Fejeton Kultura

Květnové dny

Foto Tomáš Koloc.

Z autorova deníku.

PRVNÍ MÁJ 2021

Od roku 1561 (kdy francouzský král dostal pro štěstí konvalinku) svátek lásky a od roku 1886 (kdy při demonstraci za osmihodinovou pracovní dobu v Chicagu bylo 11 mrtvých) svátek práce. Ačkoli jsem měl vymyšlený důležitý program, za celý den jsem nedokázal vyjít ven z domu. Až navečer, před zavírací dobou, jsem se, jak mám ve zvyku, vydal na nákup do našeho obchodního domu Herbert.

Jen jsem vyšel na ulici vrazil do mě běžící sportovec, ve kterého jsem poznal souseda – europoslance Z.

Zahrádku naší pivnice Labská, která je už víc než rok zavřená, někdo podnikavě zbavil napadaných větví a na plot napsal CAFÉ BUBBLE WAFFLE. To si štamgasti dají!

V Herbertu za kasou jsem po dlouhé době potkal svoji známou, o níž často píšu, prodavačku Mařenu, která mi sdělila, že ležela měsíc doma s těžkým covidem (chválabohu, že se z toho dostala...)

Ještě než jsem dosedl na lavičku, na níž po nákupu vždy telefonuju, někdy i jím nebo piju a pozoruju život, projel kolem na kole potetovaný mladík, vykřikuje: "Alláhu akbar!" a z batohu na zádech mu čouhala jednohlavňovka. Pak se na parkovišti před Herbertem sjelo asi osm kabrioletů stejné značky (nevím jaké; v autech se nevyznám) řízených dvacetiletými smrady. Hned zase odjely a za deset minut se vrátily, a zatímco stály na červené před nedalekou křižovatkou, zeptal se mě jeden z řidičů s pražským přízvukem: "Bráško, jsme tu dobře v Hradci u Herberta?" "To jste bráško, jenže v Hradci je Herbertů asi deset." načež velkoměšťan zavolal před sebe: "Volové, nemá to cenu, zapněte si džípíesku - pojedeme za váma!" Za sekundu se objevila zelená a za dalších deset po koloně která zvířila prach nebyla ani stopa - zatímco z parkoviště před Herbertem se pro změnu stal štafl našich městských taxíků firmy ZA 100 PO HK.

Strčil jsem si do uší sluchátka a pustil rádio. Písničku Pavla Bobka Country boy přerušily pravidelné půlhodinové zprávy, mezi kterými (světe, div se!) se objevila jedna se sociální tematikou, která mé zabíhavé myšlení přivedla k nápadu, že by se měl založit veletrh Země samoživitelka, který by se pořádal v Mostě a jeho hlavním sponzorem by byla komora exekutorů.

Zvedl jsem se, že půjdu domů. V naší ulici jsem potkal kluka a holku. Šli po chodníku proti sobě, oba drželi za vodítko psy a když došli ke kvetoucí sakuře, která stála přesně uprostřed nich, zastavili se. Překvapilo mě to, a tak jsem taky zastavil, abych zjistil, co se děje.

Líbali se…

DEVÁTÝ KVĚTEN

Pro nás, kteří jsme se narodili v sedmdesátých letech a dřív, ta skutečná oslava osvobození. Hradec Králové má tři vodní plochy, kam se celý přesune, když začne být teplo a sluníčko: jedním z nich je rybník u opatovické elektrárny. Oživlá písnička, kterou Settleři napsali náhodou zrovna během osvobození "když sluníčko zazáří / hned je to na světě znát / lidé jako komáři / vylezou z doupat ven se koupat", hlava na hlavě, pozotvírané chaty staré čtyřicet let a víc, karavany, maringotky se vším komfortem, stany, postavené vedle aut a na autech, prskající pánve s klobásami, plačící miminko, intenzivní a stále se vracející vzpomínka na vyhynulý národ, který kdysi obýval východní část Berlína a byl poražen pětačtyřicet let po jeho dobytí (a hned po jeho konečném dobytí západem dobytí): národ dederónů. Když jsme obešli celí rybník, zjistili jsme, že my, nás pět (já, Martin, Štěpa, Honza a pejsek Rasty) jsme jediní, kdo tu nemají kde hlavu složit, a tak táboří pod širým nebem. Tábor jsme rozbili až úplně vzadu, za táborem ukrajinských dělníků a táborem Rusů, kteří také nevypadali na nejbohatší, a když jsme se vraceli, do poloviny jezera z jejich tábora zněly překrásně písničky Gorana Bregoviće, rodilého Bosňana, jehož maminka byla Srbka a tatínek Chorvat a tyto národy (stejně jako doma národy, které tu dnes mírumilovně vedle sebe rozbili své tábory) se v něm neznepřátelili. Když jsme pak na konci výletu roztančeným ruským táborem procházeli, dal jsem si na hlavu krabici s bábovkou od Martinovy maminky a zatancoval si taky.

Ach mír, ten mír, který je ještě větší, je-li jak kdysi květen devátý, než je-li teprv osmý...