Šťastní normální
Postřehy Roberta Fernándeze Retamara o básnících a těch ostatních.
Šťastní normální, ty zvláštní bytosti,
Ti, kdož neměli matku bláznivou, otce ochlastu,
Domov nikde, neznámou chorobu, syna provinilce,
Ti, kdož nezprahli na troud od žhavé lásky.
Ti, kdož zažili sedmnáct podob úsměvu a ještě o něco víc.
Ti, kdo mají plno střevíců, archandělé v kloboucích,
Uspokojení, tlustí, hezcí,
Rintintinové a jejich nohsledi, ti alejakpakbyne, tudyprosím,
Ti, kdo vydělávají, ti, kdo jsou milováni až po rukojeť,
Flétnisté následovaní krysami,
Prodávající a jejich kupující,
Kavalíři mírně nadlidští;
Muži v oblecích z hromů a ženy v toaletách z blesků,
Ti delikátní, ti rozumní, ti jemní,
Ti k pomilování, ti sladcí, ti stravitelní jak k jídlu tak k pití,
Šťastní ptáci, šťasten hnůj, šťastny kameny.
Ale ať nechají projít ty, kdo vytvářejí světy a sny,
Iluze, symfonie, slova, která nás hatí,
A budují nás, ty větší blázny než jejich matky a větší ochlasty
Než jejich otcové a větší provinilce než jejich synové,
Ty, kdo jsou ještě víc požíráni láskami, od nichž se shoří na troud.
Ať jim dopřejí jejich místo v pekle, a basta.
Přeložil Lumír Čivrný. Vyšlo v časopise Světová literatura 1/1966
Roberto Fernández Retamar (1930–2019) byl kubánský spisovatel, novinář, pedagog a ředitel nadace Casa de las Américas, držitel kubánské Státní ceny za literaturu.