Kultura a umění Zahraničí,Kultura

Koruna nad níž Slunce nezapadá

Elisabeth Sachsen-Coburg-Gotha-Windsor a Kwame Nkrumah.

Miniesej inspirovaný jedním královským rodem a televizním seriálem o něm

Přes mizernější a mizernější znalost geografie v České republice (která je bohužel daná momentálním přichýlením rodné země prvního moderního pedagoga dějin k systému anglosaských zemí, na jejichž veřejných základních a středních školách předmět zeměpis světa neexistuje) je obecně známo, že co do populace je největší zemí na světě Čínská lidová republika a co do území Ruská federace. To ovšem automaticky neznamená, že hlavou území s největší rozlohou na světě je ruský prezident Vladimír Putin: toto prvenství drží osobnost, na kterou jsou v poslední době opakovaně upřeny reflektory většiny médií světa: anglická královna Alžběta, toho jména (díky první zaměstnavatelce Williama Shakespeara) již druhá.

Jak je to možné? Je to dáno tím, že královna Anglie, Walesu, Skotska a Severního Irska je zároveň hlavou tak zvaného Commonwealthu, v doslovném překladu do češtiny „Světa kmánů“, pro který se v češtině v dobách socialismu ujalo lidskoprávnější označení „Britské společenství národů“. Jde o pozůstatek rozpuštěné britské koloniální říše, tvořený samostatnými státy, z nichž většina má dnes už i svého prezidenta, ale v čele 16 z nich jsou dosud jen premiéři, nad nimiž jako symbolický vládce dosud stojí britská královna. Jde z velké části o malé ostrovní státečky v Karibiku (Antigua a Barbuda, Bahamy, Barbados, Grenada, Jamajka, Svatý Kryštof a Nevis, Svatá Lucie, Svatý Vincenc a Grenadiny) a v Tichomoří (Šalamounovy ostrovy, Tuvalu), jejichž malou rozlohu ovšem vyvažují větší ostrovní státy (Papua-Nová Guinea a Nový Zéland), ale zejména státy zabírající solidní (Belize velké jako Morava) či gigantické kusy světadílů (Kanada, britská Antarktida), včetně jednoho světadílu celého (Austrálie). Díky součtu jejich území ta starší komická paní s kloboukem Mary Poppinsové, co se často převléká, dosahuje geografického prvenství, které nemá ani nenáviděný Putin.

Že královna Alžběta vládne ve více zemích, není nic zvláštního, když uvážíme tradici jejího rodu, sasko-koburských Wettinů (kteří byli na prahu svých dějin možná totožní s polabsko-slovanským rodem Buziců, který pak přesídlil do Čech), jenž jeden čas kromě domovského Velkého Saska a státečků ve středním Německu (z nichž jeden, vévodství Sachsen-Weimar, kdysi pro knížete německých básníků Johanna Wolfganga Goetha, který byl jako všichni básníci potřebný pevného platu, zcela transparentně zřídil zvláštní honorární ministerstvo silničních staveb) kromě Belgie a britského Commonwealthu, na jejichž trůnech sedí dodnes, kdysi vládnul i Bulharsku, Portugalsku, Polsku, Irsku – a skutečnosti, že si vzal nevěstu z tohoto rodu, nelitoval ani Přemysl Otakar I., který za to od římského císaře dostal titul dědičného českého krále.

