci zrovna jednoduché – odhaduje se, že období dospívání a přechod na život dospělých nemusí až 80 % mladých netopýrů přežít (Vlašín, 2004). Netopýři jsou také velmi citliví vůči rušení v místech úkrytů – obzvlášť zranitelní jsou během hibernace, jelikož každé probuzení představuje velkou energetickou ztrátu. Při opakovaném rušení tak mohou předčasně spotřebovat své tukové zásoby a zahynout.

Ochrana netopýrů

Co se týká ochrany, je nutné zmínit, že všechny druhy netopýrů vyskytující se v České republice jsou zákonem chráněné (Zákon 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a prováděcí vyhláška č. 395/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Netopýr velkouchý je v rámci stupně ochrany na národní úrovni veden jako druh silně ohrožený. Právní ochraně podléhají také veškerá netopýří sídla – a to jak přirozená, tak ta umělá. Velmi důležitá pro ochranu netopýrů je také tzv. Směrnice o stanovištích (č. 93/43/EEC). V zájmu uchování evropského přírodního bohatství zakotvuje požadavek na zajištění ochrany ohrožených typů stanovišť (příloha I) a druhů (příloha II) prostřednictvím ochrany vybraných území jejich výskytu (jako součást soustavy Natura 2000) a zajištění přísné ochrany nejvíce ohrožených druhů na celém území členských států (příloha IV). Z našich netopýrů je do přílohy II zařazeno 8 druhů, včetně netopýra velkouchého a do přílohy IV všechny zbývající druhy (Andreas, 2010). Kromě toho je náš stát zavázán chránit všechny druhy netopýrů i na základě několika mezinárodních dohod (např. Dohoda o ochraně populací evropských netopýrů, Bernská úmluva, Bonnská úmluva). Významným pokrokem pro ochranu netopýrů (a také jejich výzkum) bylo založení České společnosti pro ochranu netopýrů (ČESON) v roce 1991 v Praze (Náš soused netopýr, [online]).

Jak je možné netopýra velkouchého chránit?

Jelikož je Myotis bechsteinii druh úzce specializovaný na život v lesním prostředí, je hlavním cílem péče o něj zachování rozsáhlých lesních komplexů s dostatečným množstvím dutinových stromů (1 jedinec dendrofilního netopýra může v průběhu roku využívat i 20 různých stromových úkrytů) (Cepáková, 2013). Pro ochranu lesních druhů netopýrů obecně je důležité zajištění dostatečného množství stromových dutin a štěrbin. K tomuto je nutná dlouhodobá a cílená změna lesnického hospodaření (podporou věkově a druhově pestrých porostů, zachováváním doupných stromů atd.).

Klíčovým problémem je kácení starých stromů – na příklad stará stromořadí, mohutné duby na hrázích rybníků, stromy v parcích atd. V těchto případech je třeba velká obezřetnost. Rozsáhlejšímu kácení těchto stromů by měl vždy předcházet odborný průzkum. Ten musí zohlednit možný celoroční výskyt netopýrů, ale i jiných ohrožených druhů. Ideální je tyto stromy zachovat (nebo provést např. zdravotní řez, ponechání torza stromu), jelikož poskytují důležité úkryty nejen netopýrům, ale i spoustě jiným vzácným živočichům. Pokud je pokácení stromu skutečně nezbytné, je třeba riziko pro jeho obyvatele minimalizovat. Z pohledu netopýrů je nejrizikovější kácení v období od 1. května do 31. srpna (vzhledem k možnému výskytu letních kolonií) a v období od 1. prosince do 14. března (možný výskyt zimujících netopýrů). Nejvíce tolerantní vůči rušení, a tedy i kácení jsou netopýři v období od 15. září do 30. listopadu (letošní mláďata jsou už odrostlá, netopýři jsou aktivní a využívají různé přechodné úkryty). Zároveň tento termín koreluje s obdobím vegetačního klidu stromů (Cepáková, 2013).

Stejně jako dostatek různých úkrytů jsou (nejen) pro netopýry velkouché důležitá potravní stanoviště. Vhodné by bylo potravní stanoviště také chránit, především v okolí letních kolonií.

Doplňkovým řešením pro ochranu netopýrů je pak vyvěšování netopýřích budek. Ty je vhodné umisťovat na jaře, jelikož jsou netopýry využívány hlavně v letním období.

Proč je pro nás ochrana netopýrů důležitá?

Netopýři jsou nejen velmi fascinující, ale také užiteční živočichové: mají totiž značný význam pro udržování přirozené rovnováhy v ekosystémech. Vzhledem k tomu, že konzumují velké množství hmyzu, figurují také jako účinná biologická ochrana rostlin, a to včetně důležitých hospodářských plodin. Konkrétně u netopýra velkouchého se odhaduje, že motýli (Lepidoptera) tvoří 53–97 % jeho stravy (Riccucci, 2014), přičemž právě v tomto řádu najdeme mnoho hmyzích škůdců. Ochranou těchto létajících savců tak přispějeme k zachování biodiverzity, snížením spotřeby pesticidů navíc šetříme i naše životní prostředí, zdraví a peníze. Závěrem lze říct, že ochrana netopýra velkouchého (a ostatních našich netopýrů) rozhodně má smysl, koneckonců to, jestli se v určitém regionu netopýrům daří, nám o naší krajině může hodně prozradit. Dostáváme tak od netopýrů jakési „vysvědčení“ za dosavadní hospodaření v krajině.

(původní odborné texty jsou redakčně zkráceny)