Fejeton Kultura

Májový sen

Obrázek nebo fotografie#32322

Všechno v jednom snu

Byl pozdní večer... teď přesně vím, co čekáte, ale nepřijde to, i když je máj a někde možná i lásky čas.

Byl pozdní večer. Dojedl jsem pár obalených kuřecích křídel a stripů (ani jsem netušil, že něco takového kuře má) umístěných ve výhodném kyblíku, cena lidová, dvanáct kusů za tři sta, ale jsou k tomu brambůrky. Opustil jsem svou rozpovídanou rodinu, chvilku se zdržel v koupelně a pak jsem si zalezl do svého podkrovního pokojíčku. Pustil jsem si rádio s klasickou hudbou a nalistoval rozečtenou detektivku P. D. Jamesové Rubáš pro slavíka.

Do takové knížky se začtete a vtáhne vás do děje a vůbec vám nevadí, že detektiv nestřílí šedesátý výstřel z naplocho držené pistole na dvanáct nábojů a vaše nadřízená je geniální žena, nejlépe vícebarevná, aby se vyhovělo současnému trendu.

Za chvíli jsem usnul.

Stal jsem se styčným důstojníkem velícího orgánu v nestudené (schválně se vyhýbám slovu teplé) válce pražských pěveckých sborů.

Válka zuřila už druhý den a centrum Prahy se měnilo v sutiny. Silnice byly rozlámané na asfaltové kry, ze kterých trčely k nebi koleje tramvají, jako špatně postavené kříže.

Bojů se zúčastnili i hasiči z Řeporyj s tím, že jsou také sbor, i když hasičský a zazpívali častušku, kterou je prý naučili vlasovci. Obsah byl trochu zmatený, zpívali o lásce ke Stalinovi a potom k Hitlerovi a že jim postaví pomník. Jejich sbormistr, tlustý a koktavý, neudržel rytmus, a tak ho zastřelili.

Dál jsem se prodíral touto apokalypsou ve snaze proniknout rozbombardovanou Divadelní ulicí do podzemního tunelu, který vedl do sborové zkušebny v pátém patře Národního divadla.

Sbormistru Vaňkovi jsem předložil ultimátum, že uznává nadvládu Pražského filharmonického sboru nad všemi ostatními sbory. Sbormistr, netušící, že nadchází Armagedon, klidně, jak bylo jeho zvykem, cvičil Libušino proroctví ze Smetanova trháku, zrovna tu část o Břetislavovi, jenž "zemi sesterskou dal koruně" a "zaplašil mrak děsný v západu" a o Jaroslavovi, jenž stál proti útočníkům z východu a "jenž Čechům chléb osvěty při vlastním stole dal."

Sbormistr mé ultimátum ani nečetl a poslal mne tam, kam byl zvyklý posílat nezvané návštěvy.

Šel jsem tedy do klubu, zatím ušetřeného nelítostnými boji. Prodavačka tam nebyla, prý jela s nějakými lidmi, ukázat jim, kde jsou Vrbětice.

Obsloužil jsem se tedy sám a pak jsem vylezl po schodech k malému baletnímu sálu. Zrovna vylezla ven utancovaná baletka v teplákové bundě a v doma pletených ponožkách.

"Je tam Lucka, můžeš mi ji zavolat?" zeptal jsem se, protože jsem nechtěl jít dovnitř, abych se nestal předmětem nežádoucí pozornosti.

"Co blbneš, ta už tady dávno není, šla k Fialkovi na Zábradlí, tam si žije, žádná práce, samý prachy a furt zájezdy na Západ a krásnej život."

Vběhl jsem ke garderobiérům a vybíral si kostým, abych se zamaskoval na cestu k Zábradlí, i když to byl jen kousek cesty. Našel jsem si pěkný kostým Chrobáka ze Života hmyzu, ve kterém budu na ulici nenápadný a vyhnu se nepřátelským sborovým ostřelovačům.

Divadelní ulicí jsem se opatrně plížil na Anenské náměstí. Matky, ukryté mezi troskami domů, zdvíhaly svá dítka na ramena, aby si mě mohla vyfotit mobily a dát mé fotky na Jů Tůb.

Měl jsem kliku, z divadla zrovna vycházela moje dávná kamarádka Jarmila.

"Ahoj, Jarmilo, necourej tady, je válka," varoval jsem ji.

"Tady není, my nemáme sbor," řekla a zasmála se.

"Jarmilo, tak mi zavolej Lucku, rád bych ji viděl, víš, že jsme spolu chodili."

Udiveně se na mne podívala.

"Ty to nevíš? Lucka už je dávno mrtvá, zabila se v květnu v šestasedmdesátým."

Něco se ve mně zastavilo. Jako bych přestal vidět. Rozbolely mne nohy a ruce se mi klepaly.

"Mrtvá?"

Posadil jsem se na hromadu sutin před divadlem. Kusy šaškovského kostýmu chrobáka ze mě začaly opadávat.

"Tak mrtvá?"

Zahodil jsem ultimátum a schoval si obličej do dlaní.

Probudil jsem se kolem deváté hodiny. Bylo deštivé květnové ráno a nemusel jsem vstávat.

Sáhl jsem pro brýle.

Z ruky mi vypadl maličký medvídek plyšáček, kterého mi dala Lucka, když jsme šli prvního máje na Petřín k Máchovi.