Našinec; Středoevropan ze země, která už 103 let nemá krále, by takovému rodu mocnářů mohl závidět: kdyby televize Netflix (podle scénáře syna uprchlíků ze Střední Evropy Petera Morgana, který je mimochodem zetěm královnina příbuzného Karla Schwarzenberga) od roku 2016 dodnes nenatočila už šest řad seriálu Koruna, z něhož se člověk dozví, jak to v londýnském „Paláci“ (který si britská královská rodina sama nepostavila; ale na konci 18. století ho koupila od anglického rodu, který běžný Čech zná ze Tří mušketýrů) vlastně chodí: že členové královniny rodiny, ba ani královna sama nemohou mluvit do politiky. Královna má právo být jen o všech politických událostech informována jako první (což ovšem není vždycky pravidlem), a ve všech případech je podepsat. Což ovšem pravidlem je – i u rozhodnutí, se kterými sama ostře nesouhlasí – včetně rozhodnutí premiéra Edwarda Heatha z roku 1974, kvůli němuž se v boji se stávkujícími horníky, v době kdy nebyly zásobovány tepelné elektrárny, v celé Británii po dva měsíce večer vypínal proud a všechno obyvatelstvo (včetně obyvatelstva Paláce) bylo odkázáno na rodinnou černou hodinku za svitu svíček. Když se o osm let později nezaměstnaný malíř pokojů Michael Fagan vloupal do královniny ložnice, aby ji poprosil, zda by propustila Margaret Thatcherovou (za níž se nezaměstnanost v Británii vyšplhala na 12 procent, ale peníze na válku o Falklandy se našly), musela mu sdělit hořkou pravdu, že s tím nic nenadělá: i o soukromém životě v královské rodině od vybavení koupelen po to, koho si členové královské rodiny vezmou, rozhoduje Tradice ztělesněná vedoucím královniny kanceláře. (Ačkoli poslední jmenovanou tradicí zřejmě pohnula událost v hlavním městě Nepálského království Káthmandú. Tam 1. června 2001 korunní princ, kterému nechtěli dovolit, aby si vzal neurozenou dívku, vyvraždil celou královskou rodinu, načež v zemi proběhla revoluce a lid nově zřízené republiky si ve volbách do čela státu zvolil ultralevicovou stranu komunistického ražení. Výsledkem stálého strachu z podobného vývoje – zejména u nedávno zemřelého královnina manžela prince Philipa, jehož dědeček král byl během podobné revoluce v Řecku sesazen a jeho jako batole ze země propašovali v bedně od pomerančů – byl i vytoužený sňatek prince Harryho s vévodkyní Meghan…)

Dalším tichým tajemstvím, které polodokumentární seriál provalil, je, že i hlava největšího území na světě má místo, kterému se snaží zavděčit, místo odkud – řečeno otevřeně – i jí je vládnuto; a tím je Bílý dům. Přes absenci královniných pravomocí se takové příležitosti k zavděčení najdou. Když se v šedesátých letech rozpadala britská koloniální říše, nově založená africká republika Ghana – ačkoli byla stále součástí Commonwealthu - zaplála pro ideály ztělesněné Sovětským svazem, zejména když Ghaně skoro zadarmo slíbil postavit elektrárnu, o jejíž stavbu měla zájem i americká strana. Alžběta II., která byla o věci uvědoměna, vymyslela plán: rozletěla se do Guinejského zálivu, aby tam ghanského prezidenta Nkrumaha zapálila pro věc demokracie. Během pobytu v zemi kávovníků přišla na nápad, který jí její tajemník nejen neradil, ale dokonce s ním ani nesouhlasil – na večírek uspořádaný prezidentem na její počest pozvala zástupce tisku z celého světa, a ona, potomkyně vládců největší koloniální říše světových dějin, (v roce 1961, kdy například v USA měly ještě osm let platit segregační zákony!) vyzvala černého prezidenta k tanci. To z něj díky dobré práci médií rázem udělalo globální hvězdu a vůdce třetího světa, který po krátkou dobu vážně konkuroval i Titovu Hnutí nezúčastněných zemí. Královnina cena za tuto hodnotu byla relativně nízká: Nkrumah poslal sovětské inženýry domů – elektrárnu postavili Američané.

Co (mi) z toho vyplývá? Že se (i přes dvojí dotek rodu Wettinů na prahu našich dějin) český styl nemůže tomu britskému rovnat. To, co britská královna zařídila během jednoho foxtrotu, my musíme řešit osm let starým výbuchem…